Leden 2009

Letecke muzeum a Trigg beach 10 / 365

31. ledna 2009 v 15:49 | rea |  Projekt 365
Uz jsme se nebyli dlouho nikde sebe vzdelat, tak jsme si rekli, je presne
pocasi na to navstivit zase nejake to muzeum...dneska 35C, diky hurikanu na severu taky desne dusno a bezvetri, tak jsme se rozhodli pro budovu leteckeho muzea, jehoz strecha a vubec cela konstrukce zvlastnim zpusobem nejenze udrzuje teplotu, ale dokonce ji nasobi, proste idealni misto.

Vystava letadel byla moc pekna, byli jsme tam skoro
sami, krome dalsiho silence se dvema detmi, ktere tam vzal zrejme za trest, zbytek osazenstva tvorili zamestnanci ( ti se poznali snadno diky uplne propocenemu triku )

Jeden z nich se mnou zapredl vasnivy hovor o
ceskych hudenich skladatelich Smetanovi a Dvorakovi ( uhodl, ze jsme z Prahy diky me Prague tasce)...hraje nebo hral v orchestru prvni housle, a tito dva vytecnici byli jeho favoriti, trochu jsem ho zrejme zklamala tim, ze ja osobne nehraju na zadny hudebni nastroj (zrejme nekde zaslechl tu blbost, co
cech to muzikant), ba ani nevim zadne intimni podrobnosti ani o jednom z nich, ale aspon jsem mu slibila, ze az se babi s dedou vrati do Cech, ze okamzite zajedou do Jabkenic, omrknou, co se da, a poslou mu pohled ze Smetanova rodiste (nebo Dvorakova?) jo a taky mu vyfoti pramen Vltavy (to je jeho vubec nejoblibenejsi skladba, a rad by Vltavu videl,aby mohl hrat jeste prociteneji..) Mimo jine byl za valky stihaci pilot a lital na zhruba polovine letadel, co meli vystavene v muzeu..(teda samozrejme na jinejch strojich )

Potom navecer jsme jeli tradicne na plaz, potkat dalsi ceske obcany, teda jen dve obcanky a jejich anglicky mluvici protejsky, a kde jsme si ugrilovali nejake kusy masa z kravy (a to doslova, ty steaky byly obrovske), pockali si na zapad slunce.

Obloha byla uzasna, velke bourkove mraky z toho hurikanu osvetlovaly oblohu na jedne strane a na druhe slunce zapadalo na skoro bezmracne casti oblohy........za pritomnosti Lexikovy hvezdy, hned vedle mesice.......

Website

31. ledna 2009 v 14:42 | rea |  Lexik a SMA 1
Dneska jsem dostala mail od Stevovy tety Pamely, ze dala Lexikovou fotku na SMA stranky...koukla jsem na to,a bylo mi desne z toho, kolik ta zatracena nemoc stala zivotu tech vsech malinkych miminek....


Rose Garden 9 / 365

30. ledna 2009 v 10:50 | rea |  Projekt 365
Rose Garden lezi nedaleko Kalamundy, je to nadherna
zahrada plna ruznych druhu ruzi, ktere se tu pestuji a prodavaji, maji tam rybnicek se zlatymi kapry, (kdyz jsem naznacila, ze bych si dala smazeneho kapra, tak na me kazdy ziral jako na naprosteho silence, kapr se tu pouziva jako plevelna ryba, nebo jim krmi jine zivocichy, vyjma cloveka.
( soucasti je take kavarna, kde se poradaji ruzne akce, jako svatby apod...no my tam skocili jen na kafe a dort )

Madison dostala napad, ze koupime pro Lexika nejake ruze, ktere zasadime na miste, ktere pro nej vyhradila a nazyva to Lexickova zahradka. To byl bezvadny napad, tak jsme se rozprchli po te plantazi
a vybirali nejvhodnejsi ruze. VYbirat je podle vune bylo tezke, podle vzhledu taky, tak jsme se rozhodli vybirat podle
jmena. Bohuzel nikdo jeste nenazval ruzi Alexander nebo Alex, ale zato jsem tam objevila krome ruzi Marilyn Monroe, Barbara
Streisand, Princess of Wales ruzi jmenem ANGEL FACE ! Proste naprosto uzasne jmeno pro Lexika. Bohuzel byly zrovna odkvetle, ale vybrali jsme takovou, ktera ma poupata...takze brzy pokvete. Tenhle druh pry ma hodne ruzovych kvetu a krasne voni.

Medik vybrala maly kvetinacek s krasnymi malinkymi cervenymi kvitky, pri placeni jsem se ptala ty prodavacky, jak se to jmenuje, a ona povidala, ze tyhle male ruze nemaji jmeno, tak je Madison hned pojmenovala Lexicek a bylo vymalovano.

Taky jsem zjistila, ze tam prodavaji tu prehistorickou borovici, co ji objevili nahodne v nejakym australskym pralese, sice jsme ji za tu cenu nekoupil, ale aspon jsme si ji vyfotila.........

Pak jsme se stavili v kavarne a Medik poletovala kolem a sbirala opadane okvetni listky, aby vylepsila Lexikovu zahradku, nasbirala toho skoro naruc (nejsem si uplne jista, jestli nejake ruze neodrbala).

Po prijezdu domu ze s dedou a nanou vrhla na presazovani ruzi, upravovani jejiho zahonku pro Alexe, vratila se spinava jak cune, takze jdem mejt )

zatraceni papousci a Girls day out den 8 / 365

29. ledna 2009 v 9:35 | rea |  Projekt 365
TAk dneska jsme si naordinovali klidek, teda pouze relativni, Deda jel na celodennak na kole, Madison s tatou do prace (do kramu) a to nam dalo s babi nadhernou sanci si uzit den jen tak sami spolu. Kdyz jsou dve zensky spolu a planujou neco spolu, skoro vzdy to znamena, nakupovat hadry a podobny zbytecnosti, takze ani my dve nejsme vyjimky...

Nez jsme vyjely, stravily jsme hodnou dobu mytim auta, ktere diky invazi stada cernych kakadu zmenilo z bezne zelene na bilo hnedou, no proste to auto
vypadalo, ze se na nej vyprazdnil prinejmensim pterodaktyl....a dostat to z toho laku....a to uz vubec
nemluvim ten bordel, co tam udelali.........

NO tak jsme dojely do nakupniho strediska, zkoupily co slo, meli uzasne slevy letnich hadru, tak jsme si nakoupily trika, mnozstvi, ktera za jeden lidskej zivot neni moznost unosit, ale hlavne, ze jsme si udelaly radost.

JA jsem byla hodne svedomita, a zacala nakupovat na pristi vanoce, dost veci bylo za pul ceny, no
nekupte to...takze uz jen par drobnosti a vanoce muzou prijit )

Kdyz uz nas bolely nohy a zaludek skucel, tak jsme se odmenily japonskym dlabancem, to ja muzu.....tak ted jsme doma, nohy nahore a uz planujeme, kdy zase dedu nekam vyslem, aby jsm esi to spolu zase uzily ...

Madison scrapbooking

28. ledna 2009 v 14:39 | rea |  Madison

Tak predkladam ukazku Medikova skrapbukovani, teda zatim zacina, ja se na to vrhnu s ni, az

budeme mit vic klidu, desne me to bavi, je to takovy jako blog, sice jen z fotek, ale zase se to da krasne vyzdobit, a co tady prodavaji na to zdobeni, to je nadhera....na tom trhu v Gosnells jsem
utratila hrozny penize, jen aby jsme mely krasneho Lexika aspon ve fotoalbu.....Medik na nej porad vzpomina, kdyz videla dnes malinky boticky s Bob The builder (nebo Borkem stavitelem), tak pronesla, ze by se libily Lexickovi, nebo kdyz vidi miminko, tak rika jak je a nebo neni podobny Lexikovi....






AQWA Den 7 / 365

28. ledna 2009 v 12:08 | rea |  Projekt 365
Konecne se dostavame k jedne z hlavni atrakci Perthu, podmorskemu svetu, akvariu. (nebo taky akraviu, jak rika Medik )

Na nekolika stech metrech (ctverecnich?) je
obsazeno celych 12.000 km pobrezi Zapadni Australie, a vsechno, co tam muzeme videt, je zive, vcetne vsech koralu. ( Toliko preklad z webovych stranek )

VYrazili jsme uz z rana...(teda tahlo na 11 dopoledne...), kolem poledne jsme tam dorazili, Akvarium je situovane primo vedle oceanu, proto treba tuleni maji vodu kazdy den cerstvou(a nemuseji pouzivat chlorovanou vodu, ze ktere maji potom zanety).

Cele je to rozdeleno do casti, jako treba od uplneho jihu po Perth, okolo Perthu, pak vrakovistova cast pobrezi (je tam hodne potopenych lodi),....a kazda ta cast ma ukazku tech nejtypictejsich ryb a jinych objektu, ani jsem nevedela, ze krome hadu Australie ma to stesti, ze ma snad i nejvetsi koncentraci vsech tech smrtelne jedovatych a jinak nebezpecnych potvor v mori
plovoucich..treba stone fish, vypada jako kamen, ani neni ve vode videt, slapnes a jedes (do nemocnice), nebo box jellyfish (krabicova meduza? Asi neco na zpusob krabicovyho vina...), lion fish, puffer fish....morsky had, no ja snad uz asi v mori nesmocim ani palec u nohy.....

Medikovi se nejvic libil takovy bazenek, kde plavaly ryby, rejnoci, u dna se povalovaly hvezdice, ktere deti mohly mordovat, teda za dohledu rodicu, aby je neumordovaly uplne, nesmely se tahat z vody pryc, mackat, ale jinak bylo dovoleno vse. Taky

jsme prisli zrovna vcas na show tulenu, ukazali samecka Tesco, vazil pry zatim jen 120kg, vyroste az do 250kg, vsichni tuleni jsou zkorumpovani, za rybu by se rozkrajeli....

AQWA mela i delfiny, ale asi pred 10. lety je nekdo otravil, tak je uz nemaji, byla to dost velka story.

Uplne na konec jsme si nechali ten podmorsky tunel, kde si clovek stoupne na jezdici pas a jen jede a civi. Mamka z toho byla u vytrzeni, nevedela, co ma tocit driv, zraloci, rejnoci a zelvy ji krouzili nad hlavou, dokonce tam byli i potapeci (za nejaky poplatek je mozno si objednat potapeni se zraloky (mezi zraloky), obycejne si to lidi davaji jako
netradicni darek...nekdy vazne premyslim, ze to dam Stevovi k narozeninam a vyckam, az budou zraloci radne vyhladoveli )

Kdyz jsme opustili AQWA, zasekli jsme se na chvili na plazi, ktera je bezvadna pro deti, protoze tam nejsou zadne vlny, a objevili jsme zajimave ukazatele.....
NA zaver dne jsme si dali jidlo primo na plazi, objednala jsem americke brambory (wedges) a DETSKOU porci hranolek s rybimi prsty (kiddies pack),

Kdyz jsme si pro to sla, neverila jsem vlastnim ocim. ta DETSKA porce byla vetsi nez velka porce americkych brambor!!

Uz se nedivim, ze deti tu narostly do vetsich rozmeru, nez je bezne....Ale chutnalo to dobre, najed
li jsme se vsichni 4 a jeste nam zbylo !


The maze (bludiste) Den 6 / 365

27. ledna 2009 v 13:10 | rea |  Projekt 365
TAk dalsi den, dalsi vylet, dalsi zaznam....

Asi 40 km severne od Kalamundy je Bludiste, uz jsem tam jednou byla, bylo to docela dobry, tak jsem si myslela, ze by to mohlo potesit oko i babi a dedy a nasi zname z Anglie, Ann.

Na misto jsme dorazili asi o hodinu pozdeji (diky praci na silnici jsme teda jeli prumernou rychlosti 40km za hod, ale chudaci v protismeru co dokazali vytvorit 3km dlouhou frontu aut, mohli jenom snit o tehle RYCHLOSTI)

Primo uvnitr arealu se nachazeji zhruba 4 ruzna
bludiste, jedno z nich je utvoreno tak, ze clovek musi chodit porad jen na pravo, druhe, ze clovek musi chodit porad jen nalevo, treti je udelano z borovic, ktere jsou zasazeny v rade za sebou, pospojovany poruznu draty, nekde nejakej ten drat vynechali, aby lidi nerekli, takze koncem dne se prece jen nejaci stastlivci dostali ven (pokud nepodvadeli ) no a konecne posledni ctvrte vyrobeno z bytelnych drevenych desek, a z toho clovek opravdu musel najit cestu ven sam....s babi a Medikem jsme si preventivne dosly na WC, (clovek nikdy nevi, jak dlouho se v podobnych mistech bude zdrzovat..) Kdyz uz jsme bloudili asi 20 minut, Madison si vzpomela, ze musi na WC na velkou, takze jsme se zacali konecne VAZNE zaobirat hledanim cesty ven, no nakonec vse dobre dopadlo.....stihly jsme to.

V Bludisti meli i zvirata, jako treba takova typicky domaci, jako slepice, perlicky, pavy, klokany a koaly (koaly ma tady kazda ZOO nebo wildpark, ale neziji tady. Ptala jsem se proc a ten osetrovatel povidal, ze asi ta vzdalenost, taky ta poust mezi vychodem a zapadem Australie je jeden z duvodu, a kdyz jsem namitla, at je teda tady vypustej, tak odpovedel, ze tady nejsou DOMA....tomu jsem moc nerozumela, ale je pravda, ze kazdy stat Australie ma jine klima a jine skudce, ktere mistni autority neradi michaji, takze ani vnitrostatne nemuzete prevazet ovoce, (kvuli ovocnymu hmyzu, ktery treba nici urody na severu, ale jeste nenasel cestu jinam, treba sem do WA)(nebo treba takovej hnusnej desne jedovatej pavouk, funnel web (dela si takovy pavucinovy tunely), tak ten zije jen v Sydney a okoli......toho si tam muzou nechat.....

Pak jsme s Medikem hledaly nejaky pavi pera, ale nemely jsme mnoho stesti, nebot mistni pavi byli uz dost odrbani, a kde nic neni....no nasly jsme asi 4 pera stredni velikosti, takova lehce jeta, ale stacila.

Na zaver jsme si jeste zahrali mini golf, ktery byl zahrnut v cene, ja to hrala poprve, ale dost me to bavilo, Madison silne podvadela, ale stejne jsme si to uzili.

Cestu domu jsme zvolili oklikou, protoze zacpy na te silnici byly porad priserne, tak jsme na ceste zpet najeli 70km, ale aspon jsme JELI.

Oslava a ohnostroj

27. ledna 2009 v 12:14 | rea |  Australie a jeji zajimavosti
Kolem 18.00 jsme se sebrali a vyrazili ke Stevove tete Pamele, ktera bydli na kopecku (no teda spis peknej kopec) naproti Perth skyline, ma naprosto uzasny vyhled ( nastesti ti sousede, co si vyhnali barak "o stok" , vcas zbrzdili, takze i dnes si Pam muze uzivat skvostneho vyhledu.

Uz tam mela par pratel. vsichni nejak australsky postizeni, nekteri s cepici, nebo trikem, nebo tetovanim, a nebo vsim dohromady (jako treba napriklad ja ), dokonce i 5 pritomnych psu, patriotu...

Ohnostroj zacinal ve 21.00, tak ze zbyla spousta casu na dlabanec (kazdy prinesl neco, ja tradicne uplacala ovocny kolac, bylo tam jeste pecene hovezi, salat, potom brambory, vajicka a to cele smichane s majolkou (asi neco na zpusob brambrovyho salatu), pak nejake podomacku upecene rohliky nebo pirozky)...

Ohnostroj zacal presne uderem 21.00, Pam zapustila radio, ktere nam za zady rvalo pisne
ACDC< INXS, a podobne, vsimla jsem si ze ohnostroj byl s temi zpevy zesynchronizovany, bylo to uzasne, zase do toho svitila Lexikova hvezda, obloha byla tak obrovska, jak se postupne serilo, do toho ta uzasna podivana....Vsechno trvalo 30 minut, zaver
ohnostroje byl strhujici, neuveritelny... Zatimco my jsme potom jeste na verande klabosili, dole po rece jely lode, jejichz posadky sledovaly tu show z reky, smer domov.
Bylo to moc zajimave, kdybych nevedela, ze dole pod nama tece reka, myslela bych, ze je zacpa na silnici...

Gosnells Raiway market

27. ledna 2009 v 11:40 | rea |  Australie a jeji zajimavosti
Vcera jsme se s mamkou rozhodly navstivit jednu z mistnich trznic tady, v Gosnells, asi 15km od nas, Jmenuje se Railway, protoze ma lokomotivu ve
vnitr, mozna tam bylo nejaky nadrazi, nebo tam spravovali vlaky, nebo proste tu lokomotivu nemeli kam strcit, tak jim to prislo jako dobry napad ji usadit primo tam....nevim, zkusim si to zjistit.

Cestou jsme videly klokany, kteri se valeli pod stromem, to bylo docela stesti, protoze pres den jsou nekde zalezli a vylezaji az na vecer, aby se nadlabali toho sena, co tu roste. V kazdem pripade jim nevadi lidi ani auta, jen doufam, ze se nebudou rozhodovat, ze budou prechazet silnici zrovna kdyz nekdo pojede ( krajnice jsou nekde posety mrtvymi klokany )



Na tom trhu maji dost dobry obchod se zlatem, stribrem a drahymi kameny, $ 2 shop, kde se da koupit hromada suvenyru z Australie (mamka tam byla ve svem zivlu skoro jsem ji odtamtud nemohla dostat, vracela se tam jako Goro, bily pes ) a taky ohromny vyber samolepek a podobnych veci na scrapbooking (delani fotoalbumu ), Medika to ted celkem bavi, taky psycholog nam rekl, ze by ji to mohlo pomoct, ze by si tam mohla Lexikovy fotky davat a sama zdobit, tak Medik lepi kudy chodi, porad se mi tady ted ztraceji fotky, aby se vzapeti objevily v jejim albumu.

Narazily jsme na kram, kde prodavali trika, byl tam specialni vesak s OBROVSKYMI triky (velikost
10XL), tak jsme neodolala a alespon prilozila na sebe, urcite bych se tam vesla aspon na 3x, nehlede na to, ze ta pouzita latka na to triko byla desne tezka, no jo, clovek, co tohle obleka, tak toho asi nejakych 5 kg za latku navic uz asi nerozhazi....(mimochodem, par lidi, kterym by ta trika padla jsme potkaly..proto jsme tam mamku taky vzala, aby poznala nejen ruzne narodnosti, ktere tam chodi, ale i jinou stranku Australie:)

Australia Day 5 / 365

26. ledna 2009 v 9:03 | rea |  Projekt 365
Australia Day a nebo taky Den 5 v mem Projektu 365...Dnesni den v roce 1788 kapitan Arthur Phillip roztahl britskou vlajku nekde v Sydney a prohlasil toto uzemi za briskou svrchovanost...
Oficialne se tento den zacal slavit r. 1808, kolem roku 1820 uz to vypadalo, ze tato nova zeme ma nesporne prirodni bohatstvi a lidi si zacali uvedomovat svuj patriotismus nove vznikle zeme.
Puvod toho je zrejme v roce 1817, kdy guverner Macquarie doporucil prijmout nazev Australia misto doposud uzivaneho New Holland. (podle latinskeho nazvu celeho ostrova Terra Australis)
Oslavy od roku 1818 probihaly potom kazdorocne, behaly se psi a konske dostihy, regaty..
Macquarie
Na dnesek jsme pozvani ke Stevove tete, ktera bydli asi 3km vzdusnou carou od Perth skyline, od tech mrakodrapu, ze kterych budou strilet ohnostroj....ten je nejkrasnejsi za cely rok, vlada na to vyclenuje miliony z kazdeho rozpoctu.
Australsky den vypada nasledovne, drtiva vetsina zdejsi populace (vcetne turistu), se zahali do australskych vlajek, cepic, trik, rucniku, plavek a trenyrek, dale nosi
ruzne cervenobilomodre silenosti, ktere jim trci z hlavy, sedi na zidlich s aus. vlajkou, zhruba tretina vsech aut ma vlajecky nebo vlajky, polovina vsech lidi ma nalepene tetovani zobrazujici vlajku, nebo neco podobneho, co se vaze k Australii, a lepi si to na ruzne casti tela (teda vim jen o tech castech, ktere jsou vystaveny beznemu lidskemu oku..)

Tradicne lidi miri na plaz nebo do parku, kde si griluji jidlo, popijeji pivo (hlavne), na vecer se stahuji na ruzne kopce s vyhledem na Perth a nebo primo do centra Perthu, kde uz je hlava na hlave, a ceka se na ohnostroj, ktery zacina v 21.00...( lidi co sedi na kopci a cekaji maji zapnute radio na frekvenci 94,5 FM, ( vetsinou z autoradii, to pusti na plne pecky) kde v okamziku zacatku ohnostroje zacinaji hrat ruzne australske interprety, Kylie MInoque, INXS, Olivia Newton John.....vsechno je to tak mysticke, kolem tma, vsichni ztichle hledi do dalky, kde na tmave obloze rozkveta obloha.


Pokud slavite Australia Day uvnitr mesta s dalsimi sty tisici lidmi, musite pocitat s tim, ze Vam muze nekdo hulakat do ucha presne v okamziku, kdy si chcete celou tu atmosferu nostalgicky vychutnavat a podobne rusive elementy...

Vzdycky citim, jak jsou si ti lide blizko, vsichni prozivame to same, tu uzasnou atmosferu soudrznosti. Libi se mi na techto lidech, ze oslavovat den svoji zeme berou opravdu vazne, neznam nikoho, koho by tento svatek nechal uplne chladnym.

Zacatek moji pomoci v boji se SMA ?

26. ledna 2009 v 4:27 | rea |  Lexik a SMA 1
Zapomela jsem se zminit, ze jsem pres tu doktorku v palliative care z nasi detske nemocnice (na tom obrazku, to je ona, i po umrti ditete se kontaktuje s rodinou, aby videla, jak to vsichni zvladame, dela navstevy doma, k nam prijela minuly tyden, Madison privezla zase nejake knizky, ktere se tykaji smrti sourozence, bylo to formou pohadky, moc hezky udelane ) se kontaktovala s pani, ktera se tady nejvic angazuje v problemu SMA (SMA Australia), ma k tomu velmi dobry duvod, jeji 2 holcicky zemrely na SMA1, jedna v 10 mesicich, druha 1 rok a 12 dni...do toho se ji v aute zabil manzel...(kdyz jsem s ni mluvila, zeptala jsem se, co komu udelala tak strasnyho v minulym zivote, ze ma takovou smulu)

Par lidi uz se totiz mi ozvalo s tim, kam maji posilat penize na SMA, tak mi poradila, spojila se s nejakym vedcem, dokonce tady v Perthu, ktery chce delat nejake pokusy (myslim, ze se pokusi spojit ty geny, ktere jsou neuplne, a zpusobuji SMA nebo tak neco.....)

Tady to je ( v anglictine)

RESEARCH PROJECT

Spinal Muscular Atrophy Association of Australia Inc.

SMA Australia has the opportunity to be involved in some Australian based research for
Spinal Muscular Atrophy (SMA) this hopefully will be undertaken by researchers at the
University of Western Australia under Professor Steve Wilton
The main focus of their lab is to use genetic bandaids [antisense oligos .. technical term
:)] to change dystrophin gene expression to reduce the severity of Duchenne muscular
dystrophy. The principle is the bandaids mask some of the disease causing gene
message and is snipped out (exon skipping).
What they are trying to do with SMA is to use the same type of genetic bandaid and
change gene expression of the SMN2 gene but to put an exon back in.
Main cause of problem in SMA is the loss of the SMN1 gene (survival motor neuron 1
gene). There is a very similar gene on the same chromosome (SMN2) but this one
does not work properly because of a change in exon 7 that causes SMN2 exon 7 to be
omitted from the gene message. The loss of SMN2 exon 7 corrupts the message. If
SMN2 exon 7 could be forced back in during SMN2 gene expression, there should be a
functional protein made. It is thought that the milder versions of SMA types II and III are
due to extra copies of SMN2 or more of exon 7 is in these messages.
Their SMA work would be looking at
1. trying combinations of bandaids to see if they work better
2. evaluating different bandaid chemistries (some types are more efficient than
others)
3. look at another mechanisms to promote exon 7 inclusion
There is one small catch to all this excitement… it cost $$$$ and lots of them
($100,000 for 12 months worth of work)
So we are asking all of our supporters out there who want to help in finding a cure for
the number one genetic killer of kids under 2 to donate to our special Research Fund
so we can help in the fight to find a cure for SMA.
If you were able to donate $10 and tell 10 friends to do the same…. We could reach our
target fairly quickly. So spread the word about our special project so we can help in
finding a cure for SMA.
ALL DONATIONS OVER $2 ARE TAX DEDUCTIBLE


Podle me je to docela logicke, rozmnozim to, a zacnu rozsirovat...myslim, ze by nemel byt problem ziskat nejake penize, lidi jen chteji vedet, na co jejich penize presne pujdou, a tohle zni dost rozumne, co myslite???

Drzte palce, at se to tu rozjede a co nejdriv se najde NECO, co bude konecne FUNGOVAT !!!

Lake Leschenaultia Den 4 / 365

25. ledna 2009 v 13:25 | rea |  Projekt 365
Protoze dnesni teploty se mely pohybovat okolo 35C,( nebezpeci pozaru pro tento den je nejvyssi, extremni, prave z duvodu horka a predpokladaneho silneho vetru ) tak jsme se rozhodli, ze dnesni den stravime u vody, ale pro zmenu misto na plaz jsme jeli k jezeru Leschenaultia, ktere je asi 40 km od nas. V Australii je plno jezer ale ne v kazdem se da plavat, nevim, jestli je to z hlediska hygienickeho a nebo z hlediska hadiho.....Australie ma myslim 8 z 10 nejvic jedovatych hadu na svete, a dost se jich zdrzuje pobliz vodnich ploch...krokodyli tady nastesti nehrozi .
JInak tohle jezero bylo zbudovano umele koncem 19. stoleti a mela byt zasobarnou vody pro lokomotivy v blizkem mestecku Chidlow

Povolali jsme i par ceskych kamaradek s detmi, takze si deda s babi mohli konecne zase poradne pokecat. Cele misto vypadalo jako zasazene nekde v jiznich Cechach (kdyz si odmyslime ty trochu jine stromy,) da se tu i stanovat dokonce pro tu kompletni iluzi ceskych kempu tam je zachod s nejakou umyvarnou uprostred toho celeho komplexu.( Definitivne tam musime na nejaky vikend zajet se stany). Roztahli jsme deky, Smithovi pritahli kybl a pytel ledu, do toho nacpali pivo a jine tekutiny.
Lidi bylo na australske pomery docela dost, ale porad jeste zbyla mista, kam se daly polozit deky a rozlozit zidle, dokonce nekolik typickych australanu se rozhodlo, ze budou piknikovat primo v jezere, (sedeli na tech zidlich po pas ve vode co jsme prijeli, koncem dne, kdyz se zvedl vitr, tak jim to odneslo ty slunecniky, ale nejvic se mi libilo, jak to vyresili se stolky, proste to vyresily surf boardy....tohle se mi na tech australanech libi uplne nejvic, z niceho si nic nedelaj, vsechno je " no problem", jako vcera na tom koncerte, tolik lidi v pozdnim podzimu sveho zivota, a jak to tam roztaceli, kdyby to bylo v CZ, asi by si ti "normalni" lidi tukali na celo a mysleli si o tech "nenormalnich" ze jsou minimalne pod vlivem...)

Deti se vyblbly, Jitky mensi holcicka Gabi zapomela kruh do vody, tak to vyresila po svem (viz obrazek vlevo ) ja si s kamaradkou Jitkou vyjela na kanoi, ono to vypadalo tak lehce, jak si lide brazdi vodou, paze se jim klidne v rytmu mihaji, no teda reknu asi tolik, mela jsem toho za chvili plny zuby,
neustale jsme do sebe s Jitkou narazely, malem jsme se vzajem-
ne uto
pily, na ceste zpet ke brehu jsme si musely odpocinout a premyslely vazne, jestli by nebylo jednodussi doplavat, ale protoze jsme kanoe mely jen pujcene, musely jsme se dohrabat zpet v nich....i ted s obtizema zvedam levou ruku...no ale zase urcite nebudu mit dnes problem s usinanim, jsem uplne groggy... Proste zase jeden z dnu, kdy stoji za to zit .

BABBA koncert

25. ledna 2009 v 1:53 | rea
Vcera jsem ja a mamka dostaly brzky narozeninovy darek od moji tchyne, vstupenky na koncert skupiny BABBA, jak asi apravne tusite, imitujici skupinu ABBA...Sli jsme cela rodina (teda krome Steva, ten si v Adelaide "uzival" s Lancem Armstrongem), koncert zacinal v 8 vecer, my se tam dohrabali po 18. hodine s piknikem, aby jsme zabrali nejaka zajimava sedadla a videli co nejvic, protoze jak jsme spravne predpokladali, ze bude narvano (taky bylo).

Bylo dost zajimave pozorovat vsechny ty lidi, teda zvlast to, co meli na sobe, krome nas, bezne populace odene do dzin a trika (bylo krasne teplo, takze nase bundy a deky zustaly v tasce, dokonce ani komari nezraly..proste idyla), tak se objevovali i jedinci s ruznymi parukami (jeden tam byl za Borata, bohuzel bez tech plavek ), nebo kostymy obslehnute po vzoru Freddie Mercuryho (bohuzel mi dodelal fotak, takze jsem toto nezaznamenala, ale mame to na videu).

Koncert zacal presne ve 20.00, ta podoba (teda z dalky asi 50 ti metru) byla dost dobra, a jak zacali zpivat, to bylo NECO !!! Mamce zacaly v zapeti tect slzy, bylo to dojetim z krasneho darku, krasou zpevu a hlavne ABBA je pro nas navzdy spojena s Lexikem ( na obrad jsem vybrala 2 pisnicky od ABBA I Had A Dream http://au.youtube.com/watch?v=qFHbwikzNds (Medikova nejoblibenejsi skladba) a Angel Eyes http://au.youtube.com/watch?v=EzQeGbgz4-A&feature=related...proste ABBA pro nas vsechny (a pro vsechny, co se zucastnily rozlouceni s Lexikem ) bude navzdy spojena s nim.


Hned jak zacala tato skupina zpivat, par lidi opustilo sva sedadla a sli se svijet vedle podia, postupne je nasledovaly dalsi osoby, az tam nebylo k hnuti, coz vedlo k nekolika padum do bazenu (ten byl osvetleny a situovany hned pred podiem). Abych to zkratila, proste tahle noc byla NEJUZASNEJSI kterou jsem za dloooooooouhou dobu prozila, atmosfera me naplnila neuveritelnym pocitem stesti a radosti do zivota, a do toho nam svitila Lexickova hvezda (vysvetlim pozdeji v Lexikove pribehu na pokracovani )



Moje oblibena skladba od ABBA......sice se v ni zpiva o rozchodu, ale to, ze slunce zase bude zarit....to je presne co citim, nebo spis zase budu citit...........je o nadeji......


Jeden ze zpusobu, jak si udrzet zdravy rozum Den 3 / 365

24. ledna 2009 v 3:33 | rea |  Projekt 365
Dneska jsme se zase s babi rozhodly, ze zase si potrebujem dat poradne do tela....snazime se chodit 3x tydne, pravda, ne vzdycky to vyjde, diky nasim vyletum apod, ale ja sama jsem si slibila, ze se do toho doopravdy dam, az babi s dedou odjedou. Zjistila jsem, ze kdyz se citim opravdu blbe, tak poradne se oddelat ve fitku skutecne pomaha...teda aspon me...pak po prichodu domu jsem rada, ze jsem rada, a na nejaky depky nemam cas ani naladu.
Muj fitness je asi 3km daleko (jezdim k nemu autem, ja vim, ze by bylo zdravejsi si tam treba dojet na kole, ale....), chodim tam od jeho zalozeni, Andy, majitel je bezva, osobne trenuje, je tam i par docela dobrych lidi (ono jich je urcite vic nez jen par, ale vetsinu z nich neznam, protoze vetsina, kdo tam prijde, tak dre na strojich jako otroci a vetsina z ty vetsiny ma v usich sluchatka, takze tim komunikace vazne...ja jsem jednim z nich, kdyz jdu cvicit tak cvicim,
maximalne prohodim par zdvorilostnich frazi a tim to hasne....)

Dnes jsem to trochu porusila, jedna pani se me ptala na Lexika, tak jsme ji rekla, ze uz neni, tak byla v takovym soku, ze jsem ji musela snizit rychlost na behatku, aby z nej nespadla...Z toho duvodu jsem mnohem radsi, kdyz funguji tamtamy a zpravy se rychle siri, nemam rada, kdyz jsem to JA, kdo musi tuhle novinu sdelovat lidem, protoze oni chudaci nevedi, jak maji vuci me narychlo reagovat, a ja je plne chapu, taky bych to netusila....






Madison cvici

Dalsi muzeum a kostel sv. Marie Den 2 / 365

23. ledna 2009 v 12:01 | rea |  Projekt 365
Tak dneska zacina den 2 v nasem Projektu...
Pro dnesek jsme naplanovali opet muzeum, tentokrat aut, dedovi vynahradit to, ze s nama byl nucen litat po shopping centrech, ktere ho absolutne dohanely k silenstvi (a on dohanel k nepricetnosti nas).

Po te ranni vesele udalosti na letisti jsme s babi rano vypustily cestu do zdejsiho fitness centra a misto toho vyrazili do Whiteman Parku, kde krome tohoto muzea maji i muzeum traktoru (asi 4 kusy), pak Wildlife park, kde se muzou krmit klokani (tady se klokani muzou krmit kdekoli a kdykoli ), pak brouzdaliste pro deti, obchody s keramikou, jezdi tam tramvaj ( teda jen po tom parku)...
V muzeu to bylo dost dobry, fotila jsem pomerne dost, nekdy se mi podarilo udelat i fotku, na ktere by nebyla Madison, meli tam auto, (teda ne original) ze serie Zpatky do budoucnosti, to me zaujalo, jinak tam meli jen samy ojetiny, ktery se zase desne libily dedovi, krepcil kolem nich desnou dobu (my zensky jsme zmizely asi po pul hodine z muzea, kdyz jsme to tam tak zbezne omrkly, deda tam tvrdnul jeste dalsi hodinu a pul...presne jsem to predpokladala, tak jsem toho pana v recepci poprosila, az pujdou domu, aby ho tam nezamkli )

Pak jsme na ceste domu zastavili u jednoho kostelicka sv. Marie, myslim, ze se jedna o jeden z prvnich kostelu postavenych v Zapadni Australii, kolem 1850 byl myslim postavenej.
Nejsem verici (teda verim v Osud), ale kostelicky me vzdycky bavily, mam k nim zvlastni uctu, zvlast, kdyz je kolem hrbitov, jako v tomto pripade, prochazet mezi hroby, cist si nahrobky, a premyslet o tom, jaci ti lide byli...pak najednou jsem ztuhla, kdyz jsem prisla k malickemu pamatnicku, neverila jsem svym ocim, byl tam pohreny maly, asi 2 denni chlapecek (neznamy, beze jmena, dali mu jmeno Little Joe, kdyz ho pohrbivali. )
Asi ho tam nejaka bestie pohodila....mozna mela nejakej svuj duvod, proc to udelala, ale ja ho NIKDY nepochopim, pro me, ktera ztratila krasneho chlapecka diky nevylecitelne nemoci a dala bych nevim co, aby tu se mnou mohl byt i ted, treba na voziku, nepohyblivy, ale bez bolesti a svym zpusobem stastny a usmevavy, jaky skoro porad byl.....nepochopim, jak TO nekdo muze udelat, NIKDY A ZA ZADNYCH OKOLNOSTI....doufam, ze tenhle broucek je ted s tim mym brouckem a neni moc smutny z toho, ze Alex byl tolik milovan a on zadnou lasku nepoznal.....urcite se v pristim zivote dostane k nekomu, kdo by pro nej dychal...jako ja pro Lexika......

Incident na letisti

23. ledna 2009 v 2:43 | rea
Dneska jsem vyprovazela manzu na letiste, letel do Adelaide, kde je ted LAnce Armstrong na Tour Down Under (tuto cestu dostal jako vanocni darek od sve sestry, ta uz tam je i se svym manzelem....vzali sebou slunecnicova seminka, v obalkach s portretem Lexika, a budou se snazit se dostat k Lancovi, nebo Lancemu (sakra jak se to jmeno sklonuje v cestine...)a venovat mu nejaka)
NO a minulou noc jsem nemela nic moc, nejak to na me vsechno padlo (psychouska me varovala, ze budu mit dobre a blbe dny, den sice byl OK, ale ta noc za nic nestala, do toho jsem se se Stevem chytla....(slo taky o mentalni podporu, kterou se mi zda od nej nedostavam dostatecne v tech svejch blbejch dnech....no nic), takze na letiste (pouze vnitrostatni, kam se nemusi s pasem, minimalni kontroly) jsem jela jen v dzinach, triku, drobnejma na parkovani v kapse, klicema od auta s myvalim ocasem (pravym) a mobilem, a napuchlejma ocima a jeste v ty takovy lehce vytoceny nalade (protoze si samozrejme dobaloval rano, takze bordel vsude az neskutecnej, do toho zjistoval, kde mu co chybi, a na rychlo to shanel, no ja rostla..) no a po odbaveni zavazadla, je mozno pro doprovod cekat v odletovy hale, primo u tech vstupu do letadla, takze clovek musi projit rentgenem..
Do misticky jsem vysypala veskery obsah kapes, a jen tak nalehko prosla tim ramem, vyzvedla misticku, ze si vsechno zase nasypu zpet do kapes,, a co by jste rekli.....prisla si pro me nejaka osoba, ze si me vybrala NAHODNE na screening na vybusniny !!!! NO ja mela dost, rekla jsem ji, ze vybusniny u sebe nemam, ale ze cely den bojuju s tim, ze vybouchnu vzteky (a mozna i litosti, ale to jsem ji do hlavy netlacila)...
Mimochodem, vcera to bylo 3 tydny, co Lexik odesel, pripada mi to jako vecnost, jindy zas, jako by to bylo vcera, a nekdy,jako by se mi jenom zdal, byl jen krasny sen.....


PS..bohuzel jsme nemela u sebe fotak, takze jsem nemohla poridit obrazek te horlive osoby, ani toho pristroje, kterym me objizdela, ani tu masinku, ktera by ji za normalnich okolnosti ukazala, JAK blizko jsem byla vybuchu..takze priste (snad uz ale bez screeningu )

projekt 365 Den 1/365

22. ledna 2009 v 13:10 | rea |  Projekt 365
Tak jsem byla unesena Mircinymi zazitky v beznem zivote, kdy kazdy den udela nejakou fotku a napise k tomu malinky clanecek, ze jsem se rozhodla udelat to same. Nejen ze jsem uz ted zjistila, ze blog je zatim uplne nejlepsi lek na mou bolest v srdci, ale take to, ze jsem diky Klarcinymu blogu mela moznost se seznamit s celou bezvadnou Mircinou rodinou....je to vubec uzasny napad, kazdy den me to prinuti neco udelat, nekam jit, prala bych si, aby me clanky byly aspon trosku tak zajimave a poutave, jako ty jeji.
Tak tedy dneska jsme se vykopali z baraku pomerne brzy (normalne vyizdime na nejake prohlidky a vylety tak kolem poledniho, nekdy i hodne po o, ale vsechny zajimave pamatky a muzea tady bezne zaviraji uz kolem 16.oo.....coz cloveka dost vytoci, zvlast, kdyz se tahne takovej kus nekam a ono uz nic.
...
Naplanovali jsme 2 muzea ve Fremantlu ( pristavni mestecko u Perthu, asi 45min od nas (autem)..Prvni bylo na rade Armadni muzeum, Australani jsou na svou vojenskou historii dost pysni, jak v Prvni tak Druhe svetove valce jich dost padlo, konkretne me zaujala mistnost, kde meli vystavene figuriny ve stylu zajateckeho tabora, stan (izolacka) pro nemocne cholerou, pak operacni stul, kde se chystali doktori amputovat zajatci nohu....no samy takovyhle chutovky. Myslim, ze to bylo tam, kde staveli Most pres reku Kwai
Meli tam samozreme i normalni veci, jako vycpane kone, tanky, ale tohle mi tak nejak utkvelo v pameti
Dale nasledovalo Muzeum Fremantlu, osidlovani prvnimi osadniky v polovine 19.stoleti, pres immigranty....teda napred tam vozili z Britanie vezne, aby tady vubec nekdo neco delal, pak nabizeli britum imigrovat do Australie za pouhych 10 liber na osobu (deti zdarma), no ale ani potom se tady dvere netrhly, tak zacali lovit napred v severni Evrope, (Holandsko, Nemecko, Polsko), potom doslo i na jizni Evropu a imigracni politika lehce polevila ve vyberu a od 60. let minuleho stoleti zacli prichazet i Asiati a Africani....
Bylo to desne zajimave, videt Fremantle ze zacatku 20.stoleti s par odrbanema domeckama a ted je to mesto s dokonalou architekturou, ma svebytnou atmosferu, ulice, ktere se zmenily
naprosto k nepoznani....Zapadni Australie byla prvni ze statu Australie, na ktere spocinula noha Evropana (prvni byli asi 2 vyhosteni pirati z lode Batavia myslim kolem 1650?), ale objevena byla jako posledni v polovine 19.stoleti. (vubec ta historie tady je docela zajimava, nekdy se k ni musim vratit).


Alexuv pribeh 1. cast

21. ledna 2009 v 14:06 | rea |  Lexik a SMA 1
Alex se narodil 8.10. 2008 v 18.08 hodin, po naprosto bezproblemovem tehotenstvi.
Malem se mi narodil v nakupnim stredisku, protoze pri prijezdu do nemocnice me kontrakce nebyly tak silne, tak nam doporucili
je rozchodit, coz si muj manzel vylozil jako moznost k vyrizeni nejakych jeho nezbytnych
nakupu, takze diky tomu pomalemu plouzeni po obchodech s castymi zastavkami a zaryvanim prstu do
drzadla nakupniho voziku jsem ho ukecala, aby jsme uz jeli do nemocnice, ze se bolesti stupnuji, protoze
vsak jsem jeste nic nejedli, tak dostal napad, ze se cestou stavime u Mc Donalds a v pokoji pojime
u byvaleho stadionu pro drahovou cyklistiku, UZ kdyz kupoval toho hamburgra, v aute jsem prodelala
2 dost huste kontrakce, pak po prijezdu na stadion, pri vystupovani z auta jsem pocitila
zvlastni teplo,hned mi bylo jasne, ze mi praskla voda, proto manzel me natlacil zpet do auta a rozjeli jsme
se konecne do nemocnice, ktera nastesti byla jen 5 min jizdy.Dorazili jsme kolem 17.45, hned me vzali na sal,
zatimco tatka zkousel preparkovat, nastesti dobehl vcas a jeho chlapecek se narodil v 18.08. Sestra
pri zapisu o narozeni jen poznamenala, jaka nahoda, tolik osmicek v dobe narozeni, to jiste
bude mit Alex v zivote jenom same stesti. (haha)

Zapomela jsem poznamenat, ze kdyz se narodil, jeho plac byl takove jemne mnoukani, ale ani moje
starsi dcera Madison pred 6ti lety nebyla o moc hlasitejsi, hned jsem zkontrolovala jeho oblicej
protoze i kdyz muj vek lehce prekrocil 35let,amniocenteza mi doporucena nebyla pro nizke riziko
DS, ale prece jen ve me posledni tydny cervicek hlodal, a kdyz jsme se mu podivala do tvare,
i kdyz byl cely vrascity a zamraceny a plakajici, zadne znaky DS jsme neobevila, proto jsem
konecne zacala relaxovat. Hned jsem zkousela, jestli se prisaje, byly s tim malinko problemy, protoze
Alex mel tak malou pusinku, ale nakonec se jemne prissal. Pak jsme presli na poporodni oddeleni
Lexik hodne spal a kdyz plakal, tak to nebylo vubec ohlusujici, jako u ostatnich miminek a ja
si v duchu gratulovala, ak skvele to mam na steve zarizeno, ze mi vsechno tak krasne vychazi.
Lexik jedl a spal jako ostatni miminka, hned od pocatku byl pevne zavalen v takove osusce, takze
vypadal jako kuklicka, jenom hlavicka s cernym kohoutkem mu z toho koukala....
Meli jsme na pokoji plno navstev, kazdy si ho choval, on vubec neprotestoval, proste dokonale miminko.
V nemocnici sme stravili asi 4 noci (narodil se ve stredu a my jeli v nedeli domu) Kde nas uz oce
kavala nedockava Nanna a grandad, nemohli se dockat jeich prvniho vnoucka, tu noc jsem ho skoro
nemohla dostat zpet, jak se s nim neustale mazlili.....

KOlem 4teho tydne jsem si zacala vice vsimat jeho pohybu, prislo mi, ze se jeho nohy skoro vubec nehybou,
ale byl to muj prvni chlapecek,a o tech jsem vedela, ze jsou pomalejsi...ale po nekolika dnech mi to
nedalo a zacala jsem hledat na internetu a narazila na slovo hypotonia, coz znamena snizenou svalovou hmotu.
no potes panbuh, pomyslela jsme si, manzelova rodina je dost sportovne zalozena, vsichni zavodi nebo v minu

losti zavodili na kolech, maji cyklo obchod, no a jestli jejich vnuk bude nejak fyzicky omezen...
No prosla jsem si vse, zjistila, ze hypotonia sama o sobe se da zlepsit nejakym fyzio cvicenim,
i kdyz ten dotycny bude mozna pomalejsi nez jeho vrstevnici, zas tak moc znat by to byt nemelo.To
ze hypotonia je take jedna ze znamek jineho druhu onemocneni nebo poruchy jsem smetla ze stolu, ani
jsem se na to nepodivala, taky proc, Lexik byl prece jinak uplne v poradku, jen ty zatraceny
nohy, no ale v nejhorsim pripade, kdyz uz nebude sportovat, muze delat treba karieru v politice, vzdyt uz jen to jeho jmeno
Alexander Terence Lack, toto jmeno je hodno minimalne postu premiera Australie.
Sve obavy jsem sdelila manzelovi, ktery jen poznamenal, abych si z toho nic nedelala, ze je jen linejsi
(po nem:), ale me to nedalo. jemu asi taky ne, protoze druhy den byl zamlklejsi a pak mi sdelil, ze na internetu
zjistil, ze by mohl mit i zasazeny mozek, coz byl priznak nejake choroby, kterou na netu objevil.
NO tak tim me dostal do uplne depky, lehci formu deprese jsme prozivala poslednich par dni, kdyz jsem
nevedela, co se deje, proc se nehyba. ale tohle me uplne dostalo, proto sem se rozhodla pristi

den navstivit
Health Nurse, sestry, co se staraji o miminka v jejich oblasti, teda spis jen kontroluji vahu a davaji rady do zivota.
co delat, kdyz je nejaky problem, tak mi urcite poradi, nebo reknou co delat.
Nasledujici den jsem tam tedy zasla, uz tam byla nejaka jina maminka s miminkem, ktere sebou cele hazelo a
mlatilo z nejakeho duvodu nebylo spokojeno, zatimco muj Lexik spinkal v kocarku jako drevo.

Ptala sme se ji kolik jejimu mimi je tydnu a ona mi rekla,ze prave mesic, stejne jako Lexik, no a ma depka dosahla
vrcholu, Jakto, ze se moje dokonale miminko nehybe? Tohle dokonce se uz pokouselo zvedat hlavicku od mamina ramena,
zatimco Lexik mel svu nosanek zaboreny do meho a plakal, protoze nemohl dychat...
kdyz jsem konecne mela moznost mluvit s tou sestrou, nebyla mi schopna vubec pomoct, dokonce mi ani nic neporadila,
tak jsme se rozhola jit za GP, nasi doktorkou, kterta ma v peci celou nasi rodinu, protoze detsky
doktor je tady specialista, jinak s kazdym zdravotnim problemem se napred chodi za GP.
Doktorka si vyslechla nas problem, Alexe jsem svlekla do plinky, a ona mu zvedla nohy, pak je pustila
a ony dopadly se zuchnutim zpet na stul,totez udelala s rukama, zvedla je a upustila, se stejnym vysledkem.
chvili na ne koukala, pak si dosla ke knihovne a vytahla nejakou knizku, chvili v ni neco studovala,
pak i s ni chodila kolem Lexika, tu a tam do nej stouchla, udelala si poznamku, (timto zpusobem
jsme zjistila, ze Lexik nema zadne reflexy, ktere mivaji novorozenci,jako rozhozeni rucicek, "chozeni" apod.)

Pak zasedla ke stolu a dlouho, dlouho psala zpravu pro neurologa. chtela udelat i rezervaci
do detske nemocnice, ale tam ji rekli, ze je plno az do unora, tak nakazala receppcnim, aby za kazdou cenu
sehnali nekoho, kdo nas vezme co nedriv s tim, ze mi jeste to odpoledne da vedet. (vedela jak jsem z toho
vyplasena)
Pote jsem sla vyzvednout starsi dceru MAdison do skoly, bylo utery a to pravidelne s dalsima maminkama
chodime do nedaleho parku, aby si deti jeste pohraly. V tomto kolektivu jsem se jim vsem sverila o svych obavach,
dostala jsme plno napadu a rad, konkretne jedna z nich pracuje jako sestra v nemocnici a rikala, ze ma znamou v PMH
(princess Margaret Hospital, nemocnice pro deti), ze se i zepta, co delat, jak se dostat k nejakemu neurologovi.
Mezitim pozde odpoledne volala recepci od GP, ze sehnala rezervaci na ctvrtecni konzultaci s neurologem se
soukromou praxi (coz znamenalo velke penize).Byla jsme moc rada a trochu se mi ulevilo.
Nasleduiici rano ve stredu, zatimco jsem byla na netu a usmivajici se Lexik sedel v sedacce a pozoroval me, zvonil telefon

a v nem ta maminka sestra, ktera se kontaktovala s tou sestrou z PMH a ta mi poradila,at jedu na pohotovost a reknu jim treba,
ze se mi nelibi Lexikovo dychani a pri te prilezitosti se zminim o mych obavach. Strasne moc jsme i podekovala a rekla, ze jedu okamzite.
Skutecne jsem se sbalila behem asi 10ti minut, (to jsme byla v pyzamu a Lexik rovnez nedbalkach) a vyrazili jsme. Pamatuju se, ze
jsem ridila dost rychle, jako skutecne v okamzitem ohrozeni zivota, dorazila na nemocnicni parkoviste, to bylo precpane, proto
jsem hledala parkovani pobliz, ale Perth je jako jina hlavni mesta, obtizne najit parking a kdyz, tak dost drahe, ale to mi bylo fuk, nasla jsem
misto, zastavila a utikala k park,hodinam, a zacala tam hazet drobne, parkovani bylo opravdu dost drahe a jak znam zdesi system, na pohotovosti muzete stravit cely den),tak jsem ho temi mincemi uplne zahltila,vyhodil penize, zablokoval jimi to okenko, kterym
vypadavaji tikety, ja to zacla pacit ven v divnou stisnenosti, Lexik byl stale v sedacce v aute a ja uz chtela byt co nedriv u nejakeho
doktora...po chvili jsem videla parkovaci inspektorku, jak se ke me pomalu blizi, utikala jsem za ni a sdelila ji co se stalo, ze

vezu sveho malinkeho synka na pohotovost a podarilo se mi zacpat ty hodiny.Ona mi pomohla vyndat ty penize a dokonce mi rekla, at se nestaram o parkovani
ze pro sveho kolegu, ktery mel sluzbu s ni, napise vzkaz, aby mi nedaval pokutu, ze mu to vysvetli potom, proste ukazka skveleho chovani..
Podekovala jsem a letela i s Lexikem na pohotovost. TAm si nas pomerne brzo zapsali, pak ho zvazili a zmerili a potom poslali zpet do cekarny, kde
si nas mel vyzvednout nejaky doktor. Prosedeli jsme tam asi 2 nebo 3 hodiny, toto mi splyva, pak konecne nejaka emergency doctor nas vzala dovnitr, kde bylo plno posteli, jedna vedele druhe
zatahla kolem nas zaves a ptala se na problemy. Vse jsem ji vylicila, ona zacala provadet stejne ukony jako GP, a k tomu mi na zaver rekla, no tak tohle je opravdu divne,
cimz mi srazila naladu pod bod mrazu a depka se zase zacala ozyvat. Dr rekla, ze zavola neurologa, ktery ma sluzbu, a ja jen mlcky prikyvla, zacala jsme tusit,ze se deje neco hodne blbeho.
Pamatuju se, jak sedim na zidli, myslenky mi litaji sem a tam, Lexik lezi na posteli a kouka, za polozavrenou plentou sedi nejaka maminka se dvema vetsimi dcerami,
jedna z nich ma neco s nohou, ceka,ze ji nauci, jak skakat o berlich, smeji se spolu s jeji starsi sestrou, jeji maminka nema nic jineho na praci nez koukat na me a na Lexika, napred se zkousela
na me usmivat, ale ja ji odpovedela jen takovym utrpnym usklebkem. moje mysl zamestnana starosti o Lexika, co se deje, bude OK, proc se to deje...maminka pak se snazi se mi vyhybat pohledem,


ja nemam silu na to vstat a tu plentu zatahnout poradne, proto jen sedim a cekam ve spolecnosti svych neveselych depresivnich myslenek.Konecne vchazi neurolozka, mlada indka s velikyma ocima, pozdavime
se a ona hned k Lexikovi, krasne si s nim povida a mezitim dela to same co predtim GP a Emergency dr. Potom zacina zkouset Lexikovy reflexy, jako udery pod kolinka, a lokty, kdy automaticky noha i ruka by mela vystrelit,
u Lexika se vsak nic nedeje, jen se na ni kouka, co mu to sakra zase nekdo neco dela....udelalo se mi lehce nevolno, myslela jsem na manzela, jak mluvil o poskozeni mozku, ona to vsak vyvratila, Lexik se prece smeje
paralyzovany taky neni, chodidylkama hybe a nozickama sice nekope, ale aspon s nima soupe po podlozce...nicmene neurolozka navrhuje hospitalizaci s tim, ze se musi provest nekolik testu.
HURAAAAAAA pomyslim si, konecne budeme
mit jasno, co se deje, vzdyt za normalnich okolnosti by se ty testy delaly az kdovi kdy a a budu mit jasno uz za par dni a pak bude vse ok! lLEXICKU, VYDRZ BROUCKU, rozhybame telicko a bude vse OK....
Vyjeli jsme vytahem nahoru, Lexik jel na ty posteli, ja nesla jeho sedacku, jeli jsme na oddeleni kojencu, kde nas zaparkovali na dvojluzkovem pokoji, kde bylo zhruba stejne stare miminko, ktere prave prodelalo transfuzi krve, prave ho
privezli a maminka s babickou se o nej zacly starat. Lexika sem nakojila a cekali jsme na tatku, ktery nam mel privezt veci na noc. Konecne prijel a ja mu licila, co se mezitim udalo, kdyz tu vidim nasi mladou neurolozku ve
spolecnosti dalsi, starsi indicke doktorky a jedne cinske, pozdravily jsme se a ony zamirily primo k Lexikovi. Svlekly ho a ta starsi doktorka hned zpozornela pri pohledu na Lexikovo brisko, ktere po jidle se opravdu hodne
nadouvalo, bylo to, jako by spolkl balonek, a to doslovne. Podle meho ji to dost vydesilo, naridila sestram, aby mu sondou vsechno, co pred chvili snedl,vytahly ven, pak ho obstoupily a pozorne prohledly, ja jsem pozorne sledovala jejich

vyraz v obliceji, takze mi napriklad neuniklo, jak se na sebe podivaly, kdyz se mu mrkly do pusy, neco se jim nezdalo s jazykem, . Pote ta hlavni neurolozka se nam predstavila (Lakshmi Nagarajan), a sdelila nam, ze na zaklade vysetreni, ktere ted provedla ma podezreni ze se u Alexe jedna o SMA (Spinal mascular atrophy) no a ja si pamatuju, jak se mi ulevilo, no tak konecne, to nezni tak hrozne, a pokud to ma jmeno, tak aspon co nedriv najedeme na nejakou lecbu) zeptala jsem se tedy" dobre a jaka je tedy ta lecba?" Lakshmi se na me podivala zvlastnim pohledem, chvili nic nerikala az po nejake dobe rekla" bohuzel, neni zadna lecba" V tu chvili jsem myslela, ze to se mnou sekne, to prece neni mozny, to se mi musi zdat, to je jen sen a ja se za chvili probudim, pamatuu si, jak jsme si drtila prsty, az jsem si je malem zlomila, ale nic, probuzeni se nekonalo, a ja si musela ten svuj hnusny sen zacit prozivat naplno. Muj manzel se zeptal" A kolik myslite ze ma casu, pul roku?" Lakshmi na to pokyvala hlavou jako stylem, tak nejak....me hlava nebrala, o cem ze se to bavi, vzdyt to je prece mu chlapecek, ketry tamhle lezi a kouka se se zajmem na vsechny ty osoby kolem sebe....vzpominam si, ze jsem si zaryvala nehty do dlani s tim, ze se musim kazdou chvili probudit, ze tak hrozny zivy sen

jsem jeste nemela...nebo jsem cekala, ze kazdou chvili zkolabuju ze mozek proste tak hroznou zpravu nemuze nechat bez odezvy...ale nic, muj mozek me v tom nechal, jen se prepnul do tzv survival mode, kdy jede tak aby ten dotycny nezesilel.
Prisla sestra a rekla nam, ze pro nas prichystali samostatny pokoj, ze urcite ted privitame trochu klidu...odkyvala jsem to, protoze to prece bylo samozrejme, nasemu diteti prave vyrkli ortel smrti, prece neocekavaji
ze budeme s normalne "jenom" nemocnym miminkem na jednom pokoji...vzala jsem automaticky sedacku, Steve pobral tasky a sestry Lexika i s posteli prevezli do pokoje c.1, kde byla i postel pro rodice a koupelna s WC a TV...
Zeptali se, jestli neco nepotrebueme, jestli nemaji zavolat psychologa, rekla jsem jim ze nechci videt vubec nikoho, byla jsem uplne prazdna, vycerpana, unavena, bezmocna, depresivni, vsechno se mi to michalo, muj
mozek nevedel,co zpracovavat driv. Steve, muj manzel, tuto zpravu hned zavolal rodicum, se slzami v ocich sledoval, jak sestry Lexika prebaluji, protoze ja toho nebyla schopna...proc mi to delas? Koukala jsme na nej, dokonce jsem
se pristihla pri tom, ze myslim na to, ze uz ho nechci, je nemocnej, umre, to neni fer vuci me, jak se mam starat o dite, o kterem vim, ze umre? Proc kdyz je neco se psem, doktori ho utrati, aby se netrapil, proc to nejde
s lidmi? A co hospis? Tam, kam umistuji nevylecitelne nemocne lidi? Proc tam nemuzou i miminka? Tohle se mi vsechno honilo hlavou, nevedela jsem co mam delat...dokonce jsem nemohla ani brecet, neslo mi to, byla jsem v soku...
Kdyz konecne Steve odjel domu za Madison, zustala jsme s Alexem sama, koukala jsem z okna, kde projizdela auta, zavidela vsem lidem v tech autech, jejich starosti, vracela se do svych problemu....co budu delat?Jak se s tim
vyrovnam?Co vsichni ti lidi, kterym ted sdelim, ze Alex nam umre? Jak to dokazu? Dokazu vubec sledovat, den po dni, jak me dite umira? Jake to bude az umre? A kdy? A kde? MIliony otazek a poch
ybnosti se honily mou hlavou,
Koukala jsem na Lexika v jeho postylce, s hadickou v nose, kudy dostaval glukozu, nesmela jsem ho kojit, protoze hned rano mel jit na nejake vysetreni, chudinka mel hlad, tak tim svym slabym hlaskem plakal, ja cekala, ze sestry
se o nej ted budou starat, prece po takove hrozne zprave me museji nechat, at se z toho vzpamatuju a postarat se o nej...nic, musela jsem sama za nim, a neustale mu davat dudlik do pusy, koukala jsem na nej, stale jako ve snach
Prisla sestra s el. pumpou na odstrikani mleka, ale ja ze sebe nevyzdimala vic nez par ml mleka, diky tomu stresu jsem ten den prisla o mleko.
Kdyz se mi konecne podarilo usnout, tak jsem zhruba po hodine procitla zpet, k memu zdeseni jsme stale byla na nemocnicnim luzku a Lexik vedle s hadickami..nic se mi nezdalo, je to realita..bylo mi spatne od zaludku,
mozek zase zacal premyslet, vse znovu od zacatku..do toho tam kazdou chvili chodily sestry a Lexikovi merily teplotu, kontrolovaly pristroje a povidaly si s nim, moc hezky nazyvaly ho nejkrasnesim chlapeckem, special boy,
honey, byly moc mile, jen ja nereagovala na nic....
Rano mi Steve poslal SMS, ze me miluje a ze prijede co nejdrive. Lexika mezitim odvezli na testy, prisla za mnou dokonce vedouci toho celeho kojeneckeho oddeleni a rekla, ze kdybych cokoli potrebovala, tak mam za ni kdykoli
prijit, vse budu mit k dispozici...a taky ze za mnou pride ten den dost lidi, od soc. pracovnika, psychologa....a objala me...
Steve prijel, privezl mi jidlo, ale ja nemohla nic pozrit, bylo to asi 24 hod, co jsem neco snedla, moje celisti byly jako v kreci, Steve do me prece jen neco vnutil, pak zacal prichazet proud lidi, sestry, doktorky, neurolozka,
psycholog, ktery mi opravdu pomohl, s nim jsem rozebirala sve myslenky. Rekl ze je vse normalni, co citim, ze mam zit ze dne na den, radovat se z toho co je a nepremyslet co bude...coz pro me, ktera planuje na petiletky, neni
snadny ukol....Lexikovi nabrali krev na testy a chteli nas tam drzet jeste dalsi noc, kdy by udelali ten test, kdy do nervu zavedou jehlu, dalsi potvrzujici test na SMA....to znamenalo dalsi noc v nemocnici...

Tato noc probehla zhruba stejne jako ta predchozi, moc jsem se nevyspala, rano zase prijel Steve, tentokrat trochu pozdeji, privezl mi maly laptop,(na kterem ted pisu a diky kteremu jsem si zalozila tento blog) ktery mi koupil to rano, moje prani, abych mohla byt na internetu
pokazde, kdy potrebuju... Lexika to rano odvezli na tu biopsii nervu, a Steve me vzal ven do Perthu, trochu si provetrat hlavu...pripadala jsem si jak v jinem svete, lidi, kteri chodili okolo me nevedeli, jak velkou tragedii
prozivam, strasne jsem si prala mit jejich starosti...
Lexika privezli po nejake dobe, co jsme se vratili z nasi obchuzky, v zapeti na to prisla Lakshmi, neurolozka a rekla nam,ze ten test predbezne potvrdil SMA diagnozu, ale ze 100% to bude az z tech krevnich testu.
Zeptala se, jestli jeste zustaneme v nemocnici, ze muzeme zustat, ak dlouho budeme chtit, ale to jsme s diky odmitli, nemohla jsem se dockat,az vypadnem, nemocnicni prostredi mi nedelalo dobre...proto jsme se sbalili
a co nejrychleji odjeli...byl to zvlastni pocit, odnaset si miminko s ortelem smrti, na ktere se okolochodici lide usmivaji a zahrnuji komplimenty...
Domu jsme dojeli v naproste tichosti, tam na nas cekala cela rodina. Hned jak jsem se ocitla doma, citila jsem se o hodne lip. Nenecham Alexe trpet, tech par tydnu nebo mesicu bude zahrnut veskerou laskou, lidmi,
ani na okamzik ho nenecham samotneho. Jeho zivot mozna bude kratky (nevedeli jsme jeste jak dlouhy, se SMA 1 vic nez 50% miminek umira pred dosazenim 1 roku, ale jsou pripady, ze se dozivaji 10 let (nejaka dvojcata v USA), ale postaram se o nej, ak nejlip budu umet, dostane tolik lasky a objimani, jako zadne jine miminko na svete, budeme si delat tolik fotek a videi, kolik budeme moct, nas krasny chlapecek bude porad s nami......


Pokracovani priste................



Nase rodina 2.

21. ledna 2009 v 13:31 | Rea |  Rodina a pratele
Tak se dostavame ke zlatemu hrebu nasi rodiny a tim je tatinek Steve, ktery nekolik dni po narozeni Alexe oslavil 40. narozenny, coz byl tou dobou bezvadny darek ...(Alexovu diagnozu jsme se dozvedeli az 3 tydny pote). Pracuje v rodinnem obchode s koly, pochazi totiz z lehce fanaticky cyklisticke rodiny, kde kazdy zavodil s kazdym, (hovorime ale o jine urovni zavodu, nez je Tour de France )

No a dalsi clen rodiny jsem ja, matka Andrea (nezni to trochu jako matka Tereza? ) V Australii jsem od roku 1996, moc se mi tu libi a uz jsem si tu zvykla, jak na skvele lidi (dokonce i uplne cizi), prirodu, pocasi, ted v posledni dobe me uplne dojalo, jakym zpusobem se nam i urady venovaly, dostali jsme veskerou moznou pomoc, psychickou i financni (ale o tom se trochu vic rozepisu v Pribehu o Alexovi).

Nase rodina

21. ledna 2009 v 5:59 | rea |  Rodina a pratele
Tak Alexe uz jste poznali, ted je na rade jeho sestra Madison. 1. ledna ji bylo 6 let ( prave tento den Lexik odesel...),


Je to normalni (zaplatpanbuh zdrava) holka, ma sice obcas zajimave napady a berani povahu (po me), ale jinak je bezva.
Po prazdninach jde do skoly, (Year 1), skola zacina 3. unora, takze to jeste musi s nami chvilku doma vydrzet....

Ale letos tu mame na navsteve babi a dedu z Prahy, prileteli uz 3. prosince, odletaji az koncem unora, takze jezdime spolu, kde se da, (coz nam taky dava trosku zapomenout na to co se stalo) a uzivame si kazdeho dne (tomu nas Lexik taky naucil)






Takze ted je na rade babi s dedou....

Tady jsou cerstve po priletu, cesta sem do Australie jim trvala 34 hodin (pravda, v Hong Kongu prokrepcili asi 7 hodin..:), sem prileteli kolem pulnoci a diky casovemu posunu -8 hodin vypadali velmi cile, zatimco ja padala na usta.

Zregenerovali se velmi dobre, dalo by se rict, ze tu mirne zvlceli, protoze po nekolika letnich dnech uz vypadaji jako zdejsi domorodci, delam si z nich legraci, ze budou muzet vymenit fotku v pase...

No, takhle vypadaji neco lehce pres mesic pobytu tady a ja doufam, ze uz to horsi nebude


no...i kdyz



Tohle je deda Kamil, prave jsme nasedli do auta a chystame se konecne na cestu domu, vitr na plazi byl neskutecny, malem nam ulitly stany a vsechny nase veci byly pokryte silnou vrstvou pisku...a s dedovy vlasy vypadaly, jako by skunkovi nekdo fouknul do zadku