Únor 2009

Pozarnicka dobrovolnice :) 37 / 365

28. února 2009 v 5:29 | rea |  Projekt 365
Ani jsem netusila, ze namet na blog budu mit zcela necekany uz v dopolednich hodinach !

Pri ceste do videopujcovny, kam jsem s Medikem sla vratit ten stos DVD Sex ve meste, se kterym jsme si zpreijemnovali dlouhe letni vecery a cestou jsme
potkali hasice - naborare.

Oslovili me, (na coz jsem cekala), ja jsem jim
odpovedela, ze bych mela zajem se zapojit, a uz se kolem me sebehli, nacpali me letaky, Medika vytlacili
do kabiny toho auta, mohla si zkusit helmu, dostala samolepku, ja pokyny, kdy a kam se dostavit, nechala jsem jim na sebe kontakt a dal uvidime....



Aby nedoslo k mylce, moje rozhodnuti pomahat v Bushfire Brigade neni unahlene, premyslela jsem o tom uz nejakou dobu, konecne rozhodnuti nastalo ale az diky pozarum ve Victorii...jen jsem cekala na tuhle prilezitost, az zase nekde rozbalej svoje stolecky a budou lakat lidi...

Krome toho, ze po Lexickovi se ve me objevila nejaka nevysvetlitelna touha pomahat lidem, zaroven z praktickeho hlediska, protoze zijeme v podobne oblasti, kde se dari lesnim pozarum,
Kalamunda je na kopci, blizko mame National Park, a vubec, stromu jsou uplne vsude, a problemy s lesnim pozarem je tu pomerne casty...

Konkretni pomoc pri pozarech se nesklada jen v haseni ohne v prvni linii, tu bych s radosti prenechala chlapcum, ale jedna se i o logistiku, organizovani, prvni pomoc, a v neposledni rade zajistovani obcerstveni....

Prvni orientacni miting je ve stredu v 19.30 do 21.00....nevim, jestli se tam dostanu, protoze uz od uterka zase zacinam pracovat, delam ten nightfill (doplnovani zbozi v supermarketu) a moje dny jsou od pondeli do stredy od 19 - 23.00, tak bud si to prehodim, a nebo se tam zastavim nekterou nedeli dopoledne....

TAk snad zacne moje kariera Bushfire volunteer..WISH ME LUCK

Odlet.....36 / 365

28. února 2009 v 0:51 | rea |  Projekt 365
Tak je to tady.... den, ktery vzdycky pripadal tak vzdaleny, je bohuzel tady. Mamka a Kamil dnes
v noci (teda spis v sobotu v 1 rano) odletaji smer Praha.
Po 3 mesicich, ktery byl doslova nabuseny udalostmi, se dnes po 22.00 vecer sebereme a nalozime babi a dedu a jejich nekonecne mnozstvi zavazadel do Transporteru a odvezem je na letiste....bude to tu bez nich divne, ale urcite se uz
taky tesi na to, az v CZ zacne jaro, zacnou litat po pamatkach a po kamaradech a znamych, a urcite zase prijedou....vzdyt jsme od sebe jen 24 hodin cestovani.

Odletaji v 1 v noci a v 22.00 vecer dorazi do CR.....s tim osmihodinovym posunem tak budou
mit sobotu dlouhou asi 33 hodin!!!! Leti totiz pres Hong Kong a Londyn, verim, ze se tesi, az budou na Ruzyni, ta cesta je opravdu az moc dlouha, s Medikem jsme to litaly pravidelne kazdy rok od jejich 6ti mesicu a z do predlonska....a kdy se zase podivame do CZ je ve hvezdach, Lexik me naucil uz nic neplanovat, tak proste prijedem, az to pujde, protoze..."situace na bojisti se meni kazdym

okamzikem"......

Jsem zvedava, jakou uroven si podrzi muj blog, prece jenom
jsme byli velmi " busy", ale diky Projektu 365 proste budu muset hledat stale nova a nova temata, a ja je najdu :)

Kamil si navic sebou bere zpet do CZ horske kolo, ktere dostal k vanocum, takze Steve musel napsat na Cathay
Pacific, ze Kamil je seniorsky reprezentant na horskych kolech a potrebuje navic 15 kg....(prece jim nemohl napsat, ze se tu mamka za ten ctvrtrok trosku vic rozjela v nakupech ).

Ale vse dopadlo Ok, kila navic dostali, takze maji
dohromady asi 60kg + 2x 7kg kabinove zavazadlo....




Vecer jsme si vsichni dosli na posledni veceri do Han's Cafe, ktera je zamerena na asijska jidla...aby si mamka s Kamilem zvykli na to jidlo. ktere je ceka
na palube Cathay Pacific (hong kongska spolecnost).

Uzili si posledniho nadherneho zapadu slunce, dokonce s krasnym vyhledem na Lexickovu hvezdicku a srpecek mesice.
Pak jsme se vratili domu, chvilku posedeli, rozloucili se se Stevovymi rodici, coz bylo dost " emotional", nastrkali veci do
auta a vyjeli i s desne unavenou Madison na letiste.

Chudinka se drzela, nechtela prosvihnout cestu na letiste, (jako kdyz mamka s Kamilem priletali, tak si sla na chvili lehnout, a pak jsme ji namohli vzbudit), byla tak utahana, ze v letistni hale usinala na krabici s kolem.

Ale diky Medikovi jsme predbehli celou frontu na odbaveni, protoze ke konci, kdyz jsem si Medika vzala do naruce, ona mi lezela na rameni, priskocila nejaka letistni pracovnice a odstranila pasku mezi temi koliky, co udrzuji houfujici se pasazery v jednom smeru, a rekla nam, jestli nechceme k
nove otevrene prepazce.
Odpovedela jsem ze samozrejme ano a podekovala. Ona se me
zeptala jestli cestujeme vsichni, a ja ji na to rekla, ze ne, jen babi s dedou... ji lehce poklesla brada, tak jsem se ji omluvila, a moc a moc dekovala, takze se ke konci nemusela citit tak blbe, usetrila nam hromadu casu....

Rozlouceni probehlo dobre, absolutne nesnasim louceni, neustale jsem pripominala mamce, ze zase brzo prileti, coz myslim smrtelne vazne, plno veci jsme nestihli udelat nebo videt, tak mame aspon neco na priste....

Tak stastnou a klidnou cestu a diky, ze jste byli s nami a hlavne se mnou, pomohli jste mi strasne moc, ani nevite jak!!!!

A jeste neco...dnes ma svatek Alexandr.........zvlastni nahoda....je to vubec nahoda????

Daniela s rodinou z Prahy 35 / 365

26. února 2009 v 12:48 | rea |  Projekt 365
Tak dnes je uz posledni cely den pobytu moji mamky a Kamila tady v Australii, nemuzu uverit, ze
ty 3 mesice ubehly tak desne rychle !!!

Teda kdyz se nad tim zamyslim, pripada mi, ze tu byli tak strasne dlouhou dobu, co se zazitku a udalosti tyce, ze to snad neni ani mozny v tak kratkem casovem obdobi obsahnout.....zazili jsme spolu toho opravdu hodne, a jsem jim neskonale vdecna,ze v
tech nejtezsich chvilich byli se mnou, pomohli mi vytahnout me z depresi, vlastne ani nedopustili, abych nejake deprese vubec mela, za to jim
neprestanu byt vdecna...uz jenom to rozhodnuti, ze sem pojedou i presto, ze vedeli, nebo tusili, ze zaziji jeden z nejtezsich okamziku v zivote.......tak uz dost, nechtela jsem se rozlitostnovat, zivot musi jit dal, (i kdyz se oba zase sem brzo vrati, prece jen citim
trochu smutku, ze zase chvili tady bude bez nich az moc velky klid.

Ale mam blog a budu muset do nej prispivat, coz je uzasny kopanec, takze budu busy po vsech strankach....

Takze na dnesek jsme si naplanovali rozlouceni s oceanem a taky s ceskyma kamaradkama, Jitkou a Martinou a jeste Danielou a jeji rodinou...


Daniela sem priletela se 2 detmi, maminkou a manzelem z Prahy puvodne na 6 tydnu, budou tu mozna tyden a nebo mozna jeste mesic, zalezi na
jejim manzelovi, jestli mu prodlouzi smlouvu ( prijeli sem puvodne jen na 6 tydnu.
Daniely manzel je nejaky odbornik pres telekomunikacni techniku, tak si ho zdejsi Telstra zavolala na pomoc..bylo by moc dobry, kdyby si Telstra uvedomila, JAK velky odbornik Martin je, aby si ho tu nechali aspon na par let, protoze jsme si vsichni Danielu s celou
rodinou oblibili....

(Mimochodem Daniela pobyvala 2 a pul roku v Hornich Pocernicich ( odkud ja pochazim) pred asi 3. roky, takze jsme se tam urcite nekde musely potkat na pisku, kdyz ja jsem travila svoji 3 mesicni dovolenou v Praze s Medikem v lete.....jen jsme o tom nevedely....)


Sesli jsme se na Hillary's, kde je take to Akvarium, kde jsme byli asi pred mesicem

Daniela s rodinou bydli v hotelovem resortu, na Scarborough Beach, kousek od Jitky. Dneska jsme meli moznost do toho resortu nakouknout, protoze jsme cekali na Jitku, az priveze deti ze skoly a ja si potrebovala odskotacit...

Teda nez jsme se dostali do toho jejich apartmanu, tak jsem se malem
poto..., ale nastesti jsme to zmakly vcas...dostat se tam, to je proste neuveritelne, kolik bezpecnostnich dveri jsme museli odemknout specielnim klicem, protoze jim nefungoval vytah, tak jsme to cele museli obihat, (zase jsme aspon videly ten uzasny bazen, ktery muzou pouzivat)

Ale kdyz jsme se tam konecne dostaly, naskytl se nam uzasny vyhled na more a shora ten bazen taky nevypadal zrovna spatne (moc se mi tam libilo, ze meli udelanou miniaturni piskovou plazicku a malinkaty vodopadecek:)
Madison by se tam zblaznila stestim, ted, co zjistila, ze potapeni je vlastne skvela vec.

Cely apartman byl veliky a vzdusny se tremi loznicemi a obrovskym obyvacim prostorem, proste skvela vec. Musi byt parada, kazdy vecer se sklenici vina pozorovat zapad slunce a nebo pokud vlastni dalekohled, sem tam nejakeho zraloka, pronasledujiciho surfare, kterymi se to tam jen hemzi.

Pote jsme se prepravili k JItce, kde jsme se za rozluckovych komentaru nacpali jeji skvelou bublaninou a pote odfrceli k domovu.

Zitra nas ceka uplne posledni den, ktery bude zakoncen odjezdem na letiste, tak doufam, ze to zvladnem

Kostely v Yorku

26. února 2009 v 0:12 | rea |  Australie a jeji zajimavosti
Jak jsem uz psala, nejsem verici, ale nejakym zvlastnim zpusobem me pritahuji kostely a hrbitovy,
proto si nikdy neodpustim jejich navstevu, pokud k tomu mam prilezitost.

Ta se nasla primo tady v Yorku, a tech kostelu bylo hned nekolik, ze jsem si myslela, by jen z

nich mohl byt jeden pripevek do meho blogu.

Prvni byl Kostel Svate trojice, zalozeny 1854, snad hned nejak pote, co se tady zacali usidlovavat prvni Evropani...MA obsahovat varhany s osmi pistalama, pry neco neobvykleho, bohuzel tam bylo zabednino, tak jsem ho jen vyfotila z dalky.

Dalsi Uniting Church, postaveny 1852, teda napred v tom roce postavili nejakou halu a ten zbytek dodelali v roce 1888.


Dalsi je Kostel Svateho Patrika, zakladni kamen byl polozen na Den sv.Patrika, 1875 a dokonceny 1886. Ma okna z dovozu (italie) a vedle kostela je takova mala jeskyne, asi je to neco jako modlitebna, ta se mi moc libila, chvilku jsme tam postali, kazdy si pral to svoje prani ( ja jich
tradicne mela hned nekolik)

Navstivili jsme taky puvodni hrbitov tech prvnich evropskych usedliku tady. Zase jsem si cetla ty
nahrobni kameny a premyslela o osudu tech lidi...

Museli tu mit tvrdy zivot, protoze tam bylo plno mladych lidi, a strasne moc deti, konkretne me zaujal
jeden nahrobek, kde byla pohrbena nejaka matka a jeji deti, nenapsali, jak stare deti to byly, ale byly 4!!!
To je desny, hned me napadlo, jestli nemela taky nejakou genetickou vadu, kterou prenasela (nebo i prenaseli s partnerem) na ty svoje deti a nevedeli to!! To muselo bejt priserny, kdyz si prestavim co mame k dispozici my v dnesni dobe, testy, kterymi se da zjistit, jestli miminko, ktere se jeste nenarosilo, bude zdrave a nebo ne, kolik to usetri trapeni...a jak jim muselo byt pokazde, kdyz jim to jejich miminko umrelo a oni nevedeli PROC!!!

Moc se omlouvam, pokud nekomu zpusobim mensi trauma pri cteni tohoto, ale myslim ze i tohle je nebo spis byl, " zivot "....

Kramky a hospoda v Yorku

25. února 2009 v 15:15 | rea |  Australie a jeji zajimavosti
Tohle jsem si musela nechat na samostatnu clanek, uz jenom ten uzasny kramek s ruznymi bonbony a cokoladami, nic jineho tam neprodavali, ale byla tam uzasna vyzdoba ruznych vysokych kol a jinych historickych relikvii,, desne se nam to libilo, pani v kramu byla skvela, nechala nas tam natocit a vyfotit, co jsme chteli, za to jsme tam "pustili" chlup a koupili nejake napytlickovane bonbony a nugat...


























dalsi obchudek, ktery stal za navstevu a za fotku byl alkoholicky kram, kde meli uzasny auto, na nem sedeli 2 panaci a tvarili se moc roztomile, tak jsme tam rychle vbehli, udelali obrazek a stejne rychle zmizeli......


No a nakonec jsme prochazeli kolem nejake motorkove hospody, ktera mela plno upozorneni a cedulek, tak jsem si je sla precist, nejlepsi byla ta NA TOMHLE MISTE SE V ROCE 1897......NESTALO VUBEC NIC...













Nebo: VAROVANI...POSLEDNI AUTO, KTERE TADY PARKOVALO, SE DODNES POHRESUJE....



Meli tam na zdi taky obrovsky mnozstvi obrazku motorek, a vubec cela hospoda vypadala, ze je tvrde motorkarska, ale bohuzel meli zavreno, takze jsme tam nemohli nasekat vic fotek, ale urcite se do Yorku vratime, je to neuveritelny, jak na tak male plose se nade tolik veci ke zkouknuti....




































York 34 / 365

25. února 2009 v 14:44 | rea |  Projekt 365
Na dnesek byly hlaseny prehanky, tak jsme se rozhodli jet trochu do vnitrozemi, asi 100km
vychodne od Perthu do historickeho mesta York.


Tohle mesto je "nejhistorictejsi" mesto v Zapadni Australii, poprve byl osidlen roku 1831, jen 2 roky po
zalozeni Kolonie ve Swan River.

York ma nejvic historickych budov, plno jich je nove restaurovanych, vsechny ty krasne kramky, hrabaky a blesaky, kostely a hrbitov (tem venuju clanek zvlast, protoze si to opravdu zaslouzi).

Bezvadny byl takovy jako padaci most, visici ve vzduchu a z ktereho
jsem mela lehce husi kuzi, kdyz se po nem slo, tak se desne prohybal, jak jsme se na druhe strane dostali na pevnou pudu, tak se mi porad podlamovaly nohy, pripadalo mi to, ze
chodim jako na pruzinach.
Ten most je pres 90let stary, nevim, jestli jen ta konstrukce, nebo i ty prkna....ale byla to legrace, jak si na to houpani clovek zvykl, tak bylo bezva rozhoupavat ty lidi, co sli za mnou, konkretne mamku a Kamila, ten jejich des v
ocich ..)

Taky jsem v zivote nevidela tolik KOREL!!! To byly snad tisice, co tam litali a rvali, krouzili, menili stromy, vzdycky neco obsypali, pak si to zase rozmysleli a leteli jinam, no desnej blazinec, plus
to rvani bylo ohlusujici, nechapu lidi, co si domu porizui takove urvane papouchy.

Kdyz pristalo hejno na strome, vypadal ten strom, jako ze na nem ty korely rostou, a ze byla sakra dobra uroda......

V Yorku maji taky uplne uzasne Muzeum aut a motorek, meli tam dokonce vystavenou Tatru z roku 1952, dost bomba na ten vek, kdovi, kdo si v tom vozil zadek, jeste jedna takova Tatrovka je tady nekde v Australii.
Jeste pred 5 lety se v Yorku jezdily zavody historickych motorek, ale uz to zrusili, pravdepodobne meli strach, ze jim pri tech nehodach, co tam meli, omlatej omitku na tech
zrenovovanejch budovach.

Asi je tam pomerne velka kriminalita, sla jsem nakoupit nejaky jidlo do supermarketu, vsude meli cedule upozorneni, ze ochutnavani je okradani, a tak podobne, sla jsem platit, kazdej musel ukazovat tasku, divila jsem se proc rovnou nepristoupili taky na body search, osobni prohlidku :), ale co jsem videla, jake typky se jim taky prochazi po ulicich, ani jsem se jim nedivila.

Obed jsme si dali v nejake kavarne, kde inzerovali rybu s hranolkama a salatem za 7.95AUD, takze neco malo pres 100Kc, a bylo to vyborny i pres ten vitr, ktery nam jidlo sfouknul z vidlicky, jeste driv, nez se dostalo do pusy.

Pred cestou domu jsme si jeste vyjeli na vyhlidku, ze ktere je videt na kilometry daleko, moc jsme toho sle nevideli, teda krome deste ktery se do te doby drzel pri pobrezi, takze jsme mu rano skvele ujeli, Steve telefonoval z kramu ve Fremantle, stezoval si jak tam prsi a my meli krasne polojasnou oblohu po celou dobu.

Seabird, Two Rock a Yanchep National Park 33 / 365

24. února 2009 v 4:04 | rea |  Projekt 365
Pondeli rano, po probuzeni jeste v nasem propujcenem domecku (Madison jsem udelila volno....tady to funguje tak, ze do Studentskeho sesitu, deniku, na toto pondeli jsem ucitelce napsala " madison mozna dnes neprijde do skoly." Tecka....sesity se totiz denne kontroluji.....Odpoledne byla pod moji poznamkou odpoved od ucitelky....OK,Thanks....takze pohoda )

Deda se jel jeste prohnat na kole, protoze z nasi vcerejsi navstevy vyhlidky v Ledge Point uvidel v dalce dalsi duny, tak je sel proverit. Ja a mamka jsme se pomalu pustily do uklidu, aby jsme domecek predali aspon v podobnem stavu v jakem jsme ho prevzali.

Kdyz deda prijel a sveril se nam se zazitky sveho sjezdu piskove duny na kole, taky se zminil o tom, ze veskere lode, co cely vikend parkovaly v mori, jsou pryc a v plne
praci, tak jsme dobalili, nacpali tasky, prkna, kola a sebe do naseho mileho autobusku a s trochou smutku jsme pomalu opousteli Ledge Point (urcite se sem jeste podivame, ta kamaradka rikala, ze tam muzem kdykoli, kdyz tam zrovna nebbudou oni ....skvela to zena)


Na ceste domu jsme planovali udelat nekolik zastavek...

Ta prvni se jmenuje SEABIRD (rybarske mestecko, pojmenovane podle ztroskotane lodi stejneho jmena, ta se potopila nejbliz tehle osade.

ta samotna ma pry asi 100 obyvatel ( o 20 min nez Ledge Point), od ktereho je vzdaleny asi 15km, dalsi rybarske mestecko. To stalo za to se tam na chvili zastavit...

Opet nikdo nikde, tak jsme se rozhodli, ze se podivame na plaz.

BYla tam takova piskova cesta a po te jsme se pustili dolu. Najednou se ozval rev motoru a do zatacky vletel traktor s nejakou predni vidlici, na ktere mel plastove prepravky, prosvistel okolo nas. Pomyslela jsem si, ze nekdo ukradl traktor, spletl si cestu vedouci na silnici s cestou, nevedouci nikam (krome plaze), a podle manevru, ktere tam zacal nacvicovat, to vypadalo, ze chce i s tim traktorem bud preplavat do Jizni Afriky, a nebo
ze se chce jen utopit, jen si jeste neni jisty,kudy najet do vody, aby bylo co nejdriv po nem....

Co takhle s otevrenymi usty sledujeme toho silence, vsimla jsem si, ze po mori se ke brehu priblizuje plnou rychlosti maly motorovy clun, cim vice se priblizoval ke brehu, tim vetsi jel rychlosti. Uz jsem myslela, ze se jedna o nejakou mistni sportovni aktivitu, vypadalo to, ze chce ten clun to napalit do toho traktoru, kdyz tu vletel v te plne rychlosti na plaz, motorek vzadu se jen lehce naklopil dozadu, 3 osoby vyskakali ze clunu, traktorista si zrejme rozmyslel cestu na druhy kontinent a nacouval k te lodi.

Osadka z lode zacala neco vytahovat ze dna clunu a to nalozili na ten traktor, k tem prepravkam (my to cele sledovali pozorne, fotaky cvakaly, videokamera frcela....), clun pak privazali za zadek traktoru,
naskakali do cerveneho pickupu, ktery meli zaparkovany dole na plazi, hned vedle, kde se produciroval ten kaskader na traktoru a vyrazili podel plaze pryc...tam nekde se jim zrejme podarilo otocit, a pak se na plny plyn priblizovali k nam.
Kdyz uz to vypadalo, ze do nas najedou, aby se zbavili nepohodlnych svedku (kdovi, co prepravovali v prepravkach), na posledni chvili to otocili a za sileneho smykani se, vyjeli na cestu, ktera vedla na silnici . Jeste nam ten ridic pratelsky pokynul a ten dalsi, co se nevesel dovnitr auta a drzel se zuby nehty na korbe pickupu nas slusne pozdravil a byli pryc.

Traktor mezitim vytahl ten clun vysoko na breh, chvilku to vypadalo,ze se prevrati. jak byl nakloneny, ale tu radost nam neudelal, zaparkoval lod a vypalil i s tim kontrabandem zrejme smer supermarket (asi to tu lidi maji radi opravdu CERSTVE, kdyz s tim tam spechali....)
Koukla jsem rychle do tech prepravek, kdyz se kolem mihal a videla nejake tykadla a dlouhe cervene nohy a hodne toho. Byly to crayfish (myslim langusty?)!


Za chvili se situace opakovala, jen s jinym traktoristou, a to uz jsem zkusene prepokladala, ze na mori je prave dalsi clun, ktery se nezadrzitelne blizi, aby mohl vyskocit na breh, predat naklad a tak dokola...taky se tak stalo, jen co traktor dorazil dolu, na breh narazila lod, prirazila k traktoru, obsah se prehazel jen s tim rozdilem, ze osadka nenaskakala do auta ale skocila zpet do clunu a odplula rychle smer materska lod a pravdepodobne sli lovit dalsi nebohe nohate potvory.

Ale aspon se mi vysvetlila ta Zahada, kdy predtim, pri pohledu na more, jsem videla asi kilometr od brehu zaparkovane tyhle male motorove cluny a marne premitala, jak se k nim lidi dostanou, to tam doplavou? Proc kotvi tak daleko?
No pochopitelne, po tech manevrech s traktorem a cllunem jsem si uvedomila, ze ten malej clun tam ceka na to, az pripluje posadka z toho VETSIHO clunu, namrskaj tam ulovky z te vetsi lode a na te mensi se priblizi ke brehu, zatimco ta vetsi na ne bude cekat na miste te mensi...doufam, ze to taky chapete, je to prece jasny )

Zastavili jsme se v mistnim konzumu, kde s nam dostalo par informaci, jako to, ze ve zdejsi oblasti se chytaji vyhradne langusty, ale protoze je to dost vynosny obchod (jedna se prodava v kramu i za 30AUD!!), musi vlada delat ruzna opatreni, aby to mistni "langustokopove" (neco jako zlatokopove) neprehaneli a langusty se nestaly kriticky ohrozenym zivocisnym druhem.

Proto se muze lovit jen od listopadu do cervna, v nedeli se nesmi chytat, (a vyada to,ze se brzo bude moct lovit jen 4 dny v tydnu)
Dalsi zastavka byla naprosto necekana, kdy jsem podel silnice spatrila uplne stejne spicate kameny do nebe trcici, jako jsou svetozname Pinnacles, ktere jsou ale vzdalene dalsich 150km.
o stalo za zastavku a za fotku.
(Pinnacles vznikly podpovrchovou erozí a vlivem stálých JZ větrů se zbavily písku, který je pohřbíval. Největší z útvarů dosahují až 4 metrů na výšku....tolik zprava z netu)


Vypadalo to bezvadne, opravdu uplne stejne, jen
jsme si usetrili ty extra kilometry a hordu japonskych turistu zaznamenavajici uplne kazdy skalni ten utvar. Tam jsme se chvilicku zdrzeli a pak jeli smer Two Rock, ktery je asi jen 45minut od Perthu, tam jsme si v pekarne koupili nejake nezdrave jidlo, jako beef pie, sausage roll, apod
Ja a mamka jsme si odskocily do vedlejsiho kramu, kde byl hrabak, tak jsem neodolala a koupila si kabelku za 5 AUD, no nekupte to.....

Cestou na parkoviste jsme minuli nejakou vystavu soch....nasedli do auta a vyrazili za posledni planovanou zastavku Yanchep NAtional Park.

V pondeli kolem poledne byl ten park pomerne opusteny, maji tam koaly za takovou ohradkou, tak jsme je sli navstivit, zase to tam vsechno chrapalo, az kdyz jsme se uz meli k odchodu, jeden koala si vzpomel, ze ma hlad a splhal kvapne ze stromu dolu, pote PREBEHL k jinemu stromu,(o baleneho eukalyptovymi vetvemi ) vystartoval na nej, pak balancoval po vetvi na nejpohodlnejsi misto, tam se zaparkoval a zase upadl zrejme do nejakych
mrakot....tolik koaly.

Pak jsme nasli nejaky amfiteatr, kde o vikendu prevadeji Aboridzinci svoje umeni (ne zrovna jak vyfouknout penezenku, myslim umeji hrat na didgeridoo ), byl tam nejaky stan, tak tam Madison zase zapozovala, pote nasledovala rychla prohlidka jezera Mc Ness s
plovoucimi pelikany a pak uz konecne cesta domu.....

Lancelin 32 / 365

23. února 2009 v 14:04 | rea |  Projekt 365

Druhy den hned od rana byl

dost silny vitr, i z naseho domecku byly videt pomerne velke
vlny.

Po snidani, kterou jsme si dali pred domeckem,( zidle nam slouzily jako stolecky), aby jsme mohli zirat na more, se Steve na kole vydal do Lancelinu, (asi 15km od Ledge Point) a my ostatni vyrazili na plaz.

Deda s Medikem se pokouseli poustet draka, ale moc jim to
nelitalo, drak chvili

smeroval spravnym smerem vzhuru a pak si to rozmyslel a flaknul sebou k zemi.

Nicmene voda byla skvela, ale ten desne silny vitr na nas hazel pisek, tak jsme se presunuli na druhou plaz, hned za pisecnou dunou. ( Z te hromady ten pisek lital tak
desne, ze se zabodaval do vsech nechranenych telesnych mist. Na druhe strane to bylo o
mnnoho veselejsi, dokonce i hezci plaz bez tech rostlin a ras v mori rostoucich,
to opravdu nemusim, kdyz se mi to otira o nohu, tady byl taky plepsi pozvolny breh .

Prosli jsme se kousek po brehu, Medik a deda se vykoupali, teda vykoupali, Medik se placatila na brehu, a dedovi namlatily vlny.
dosli jsme domu, pripravili neakou poledni potravu, dorazil Steve, ktery nam sdelil, ze na ceste domu malem srazil 2 emu, nebo emy (zase to sklonovani ), jel po silnici
a mel sklonenou hlavu kvuli tomu vetru, kdyz se po chvili podival pred sebe, tak pry do nich malem najel. Asi byli zrovna zamysleni, ti emove...

Po obede jsme vrazili hromadne do Lancelinu, po ceste jsme videli jednoho emu, bohuzel zdrhnul driv, nez se mi podarilo ho vyfotit..

Lancelin je znamy predevsim pro svoje piskove duny, sand
boarding, pritel moji kamosky ma
takovou tu 4 kolou motorku a na tech a v terenacich tam lidi ty duny sjizdej. Je to dost nebezpecny, celkem pravidelne lidi odtamtud
odizdej smer nemocnice.

Kdyz jsme tam prieli, bylo tam pomerne rusno, ze silnice tam vede odbocka, na ktere je napsano, ze je to jen pro ty terenaky, my zaparkovali nas autobus
u silnice a zbytek sli pesky (Steve vzal surf board ),




Hned za zatackou jsme narazili na pick-up, uvizly v pisku, s nalozenyma 2 motorkama, a asi
6 lidi pokousejici se vyhrabat kola z pisku....(asi se jim to povedlo, na zpatecni ceste jsme je uz nevideli).

Jinak ta zkusenost s tim poustnim piskem je neuveritelna, jako hodne zmensena Sahara, duny, vitr a zase jsme dychali, jedli, smrkali pisek, ten
byl proste vsudypritomny. Medik ho zacala z hloubi duse nenavidet, mela ho plny zuby (mela ho plny vsechno), uz rano, z jeiho ranniho plavani, tak



Videli jsme par lidi surfovat na pisku (my se taky pokouseli, ale nase prkno je zrejme jenom vodni a na jinem povrchu nejelo). taky tam bylo nekolik motorek a
4WD, problem byl jen v tom, ze auta mohly jezdit vsude a tak my, pesky se pohybujici, museli davat pozor, aby nam nejaky terenak nepristal na hlave.


Duny byly uzasne, vylezla jsem na jednu az nahoru a tam byl sileny presyp, takova desna hloubka, ten vitr me tlacil pres ten okraj,
no fakt skvely.



V Lancelinu je jeste takova jetty, pristaviste po lode, kde plno lidi chyta ryby, tam byl teda snad nejsilnejsi vitr, jaky jsem kdy
zazila, nedalo se ani dychat, malem mi ulitla i hlava.
Bylo tam upozorneni, v pripade vyskytu sea lions (to je neco jako tulen), tak aby na to lidi nesahali, ze pry to kouse...zadneho jsme nevideli, ale oni se vetsinou zdrzuji na vedlejsim ostruvku (Wedge island)


Moc dlouho jsme se tam nezdrzeli a vyjeli zpet smerem k domovu, predtim jsme ovsem jeli na druhou stranu, podivat se, kde konci ta silnice..z mapy jsme zjistili, ze silnice konci za dalsich 25km...taky zajimave projizdet

po pomerne rusne silnici, ktera se zuzujese 4 pruhu na dva, pak je porad min a min aut, az ke konci je jen cedule, ze cesta konci....konec silnice. Tahle koncila v nejakem "sidlisti"
teda tam si nekde stavelo par lidi baraky, ja osobne bych tam nebydlela ani zadarmo, bylo to desne depresivni, kolem dokola NIC, jen vyhled na more a ty krovicka, obcas
se tam asi mihnul
klokan a nebo emu a to je vse....nemam rada opustena mista a samoty, z tohohle jsem mela dost, tam bych mela depresi jak z ucebnice.

Tam jsme to tedy rychle otocili a ujizdeli zpet k "domovu. ( po celou dobu nasi asi 50 km jizdy po te silnici (25 km tam, 25 zpet), jsme potkali jen 2 obrovske nakladaky...CEstou jsem si natrhala divoce rostouci

slunecnice, zatimco steve, kdyz uvidel dalsi trs osamele trcicich na druhe strane
silnice, nelenil, vybehl, prebehl oba jizdni pruhy, slunecnice urval i s korinky, abyjsme je mohli zasadit u nas doma na zahrade.


Po navratu dalsi obcerstveni a konecne pouzili nase kola, ktera jsme si vzali sebou, Medik mela takove polokolo, tyc pridelanou ke Stevovu kolu se zadnim kolem,
nevim jak se to jmenuje, ale deti to maj docela radi, muzou slapat jen kdyz chteji:) Projeli jsme cely Ledge Point asi za 10 minut ), zajimava architektura, domy na drevenych kulech, honosne

baraky i takove skoro slumy :),dost baraku bylo na prodej, myslim, ze to bylo hlavne z duvodu financni krize, lidi se zbavuji veci, ktere nutne nepotrebuji, no a
takovehle vikendove nemovitosti prichazeji na radu jako prvni.

Taky jsme nasli krasnou vyhlidku na celou tu osadu i s morem, stoupani asi 20%, Medik mela hruzu, ze tatkovi selzou brzdy, tak ten
kopec zpatky radsi sebehla.

Nasli jsme i informace o tech potopenych vracich, v nejblizsim okoli jich bylo asi 5, nejstarsi z roku 1656 a nejsoucasnejsi v roce 1983....ke vsem vrakum je mozno se
potapet (dalsi vec, kvuli ktere je Ledge Point popularni), poloha a obtiznost potapecskeho ponoru ). Ta holandska lod ze 1656 ma pry dobrou polohu a potapeni k ni je udajne uzasne za prizniveho
pocasi, dokonce je i ted mozno nachazet stribrne mince, ktere prevazela, byla pry jimi nacpana.

Pote jsme vyrazili opet na plaz, tentokrat jsme vzali boogie board, protoze byly konecne poradne vlny...Teda uzili jsme si jako male deti, teda ja a deda, naucila jsem se, kdy naskocit na vlnu, ktera nas vyhnala az na breh. Nektere vlny byly tak silne, ze se clovek citil v pracce naprogramovane na zdimani....
Dokonce i babi opet zamirila do vody, zrejme plna sebevedomi ze vceresiho koupani v klidnych vodach, dnes se ale prepocitala a asi si pak i vycitala, ze do te zatracene vody vubec lezla, kdyz se ji nekolik vln prevalilo pres hlavu, a vlasy, ktere ABSOLUTNE nesnasi, kdyz se ji namoci v jine situaci, nez kdyz ona sama vyzaduje (JEN pri myti vlasu a nikdy jinak)
Na plazi jsme byli uplne sami, vlastne kam az jsme dohledli nebylo clovicka, bylo to uzasne.

Pak jsme se zase premistili zpet do domecku, kde jsme cekali na zapad slunce, ktery ale nebyl tak dech berouci jako vcera, protoze bylo jasno.

Vecer jsme si dali vinecko, zapustili Sex ve meste a Medik pracovala na sve scrapbooking, no proste idealni vecer.....



Ledge Point 31 / 365

23. února 2009 v 13:02 | rea |  Projekt 365
Od rodicu spoluzacky Madison jsem dostala nabidku, jestli by jsme nechteli stravit vikend v jejich vikendovem domecku asi 140km od Perthu severne v miste zvanem Ledge point (lezi asi 15 km od trochu vetsi diry jmenem Lancelin).



Bylo to od nich moc mile, zvlast proto, ze se vzajemne skoro vubec nezname, Madison u nich jednou byla po skole na play date, obcas jsme se pozdravily...proto me jejich nabidka docela zaskocila, taky proto, ze za to nic nechteli...


Dohodli jsme se, ze si klice pujcime na tento vikend, protoze ten je taky posledni
pro moje rodice, kteri se pristi tyden vraceji do Prahytak jsem si myslela, ze by to bylo takove prijemne zakonceni jejich pobytu tady, s tim, ze odjedeme primo z kramu v sobotu odpoledne
, aby Steve jeste mohl ukojit svou vasen, a vnutit nekomu neake kolo, nebo aspon neco doplnku na nej.

Ten den bylo desne horko a dusno, ale nastesti jsme si od tchyne mohli pujcit VW Transporter, kam jsme se pohodlne vesli, pluskola pro nas vsechny, kdyby se nam zachtelo trochu potejrat telo na silnici, 2 surfova prkna, snorchl a pak asi 17 tasek a to vse jen
na 2 noci.

Z kramu jsme vyjeli skoro tak jak bylo planovano a pomerne brzo nechali Perth za zady.

Krajina se zacala rapidne menit z kultivovane a pestene na hustou, a misty neproniknutelnou bus. Kdyz jsme projizdeli kolem Yanchep national park, jeli jsme skrz vypalenou krajinu, tady horelo asi tak pred mesicem, zase to zapalil nejakej blbec.

Bylo dost desne videt tu znicenou prirodu, konkretne borovy haj, ktery vypadal jako mesicni krajina s cernymi kmeny a na zemi ani
vetvicka, proste krajina jako z hororu.

Podel silnice bylo strasna spousta pomnicku a krizku, tahle trasa je povestna svymi tragickymi nehodami, je to jen dvouproudovy tah a kazdy na ni jezdi jako naprosty magor.

Po prejeti tohoto useku jsme se najednou ocitli jako nekde uprostred savany, mala krovicka trcela ze zeme, sem tam ohrazena plocha,
coz mely byt asi farmy, opravdu se sem a tam pasl nejaky dobytek, nechapu, co tam mohl spasat, to co rostlo ze zeme bylo
uz seno, pokud by se to tak dalo nazvat, o kvalite toho se dalo dost pochybovat, ale zadne mrtve kusy jsme za celou cestu nezahlidli. Napadlo me, ze by to mohl byt novy druh skotu, vyvinuty specielne do podobnych podminek, tak aby kameny a kusy skal povazoval za zvlastni pochoutku.


Mamka se divila, proc je obcas na silnici znacka Prechod pro chodce, kdyz nikde uz asi 50 km nebylo ani zivacka, (ani mrtvacka), ale bylo ji vysvetleno,
ze je pobliz zastavka skolniho autobusu, ktery svazi deti farmaru do skoly...teda chudinky deti

No konecne zhruba po asi 2 hodinach jizdy jsme dorazili do Ledge Point! Uzasny, kdyz uz clovek zacal pochybovat, ze jeste nekdy uvidi
civilizaci, najednou domecky, ulice, a zelena trava! (Sice prvniho cloveka jsme videli projizdet autem asi az v pozdnich hodinach, ale prece....)
nasli jsme ten nas domecek, a byli prijemne prekvapeni, jak byl veliky!! 4 mistnosti, lounge room, velika kuchyn a co hlavne....
vyhled na ocean!!!

V rychlosti jsme si vybalili, prevlikli do plavek a spechali na plaz...
Ta byla vzdalena asi 200m, prichazelo se na ni takovou cestickou uprostred ty vegetace, na pisku tam byly nejake stopy od nejakeho plazouciho

se plazu, tak jsme se tam radsi moc nezdrzovali, e znamo, ze hadi se zdrzuji na vlhlkych mistech a obcas chodi (teda spis

Steve okamzite uvidel delfina, ktery bohuzel prave odplouval, ale zkusime se tam vratit ve stejnou dobu zitra, jak tvrdi deda, tak delfin
jezdi podle jizdniho radu...no uvidime.

Vlezli jsme okamzite do vody, dokonce nastal historicky okamzik a to, ze babi POPRVE za cely svuj pobyt vlezla do more az po krk!!! Taky za to sklidila
zaslouzeny aplaus, ale ta voda byla tak tepla a to dusno bylo tak hnusne, ze i babi, az doposud statecne odolavajici svodum nadherne modre hladiny,

odhodila sve predsudky a vlitla do vln....pak jsme ji odtamtud nemohli dostat
Medik dostala rukavky s Ferdou a sjizdela vlny. Ty nastesti nebyly tak velke, ale je to asi tim, ze cela tahle oblast, tesne nad Perthem v okoli Lancelinu se nazyva Shipwreck, to znamena, ze tam je plno ztroskotanych lodi, (nejstarsi z roku 1656!!! kusy z ni jsme videli v muzeu vraku ve Fremantlu)
V techto mistech je plno utesu a nektere lode na to doplatily...bylo by uzasny se k nim potopit, ta nejstarsi Gilt Dragon je asi 12 km od pobrezi..
.
Ja jsem si to taky uzivala, ale po ocku jsem sledovala hladinu, posledni dobu mam nejake obavy ze zraloku, posledni pripady se sice staly v Sydney, ale my meli
v prosinci s nima taky dost problemu, museli nekolikrat uzavrit
nektere plaze v Perthu, letalo vic letadel a vrtulniku, ktere kontroluji pobrezi

( sem do Ledge Point nic nelita, kvuli tem 3 lidem, kteri tam byli mimo nas a asi 6ti rybarum by se jim to asi m oc nevyplatilo:)
Po koupani jsme sli uklohnit nejakou veceri (uplacala jsem rizoto), a pak jsme si vytahli kresilka pred vchod na travu, kde jsme meli nadherny vyhled na
ocean a se sklenici vina pozorovali zapad slunce....pokud muzu rict, krasnejsi jsem jeste nevidela. Protoze bylo dusno a vedro, utvorily se mraky, a jak byly
nasvicene tim zapadajicim sluncem, vytvorilo to neuveritelnou podivanou..


Kdyz jsme se dosyta vynadivali, zajeli jsme do mistniho Country Clubu, moc krasne, nove a udrzovane misto, ale bylo tam desne malo lidi, na to ze byla sobota vecer tam chcipl pes.

Cestou domu, protoze je tady jinak desna tma a velmi bidne poulicni osvetleni, tak jsme meli moznost videt uzasnou hvezdnou oblohu s Jiznim krizem, ta oblohaopravdu poseta hvezdami.

Po navratu jsme zapli TV, kde zrovna bezel film Celisti...nevim, jestli to byla nahoda nebo tim chtel basnik neco rict .....



Zpravy ze skoly

22. února 2009 v 4:31 | rea |  Australske skolstvi - zaklad zivota
Vic a vic informaci a zpusoby, jakymi ucit deti cist a psat anglicky. Dostali jsme
(my rodice), takovy sesit, ktery je vyzdobeny podobiznama deti, ktere sami malovaly, kde jsou ruzne informace o chodu skoly,

Prvni tridy se budou casto spojovat v nekterych predmetech. Pri praci s pocitacem jim budou pomahat deti ze starsich rocniku (tzv, Buddy time)

Skola porada nejaky PATHS program, ktery ma naucit deti jak si zvysovat sebevedomi, a pripravuji je na ruzne zivotni situace (nepisou jake). V tomto veku se vyviji smysl pro socialni citeni, ktere bude pretrvavat i v dospelosti. Ucitelky budou se na tohle soustredit stejne tak na to, aby byly deti schopne rozhodovat se sami za sebe.

Novinky z Newsletter :

Taky nase pomerne mala skola vybrala asi 1700 dolaru na pomoc obetem pozaru, coz me dost prekvapilo.

Skola taky uverenila plan pro pripad lesniho pozaru, ktery by ohrozoval skolu.


Jinak deti nemaji predmety. Uci se vsechno dohromady, a to se prolina, neni hodina omezena zvonenim, "vyuka" se prerusuje na recess (velka prestavka) a pak lunch




Medikuv rozvrh


pondeli

rano : hudba a anglictina, recess pak matematika....obed.....tematicke prace ( nevim jeste o co jde)


utery

assembly, nejake tance s rodici, anglictina, recess, matika, obed, ...zdravi a knihovna


streda

malaystina, vytvarka, recess, matika......obed.....tematicke prace


ctvrtek

anglictina..recess, matika....obed....hudba a malaystina


patek

fitness, anglictina a vareni...recess...anglictina.....obed...tematicke prace


Jo a Madison zmenila souseda, ted sedi u jineho stolku a vedle ni sedi Matthew....


Tak to jsou novinky dnesniho, uz 4. tydne ve skole

Medikovy hlasky 30 / 365

21. února 2009 v 0:24 | rea |  Projekt 365
Madison vyrusta v dvojjazycne rodine a tak patla anglictinu s cestinou dohromady. Kdyz jsme jeste jezdily pravidelne kazdy rok na 3 mesice do Cech, tak cesky mluvila docela dobre.

Bohuzel minuly rok jsem byla tehotna, a letos je v prvni tride, takze asi zase vynechame. Mluvim na ni cesky a ona mi zacina odpovidat anglicky a nebo pul na pul.

Ted, protoze tu mame babi s dedou, prece jen ji to nuti mluvit vic cesky, protoze babi s dedou anglicky nemluvi, a vychazeji z toho uplne bohove vety...( madison preklada z anglictiny do cestiny a z toho taky vychazi konecna gramatika...) Takova polo swahilstina....

Napriklad"

" Mediku, kde je babicka? " " Von uklizi s listem" ( hrabe listi)

'....deda na to slapla.... .....me boli tenhleten hlava......

"Ja nechci byt v posteli, ja tam vypadam sama "


"neumeje se to pryc ?" (nesmeje se to?)

"jsem zima" (je mi zima..Im cold)

"Babi mas toceni?" (videokameru)

"Je to malinko zimovy" (studeny)

motopyr (netopyr)

"co se koukas na?" (na co se koukas? What are you looking at?)

Houbicky s mechou (houby v mechu)

auto zabouralo


Sice mluvi jako tatar, ale aspon se obcas od srdce zasmejeme....mozna uz se budu min smat az bude takhle mluvit az ji bude 25 )

Kalamunda National Park 29 / 365

20. února 2009 v 9:49 | rea |  Projekt 365
Bydlime v Kalamunde a mame tu kliku, ze hned pres
ulici zacina narodni park, a dokonce primo u nas (asi 100m) je pocatek Bibbulmumm Track, to je dost bezva pro lidi, kteri miluji dloooooooooooouhe prochazky, protoze tahle trasa vede az na jih Zapadni Australie do Albany a meri zruba 1000km.... je to hodne oblibene hlave mezi cyklisty (Stevovi rodice to jeli asi 2x, asi 10 dni, prespavali v "huts' , takove male chatky, ktere jsou podel te trasy. Dost zajimave je, ze je jeste nekdo neznicil, nepodpalil, nerozkradl :)(ty chatky )
Jinak ta cast toho parku, ktera se rozklada u Kalamundy, pouzivaji hlavne pejskari, musim rict, ze se tady vyradej (ty psi), zvlast kdyz zavetri klokana, nas Fraser uz nekolikrat vzal drahu, ale nakonec jsme
ho vzdycky nasli. (bez klokana).

Prochazky v tom nasem useku jsou uzasne, sli jsme se projit zhruba 2 km, bylo to skvely, ta priroda je tu moc zajimava, fascinuji me zdejsi stromy, az budu mit tvurci blogovou krizi, tak aspon nejake nafotim.

Musi se ale davat velky pozor pri chuzi, protoze zeme je pokryta takovymi malinkymi kulatymi kaminky, takze velmi casto clovek slapne.....a jede.
Moje tchyne, protoze venci psy kazde rano v tomhle parku, ma se stykem s temito kaminky bohate zkusenosti. Skoro kazdy rok si diky nim neco zlomi, nebo v nejlepsim pripade "jenom" zvrtne kotnik......

Pro mou mamku je nepochopitelny ten klid a ticho, minimum lidi (to je taky to, co se mi na zdejsi zemi libi, neni tu " narvano"..Australie ma hustotu obyvatel snad jen 2 lidi na 1 ctverecni kilometr.....a
tady na zapade, ktery zabira celou pulku kontinent je asi ejn kolem 2 milionu lidi, takze trochu vic nez pocet obyvatel Prahy.

Az bude mamka pryc, budu sem chodit pravidelne meditovat, je to uplny balzam na nervy....

sber fiku 28 / 365

18. února 2009 v 6:25 | rea |  Projekt 365

Znecistovani nasich vozidel doslo az do takove miry, ze jsme byli nuceni pristoupit k radikalnimu zasahu a
to sklizni fiku. Oni totiz zdejsi papousci miluji jakekoli sladke ovoce, konkretne nase fiky, pote, co to projde jejich travicim a posleze vylucovacim ustrojim, stane se z toho naprosto nedostizne Super glue a hrozne blbe se to dostava z laku auta.....to je totiz druha nejoblibenejsi cinnost, trefa na cil....a dost se jim to dari.

Takze jsem se obula do svych oblibenych vietnamek a vyrazila na strom. Spousta fiku uz byla prezrala, takze pri snaze je servat ze stopky se krasne rozmatlaly v ruce. NIcmene se mi podarilo vydrapat na strom, na coz jsme byla dost pysna vzhledem k memu skoro uz strednimu veku a jeste pysnejsi jsem byla, ze jsem z nej nespadla, i kdyz urcita snaha tam byla.

NO odrbala jsem tam co to slo, nektere vetve zustaly nedotcene, ale zase nejsem hromadny sebevrah, abych se producirovala na vetvich jako nejaky drvokocur (kdysi mi nekdo rekl, ze takhle se rekne slovensky veverka. kecal, je to veverica )

No nasbirala jsem toho asi misu, tak snad ted neuvidim hadr a saponat aspon po nekolik pristich dnu??? Aspon v to doufam....

Darcovstvi krve

18. února 2009 v 5:57 | rea
Tak jsem se chtela vratit zpet do procesu ohledne darovani krve. Zacala sem s tim asi pred 4 roky, kdy dceri moji kamaradky diagnostikovali akutni leukemii.....kolikrat jsem si rikala, ze bych mela davat krev, a pak jsem to odsouvala, az tahle vec me konecne nakopla....(proc clovek potrebuje vzdycky nejaky VELKY duvod, aby se k necemu uzitecnemu donutil ??? )

Uz je to pres rok, co jsem davala krev naposledy, pak jsem otehotnela s Lexikem a mela jsem utrum, tak jsem v dobre vire zavolala ohledne nejakeho vhodneho data.

Ptali se me, kdy jsem porodila, jak stare je moje miminko a pak mi rekli, ze darovat krev budu moct, az memu miminku bude 9 mesicu, (coz nebude nikdy, mela jsem sto chuti rict), aby se zregenerovaly zasoby krve.....

Situace je tady dost neutesena, protoze plno puvodem anglicanu, kteri zili v urcitem obdobi ve Velke Britanii (jako treba Steve a jeho rodina), krev davat nemuzou, z duvodu nemoci Silenych krav ...(nekdy mam pocit, ze u Steva se to uz poradne rozjizdi )

No ale napsali si me na cervenec, tak doufam, ze zavolaji a odpusti si zbytecne otazky ohledne meho miminka....

Fremantle hrbitov

18. února 2009 v 1:01 | rea |  Australie a jeji zajimavosti
Na ceste z veznice, kde jsme si odkroutili pouhych 80 minut jsme projizdeli kolem velikeho
hrbitova ve Fremantlu, ktery ma kolem 40 ha, tak nas napadlo se zastavit.

Na tomhle hrbitove, ktery byl zalozen 1896, je shodou okolnosti pohrbeno par seriovych vrahu, kteri byli popraveni ve Fremantle veznici, taky tam byly spaleny ostatky Heath Ledgera minuly rok.
Taky je tam pohrbeny Bon Scott (byvaly zpevak AC/DC), a pry je to "in" pro hromadu turistu, zastavit se na hrbitove a "dat si pivo s Bonem"

Mimochodem tam maji krasny memorial park, kde lidi davaji jen pamatnicky, jeden vedle druheho, vsechna mozna nabozenstvi a rasy, spolu s
nadhernymi kyticemi, moc se mi to libilo.

Taky tam meli kavarnu hned vedle hrobu, to mi prislo trochu zvlastni, vevnitr nebylo moc narvano, popravde jsme tam byli sami, no ale zahy jsme odesli, protoze nemeli mamky oblibene scones, takova buchta, co se rozpece, na to se pomaze marmeladou a na zaver kydne trochu uslehane smetany... je to desne dobry....a desne tlusty :)

Fremantle prison 27 / 365

18. února 2009 v 0:57 | rea |  Projekt 365
Pokud se jedna o pamatky a veci, ktere stoji za to videt, nesmim opominout veznici ve Fremantlu. ''

Byla postavena nekdy v roce 1850 a fungovala az do roku 1991, kdy byla definitivne zavrena a pozdeji znovu otevrena jako muzeum, Fremantle prison je posledni veznice na svete, ktera jeste stoji a ktera
byla postavena vezni....

Historie jde az do roku 1829. kdy v cervenci pristali u Fremantlu prvni britsti pristehovalci, bylo jich asi 60, krajina okolo skytala plno moznosti, ale protoze se tam lidi zrovna nehrnuli, a veznice v anglii byly precpane, tak si vyzadali transporty
veznu, kteri umeli nejake remeslo a poslali je do Australie.

Prvni varka veznu priplula kratce na to, bylo jich asi 70, napred je ubytovali v budove, kde je dnes hotel Esplanade, ( ubytovani jako ubytovani ) no a kdyz jim prijeli na pomoc kamaradi, tak si postavili misto, kde mohli vsichni bydlet pohromade, Fremantle prison....

Ale vazne, prosli jsme si prijimacem, kde vlastne cely vezensky pobyt zacinal, prohledli jsme si cely (meli tam ukazky cel v ruznych obdobich, jak se menily, takze od houpacich siti, po palandy.

Veznice mela nekolik vzpour, posledni roku 1988, kdy vezni podpalili strechu, bylo to tam dost
husty.

Dokonce tam meli sibenici, 43 muzu bylo odsouzenou k smrti a 1 zenska, 1909 nejaka nevlastni matka dala svym 3 dceram vypit kyselinu..... trochu z toho tam behal mraz po zadech. NAposledy byla pouzita roku 1964, kdy popravili nejakyho seriovyho vraha.

Taky nas ten mily pan dozorce - pruvodce zavrel na chvili na samotku, aby jsme si zkusili predstavit, jake to tam asi je, kdyz je tam nekdo zavreny na 23 hodin (hodinku meli odsouzenci na protazeni venku), no nas tam bylo asi 15, takze tam byla docela legrace a nic nam to nevadilo.

Ke konci jsme dostali nabidku, ze za priplatek 5 AUD si muzeme koupit listek na GREAT ESCAPE TOUR, ktera jinak stoji 20AUD (no nekupte to), tak jsem to vzala 2x a dala dodatecne Stevovi k Valentynovi, takovy maly romanticky darecek....
Jeste nabidli nocni prohlidku pri baterkach, pry na navstevnika ceka plno necekanych prekvapeni, dost me to laka, asi to dam kamosce jako darek k narozkam a svezu se s ni)

Madison dalsi skolni tyden 26 / 365

16. února 2009 v 7:17 | rea |  Australske skolstvi - zaklad zivota
Tak uz jsme plne ve zdejsim skolnim procesu, porad se dozvidam neco jineho....

Napriklad jsem konecne zjistila, jak se zdejsi deti uci cist, ceske deti slabikuji, protoze nase slova se ctou, tak jak se pisou, ale nevedela jsem, jestli je mozne slabikovat anglicka slovicka, kdyz se ctou i pisou jinak? A nakonec jsem na to prisla,....Zdejsi deti se uci jako v Cine, a to tak, ze si slovicka jak jsou zapamatovavaji.

Kazdy tyden dostavame asi 6 malych knizek, kde jsou vety typu There is a dog, the dog is small, pokracuje to s jinym obrazkem, ale jinak stejnym textem..there is a house, The house is small....atd,

U Medika je problem v tom, ze kouka na obrazky a nesleduje text, tak doufam, ze se nauci cist nez pujde na High school (v prekladu Vysoka skola, ktera neni vubec Vysoka, je to spis takovy druhy stupen, MAdison bude chodit az do 7 tridy do Gooseberry school a pak prejde na High School,kde bude myslim do Year 12, tzn dalsich 5 let, takze vyleze zhruba v 18 letech a pak by mohla jit na Universitu (nase Vysoka skola,ktera trva podle oboru, ale vetsinou asi 3 roky) nebo TAFE, to je jako nastavba.....a nebo rovnou do prace. Ale ta Uni se da odlozit, takze se da studovat i pozdeji...

Skolstvi (statni ), je vesmes zadarmo, jen se plati nejake poplatky jako 50AUD kazdy termin, plati se exkurze, uniformy a pomucky ,ktere ale vlada z 50% proplaci.

Madison ma ted ve tride zhruba 25 deti, hned vedle je jeste jedna prvni trida, kde je polovina jejich starych spoluzaku z pre primary,( oni tady s detma pekne sachuji :), tridy jsou oddeleny pouze nejakou mensi skrini, takze vlastne jsou vsichni pohromade, za nimi je jeste jedna trida, kde jsou druhaci.

Pred zacatkem skolniho roku dostal kazdy seznam, co je potreba koupit, pomucky a pod, zaroven to clovek, ktery nema cas a nervy litat po kramech a shanet to, ma moznost objednat po internetu, a prvni skolni den je to pripravene ve skole v krabicich. My rodice, jen musime kazdou jednotlivou polozku podepsat, kazdou tuzku, gumu, botu, lunch box...

Kazdy den ma nekdo news, zpravy, kdy si neco pripravi a pak o tom vypravi pred celou tridou. Je to zhruba asi 5 deti denne, Madison ma zpravy ve stredu, a temata na pristi dny jsou: Moje oblibena knizka, Vyrobek, ktery jsme udelala, Zpravy z prirody, nejaky vtip, nebo veselou historku z nataceni )...pokracovani priste

Nedele 11 hodin dopoledne 25/ 365

15. února 2009 v 3:31 | rea |  Projekt 365
Krasne dopoledne dnes me primelo vrazit jeste jeden prispevek....jak jsem tak pozorovala mamku s Kamilem jak si uzivaji pri sledovani Sex ve meste, to proste stalo za fotku... (originalni DVD, ale nahodou melo ceske titulky....mimochodem UZASNA terapie na ruzne spliny, slibuju ze si budu Sex ve meste davkovat v pravidelnych intervalech...)....no a Medik po snidani si vlezla znovu do postele, po tom "flamovani" s Devonkem vcera vecer na to mela narok....







Happy Birthday Mamiiiii

15. února 2009 v 2:07 | rea |  Rodina a pratele
Trochu opozdene pridavam par fotek ze dne, kdy moje mamka oslavila narozeniny (nepreje si udavat
cislo :)

Myslim, ze pro ni byly dost neobvykle, hlavne proto, ze za dobu svych 61 let (upsss ), nikdy neslavila narozeniny v lete a navic tento pamatny den teploty vylezly na skoro 40 C, takze jeste v 22.00 byl teplomer zaseknuty nekde u 32C.......


Tak jeste jednou mami, prejeme vsechno nejkrasnejsi, nejlepsi, davej na sebe pozor a hlavne doufam, ze narozeniny v lete spolu oslavime zase v nejblizsich letech !!! Bylo to po 13. letech, kdy jsme spolu mohly byt v tento den ....mam Te moc rada )

Valentine's Day 24 / 365

15. února 2009 v 1:57 | rea |  Projekt 365
Valentyn je vyznamnym svatkem nejen proto, ze je to Svatek zamilovanych, ale predevsim proto, ze jsem se priblizne touto dobou
pred 38 lety narodila :)

Medik me od rana zasypavala ruznymi svymi vyrobky , (to ostatne dela skoro kazdy den, ale ona miluje rozdavat a obdarovavat lidi, ktere ma rada.....porad taha neco svym oblibencum do skoly a ucitelkam...). Udelala mi zase uzasne pranicko, na ktere namalovala Lexika jako andelicka.....muj nejkrasnejsi darek...

Od Steva jsem dostala krome stiracich losu, tiketu do Lotta, National
Geografic a asi 4 cokolad s ryzi jeste vizitku jeho znameho, ktery se pred nedavnem vratil z Jizni Afriky a je povolanim zlatnik (nebo spis diamantnik, protoze v SA vyrabel sperky hlavne z diamantu...), no a ten Stevovi nabidl, ze mi udela nejaky sperk, na pamatku Alexe, Steve nevedel, co by se mi libilo, tak rozhodnuti nechava na me. Je to od nej moc hezke, vim, jak tezce se s Lexikovym odchodem vyrovnava, nedava to najevo, ale je to na nem znat....

On dokaze pry udelat cokoli, jen nevim presne, muze to byt medailonek, takovy to zaklapavaci minivajicko s obrazkem, nebo treba jenom jmeno.....ja vubec nemam zadny napad, proto bych byla moc rada, kdyby jste mi mohly pomoct s rozhodovanim, byla bych moc rada.....co Vam se zda jako nejvhodnejsi???

Jinak kolem poledne jsme jeli zase do Fremantlu, podivat se na Monument Hill, zase pamatnik vsem bojovym slozkam behem valek, byly tam samostatne pomnicky venovane ruznym odvetvim, jako namornictvo, vojsko, ponorky, dokonce i doktorsky personal....Medik zase mela modellingovou naladu,
tak litala od jednoho pamatnicku ke druhemu a chtela vyfotit, tak jsem na ni vyplacala zhruba pulku me pametove karty ve fotaku :)
Jinak z toho kopce je krasny vyhled na Fremantle, hlavne na pristav a more ......

No pak jsme sjeli dolu a mamka si zaridila par dalsich suvenyrovych nakupu na mistni trznici, nemohli jsme se odtamtud zase urvat, jak je nasim milym zvykem, navic tam venku o vikendech vzdycky nekdo na neco hraje, vetsinu ti odvazlivci umeji docela zpivat, tak se to tam da i vydrzet :)

No a na vecer jsme naplanovali psi dostihy v
Cannington, uz jsme tam dlouho nebyli a Madison se tam mela potkat se svym kamaradem Devonkem, se kterym si chtela vymenit Valentynske pranicko, udelala mu srdickovy prani a do toho nalepila par ohavnych kocek, takove ty Twisties....
Deti litaly po travniku, sbiraly propadle nevyherni tickety(doufam, ze si je v pondeli nevezme do skoly, pri tom mnozstvi listku, co nasla, by na nas skola mohla zavolat socialku, ze veskere penize od statu prohravame v hazardu....mimochodem, mamka mela moznost uvidet dalsi vrstvu obyvatel Australie, tim myslim lidi v nejlepsich letech (v trochu horsim zdravotnim stavu, vzhledem k silene nadvaze, zpusobene konzumaci hlavne fast foods), v drtive vetsine zijici na podpore...zajimave, jak nektere lidi lze potkat jen v urcitych mistech................. )