Březen 2009

Zakaznici versus O2 dokonceni

31. března 2009 v 10:35 | rea |  Vtipy
Zákazník: Já jsem technik, na mě můžete mluvit odborně.
Operátor: Rozumím. Chce to po vás autorizaci pop trojky, nebo
esemtépéčka?
Zákazník: Ehm..., cože?

Zákazník: U telefonu pan Koláček! A nebude to tak sladký hovor jak
si
myslíte!

Zákazník: Já jsem výslovně říkal, ať mi sem neposílají toho
technika co
tu byl minule!
Jdu ke dveřím, vodevřu a co myslíte? No byl to von!


Zákazník: Já bych křičel, já bych brečel, ale ani na jedno už nemám
sílu. Už jenom volám.

Nadmerny naklad 67 / 365

31. března 2009 v 10:34 | rea |  Projekt 365
Steve pri dnesnim treninku na kole uvidel tenhle silenej naklad, ktery zablokoval silnici v obou smerech, prislo mu to jako zajimavy, tak mi to vyfotil na svuj mobil, abych to mohla dat do blogu, protoze vi, jak jsem na nem zavisla a ze honim vsechny mozny i nemozny informace a drby, jen abych tam mela co vrazit....tak mu timto delam radost

Podobnych nakladu tady jezdi pomerne hodne, vetsinou se jedna o nejaky stroje, pneumatiky, nakladaky (teda spis casti, protoze to jsou TAK VELKE kravy, ze na jeden nakladak by se ani nahodou nevesly...

Tohle je nahodou jedna cast z nich, tyhle velke trucky se pouzivaji ve zlatych dolech v Kalgoorlie apod.

Nadmerne naklady jsou doprovazeny minimalne 2 doprovodnymi auty, jeden jede asi 500m pred nima a ten dalsi v tesnem zavesu za nakladem, vzdycky kdyz je silnice zuzena tak, ze by se tam predjizdejici auto neveslo, tohle auto najede tak, aby ten pruh zablokovalo...

no a cely ricni ridici se hromadi a pak v dlouhem tahlem strudlu se sunou za touhle kravkou...nastesti se prece jen za cas objevi sirsi silnice, doprovodne auto prestane blokovat a zasune se zase do zavesu, k velke uleve ridicu, kteri se vzapeti rozjedou tak, ze jsou ve vetsine zamonitorovani skrytymi radary policie.

Vzpominky na Taiwan 4 den

31. března 2009 v 3:22 | rea |  Taiwan
Probuzeni v 6 hodin, v 6.30 nam byla prinesena snidane v pytliku (opet to same, sandwich se syrem, ryou a sunkou, zadna kreativita se od asiatu neda ocekavat, co se tyce snidane pro sportovce, ale dnes s malou prijemnou zmenou, 200ml mlika, jedno cerveny a jedno modry.
pochybuju ze odlisna barva mela co delat s obsahem tuku, (jak jsem se uz zminila, vsechni tady je tlusty, nebo aspon plnotucny)...spis s hladinou radioaktivity.

Graham dnes nezavodi, protoze, jak rika, si vcera pri stoupani namohl zada, takze se hodil do civilu a delal mi spolecnost, coz nebylo tak neprijemne, protoze si clovek mohl pokecat i zazertovat a ten dotycny mu rozumel, takze odpadlo riziko, ze bych si vykloubila nejakou svoji telni soucast nebo natahla sval, jako vzdy, kdyz jsem nucena ke svemu mluvenemu projevu pridat i ruznorode pohyby rukama nohama...jako kdyz jsem se snazila komunikovat s jednou japonkou.

V 7 hodin byl pristaven autobus, do ktereho jsme se nasoukali, vyjma vsech zavodniku, kteri byli opet nuceni dojet na svych pleckach. Od rana prselo, tak jsem jen doufala, ze vsichni sebevrazi popadaji uz pri ceste na start a nebudou zaclanet svymi padlymi tely na okruhu zavodu. Okruh byl dost siroky, ale presto bylo mokro a vsude se valely kaluze.

Opet mensi zmatek pri rozdavani cisel...dnes pro zmenu rozdavali jeste jednobarevne modre navleky na helmy, keter mely cisla, ale ktere vubec nesouhlasily s cislem na dresu. Ja a jeste Kanadani jsme se ohledne tohohle problemu ptali hned pri prevzeti tech fusekli na helmu, ale bylo nam odpovezeno, ze to nevadi..(zadny cinsky zavodnik se nad tim nepozastavil, tak to asi opravdu bylo v norme) Tak teda pohoda.

Opet trvalo desnou dobu nez se to vsechno usporadalo a zorganizovalo, navic ke me prisel Chang s mikrofonem, jestli bych nemohla vyvolat par jmen (v anglictine tech Kanadanu), aby se
dostavili na start.
a jsem mikrofon vrazila Grahamovi, ktery anglicky mluvi trochu lepe, a po zkusenostech z autobusu, kdy pri nastupovani uchvatil jeden z mikrofonu a profesionalnim hlasem prednesl " Damy a panove, vitam vas na palube naseho specialniho autobusu". NO tak se teda Graham chopil mikrofonu a zacal." Prosime tyto zavodniky....aby se okamzite dostavili na start " jeho hlas buracel namestim.
Chang ho pobidl, at to zopakuje, ja mu poradila at jim rekne, at se koukaj pohnout a Graham vaznym hlasem pronesl do mikrofonu " Hey guys, move your arses to the start NOW. " Jeho slova se ciste nesla nad celou Taipei a nas smich mu v zapeti zdatne konkuroval....

Zavod zacal v 8.30, Steve se dostal s Paulem hned do 1. skupinky a trhli se. Zavod byl na 32 kol, asi 4o km (nebo kilogramu, jak by rekla ta cinska prekladatelka). jejich naskok se zvetsoval az na 20 sec, ale nakonec 20 kol pred cilem byli dojeti. Myslela jsem ze tohle je pro Steva uz konec, normalne ho unik stoji hodne sil,ale drzel se uprostred pole a najednou asi 5 kol do cile ho vidim, jak se propracovava do cela zavodu, Nakonec 3 kola pred cilem se pokusil sam o unik, predposledni kolo mel jeste slaby naskok, ale v tom poslednim byl samozreme dojet. BYl to ale uzasny zavod, sama jsem za to zaplatila moznosti mluveneho projevu, jak jsem byla vyrvana. Hlas se mi ale vratil pomerne brzy, takze jsme mohli podrobne rozebirat ten zavod, Paul skoncil 15, Graham trpel jako zvire ze nemohl promluvit do vysledku zavodu.

Pote nasledovaly jeste zavody senioru, zen, deti a invalidu. Behem te doby jsem si musela odskocit na zachod, ktery me mirne receno prekvapil. Zachodky podobne tem ve vazebni cele Ruzyni (nebyla jsem tam osobne, ale pamatuju si na Pritelkyne z domu smutku). Tedy ne tak spinavy,ale takovy ten typ dira v zemi, takze clovel musel na bobek ( co delaji lidi, kdyz maji srouby v koleni?) Steve mi prisvedcil, ze stejne na tom jsou i panske toalety, mel dilemma, jak se nad to postavit, aby se neznecistil, no sdileli jsme ohromne zazitky.

Po zavodech jsme uz opravdu dost silne silhala hlady a premyslela jsem kde je tam nejblizsi konzum, kdyz tu k nam prikvacila osoba na motorce s nakladem mnoha malych krabicek, ve kterych se ukryvala nase poledni potrava....jako vzdy ryze, kure, neco sladkeho, neco smazeneho, zelenina na oleji (zrejme vyjetem)

Pote jsme se meli urychlene presunout do hotelu, sbalit se behem par sekund a mastit zpet do autobusu, protoze nas cekala asi 3 hodinova cesta do Taichung, kde byl na zitra ohlasen zavod. Prijel nakladak, ktery mel vsechna kola odvezt za nami. Mensi problem nastal, protoze vetsina zavodniku uz odjela na svych kolech zpet do hotelu, proto jejich kola pochopitelne nemohla byt na miste, aby mohla byt nalozena na korbu. Ten nakladak pry nemohl prirazit k hotelu a tady primo byl najezd na dalnici na Taichung, proto chteli ty kola nalozit zde v miste zavodu(Trochu me ten nakladak sokoval, protoze mi bylo jasne, ze tam ty kola, z nichz vetsina stoji i nekolik tisic USD, chteji proste jen tak namrskat jedno na druhe, bez jakekoli ochrany, proto se stevovi podarilo stopit jednu krabici od ramu, ktery vyhral vitezny jezdec kriteria.....byl to zase ten japonec, ktery se umistil mezi top 15 na olympiade v sydney...rikali jsme mu Lvi kral, protoze si vlasy lakoval a cesal do vysky, cert vi, jak na ten se mu ten vytvor potom vesel do helmy.....do ktereho si kolo "zabalil"

Vubec nechapu, co se delo potom, proc byl takovy problem nas napred odvezt do hotelu, kde by jsme se mezitim sbalili, mezitim ten bus mohl ta chybejici kola odvezt zpet k nakladaku a pak pro nas zase prijet( delalo by to dohromady asi 10 km/.........kg:)
Zatimco my jsme pomalu usinali nalozeni v autobusu a cekajici na konecny verdikt, autobus mel zapnute topeni, asi hodinu, venku neustale probihaly vzrusene dohady, jak to co nejinteligentnejin udelat (to meli i takovy napad, ktery v jednu chvili vypadal velmi realne a to, ze zavolaji do hotelu a vsichni jezdci na tech kolech v tom desti prijedou zpatky, no verili by jste tomu???
Nakonec nevim, jak to cele vyresili, protoze jsem usnula vycerpanim z tech debat a diskuzi, ale hlavni bylo, ze jsme se po skoro 2 hodinach rozjeli smerem k hotelu, Dali nam 10 minut na sbaleni a nalodeni do busu, Ja se Stevem jsme byli sbaleni uz od vcera, takze nam nedelalo problem byt dole vcas, az na Paula, ktery ac do hotelu dorazil uz pred 4 hodinami, byl podle me jen na pocatcich sveho baleni, protoze vsude se valely jeho spodky a svrsky a ponozky. Radsi jsme odjela vytahem do haly hotelu, nebo by me z nej trefila mrtvice. (samozrejme se do autobusu privalil jako posledni).


Konecne jsme vyjeli. Pustili nam na videu Paty Element, coz byla desna kravina, tak jsem to radsi zabodla. Jeli jsme a jeli a jeli a kdyz jsme konecne sjeli z dalnice, probrala jsem se k zivotu. Okolo me byla nejaka ohromna osada, jeden velkej depresivni zmatek (navic nikdo z nas nevedel, jestli napred jedeme do nejakeho hotelu nebo se konecne nekde najime...proste nic)

Projizdeli jsme tim mistem pomerne dlouhou dobu, az jsme v dalce uvideli nejaky stadion. BYl to cyklisticky velodrom, podle Steva dost dobry, kam jsme smerovali. Zaparkovali jsme a vypadli z busu. Vsude se mihali nejaci juniori a vypadalo to cele jako pionyrsky tabor. My jsme vlezli do toho hangaru, co tam stal a jali se prozkoumavat vnitrek. Byla tam dilna a samozreme sklad na kola, dale se tam nachazely jakesi "loznice" rozumej neco jako telocvicna, na zemi asi 10 spacaku, kde ty deti zrejme spaly kazdou noc, pak jsme taky narazili na ucebnu, to znamenalo, ze tam takhle ty deti zijou !

Tech nocleharen tam bylo pomerne dost a na me zacaly padat chmury, ze nas do nejake takove usadi, teda spis holky a kluky zvlast ( i kdyz ja jsem byla z naseho autobusu jedina "holka", kdyz nepocitam Changovu maminku a jeji malou vnucku) a ja budu muset jednu tu nocleharnu sdilet s nejakejma cinskejma pubertackama, ktery nebudou rozumet ani N.

Porad se cekalo na ten nakladak s kolama, ktery tu mel uz hodnou chvili byt, nebot odjizdel od hotelu hned za nami. (Steve predtim z legrace prohodil, ze jejich kola ted smeruji na pevninu Cinske lidove republiky, myslim, ze ted mu do smichu moc nebylo, kdyz po nakladaku nebylo ani vidu...nakonec prece jen dorazil s asi 3 hodinovym zpozdenim)

Kola se soupla do skladu a pak jsme si sli omrknout okruh druheho zavodu, ktrey se konal v arealu velodromu.
Okruh byl dost desivy se strmym stoupanim, ktery jsem mela problem i vyslapnout pesky, natoz ti chudaci na kole..(na vrsku te hruzy byl cil) a hned potom sesup dolu s prudkou zatackou (podel ty trate byly kamenne rigoly, organizatori slibili ze to na zitrejsi zavod oblozi matracema. docela sila.

Pak jsme opet byli nahnani do autobusu i s bagly jako stado skotu, coz mi vyrazne zlepsilo naladu, protze tim padem padala moznost spat v ty desny instituci. (Steve skutecne posleze zjistil, ze se jedeme ubytovat do hotelu)

Trochu me zarazilo, ze se vracime tou samou cestou, kterou jsme prijeli (tzn ten mix mezi Harlemem a Chanovem), kdyz opacnym smerem lezelo nejake velke mesto, tim padem civilizace a mozna i nejake ty inteligentni lidske bytosti. At jsem patrala v pameti, jak jsem chtela, nemuzu si vzpomenout , ze bych na ceste sem videla neco, co by aspon vzdalene pripominalo penzion, nebo i jen misto, kde by se DALO prespat, bez toho, aby vas nekdo neoloupil, ale autobus nastesti nepribrzdoval a jelo se dal....15. 30, 45 minut a ja uz si zacala delat starosti, ze jedem zpet do naseho stareho znameho hotelu v taipei, nastesti se prostredi kolem nas prudce zmenilo, pribylo obchodu a restauraci....jeli jsme asi dalsich 20 minut, kdyz jsme se ocitli v opravdu reprezentativni casti mesta Taichung, velke hotely, neony, siroke silnice, kdyz tu autobus odbocil do postranni ulicky a nakonec zastavil u budovy co hlasala ITALIA RESTAURANT GRAND HOTEL.

Vevnitr restaurace vypadala uplne super, dokonce jsme sedeli u stolu a za nami bylo umele jezirko se zlatymi rybkami. Uz jsem se tesila, jak se naprasknu nejakyma spagetama, raviolama, nebo lasagne, sbihaly se mi sliny ako Pavlovovejm psum, vrhla jsem se po jidelnim listku, ktery rychle prinesli, a ktery obsahoval......CINU......vyber ze 4 jidel,(ryze 100x jinak), tak jsme si resignovane kazdej objednali jedno...ja jsem to svoje z velke casti nahazela do jezirka tem rybam, tak doufam, ze druhy den neplavaly brichem vzhuru....Steve si objednal HOT POT...prinesli mu takovej tabornickej kotlik s varicem, kde klokotala voda a k tomu talir plny syrove zeleniny a masa, jako treba (doufam) hovezi platky, kukurice, krabi tycinky, nudle, vejce..styl vareni..uvar si sam...Steve to tam vsechno nakydal do kotlicku, pak to jen vylovil a
dlabal..vskutku zajimave, ja jsme mela kung pao, Graham s Paulem si menili jidla, Graham sezere naprosto vsechno, on muze jist naprosto vsechno, vzdycky a vsude, ma zaludek jako hroch, no a po veceri nam rozdali neco jako kreditky, bohuzel to byl jen kod na vlez do naseho pokoje.

Sli jsme si prohlidnout pokoje, no naprosta nadhera, tak nejak si predstavuju Presidentsky apartman, sirokanska vodni postel, velika TV s 72 satelitnima kanalama, obrovska koupelna, predsin, vyhled do ulice, opravdu super.

Opet jsme se po zabydleni (nahazeni baglu do pokoje) rozhodli prokoumat nejblizsi okoli ( to byla moje pruhledna omluva, ja jsem zkoumala, kde bych si mohla nakoupit nejake jidlo na pristi den, ktere by melo minimalni % tuku a nebylo to z ryze.

Asi po 30min chuze jsme narazili na neco podobneho 7 eleven, takze jsme se spokojeni vraceli zpet do pokoju.

Vstavani v 6.30, tak honem do pelechu za prijemneho hlasu moderatora stanice CNN....

Rubbish collection 66 / 365

30. března 2009 v 6:13 | rea |  Projekt 365
Odvoz odpadku, teda takovyho bordelu, ktery bezna popelnice nepobere, nevim jestli se v Cechach jeste porada, deda Kamil rikal, ze neco podobnyho se poradalo za komancu a dostalo to originalne budovatelsky nazev Zelezna nedele, ale nevim, jestli se to jeste deje...

Vim, ze kdyz se nam podelala v Pocernicich doma lednice, tak putovala do sbernyho dvora, kde se kolektivuje tenhle druh odpadu...nejsem si jista, jestli se za to neco plati, za to, ze to clovek muze odlozit...

Tady tenhle odvoz funguje 2x rocne, kdy lidi muzou pred barak vyhodit pomerne cokoli, krome pneumatik, baterii a stavebniho materialu, vsechno se odvazi....

A tak 2 x rocne ulice zdobi bordel vseho druhu a ruznych velikosti, nektere jsou az pedantsky srovnane, treba orezane vetve stromu presne v zakrytu, pytle s listim jeden tesne vedle druheho, stejna velikost...nebo namrskane jedno pres druhe, jako nas pripad.

Kolem objizdeji lide v autech opatrenych privesnymi voziky, na ktere si nakladaji ten odlozeny bordel, ktery by se jim jeste mohl hodit, nebo, kdyz nekdo vyhodi neco o cem nemaji paru, ze je vlastne pomerne cenne.

My jsme udelali pomerne podrobnou selekci naseho bordelu uz minuly rok, takze krome par vetvi a chciple TV
moc kolekce jinych " sberatelu" neobohatime....i kdyz kdo vi, treba se nkomu ten nefungujici krap hodi na soucastky nebo jako dekorace do baraku..zname takove pripady :)....

Co vime jen diky americkym filmum :)

30. března 2009 v 5:36 | rea |  Vtipy
Vzájemně se srazící auta téměř vždy musí vybouchnout.

Všechna telefonní čísla v USA začínají na 555.

Hlavní hrdina necítí bolest v okamžiku, kdy mu jeho protivníci způsobí zranění. Vždy jí projevuje až ve chvíli, kdy mu nějaká žena ošetřuje rány.

Součástí každého policejního vyšetřování je alespoň jedna návštěva striptýzového baru.

Cizinci mezi sebou hovoří anglicky.

Všechny postele mají speciální přikrývky tvaru L, které sahají ženě pod bradu a muži po pás.

Policejní komisař vždy suspenduje svého nejlepšího detektiva nebo mu dá na vyřešení případu 48, popř. 24 hodin. Čím méně na to má času, tím lépe.

Při nákupu potravin je třeba vždy koupit alespoň jednu francouzkou bagetu.

Pro většinu lidí není problém přistát s letadlem, když dostávají instrukce z řídící věže.

Klimatizační systém každé budovy je dokonalým úkrytem a nikoho ani nenapadne, aby Vás tam hledal.

Z každého okna v San Francisku je vidět dobře známý červený most přes řeku.

Všechny časované bomby jsou vybaveny velkým a čitelným displejem, aby každý věděl, kdy bomba vybuchne.

Cokoliv platíte, nemusíte se dívat do peněženky. Vždy se Vám přece podaří vytáhnout tu pravou bankovku.

Žena, která se nachází ve strašidelném domě, zjišťuje původ divných zvuků vždy oblečená v noční košili.

I bezdomovci mají zuby bílé jako právě padlý sníh.

Vždy se Vám podaří zaparkovat přímo před domem, který potřebujete navštívit.

Během rvačky, při které jsou využívána bojová umění, nehraje roli počet protivníků. Ti vždy trpělivě tancují okolo a naprázdno předvádí bojové pozice do chvíle, než hlavní hrdina vyřadí někoho z jejich předchůdců a na ně se konečně dostane řada.

Kdykoliv je někdo sražen úderem k zemi a upadne do bezvědomí, nikdy neutrpí otřes mozku, popřípadě jiné zranění. Přeborníkem je v tomto oboru vyšetřovatel Ken Malansky, pomocník Perryho Masona.

Téměř každý zámek lze otevřít pomocí kreditní karty.

Zamykat automobil, popřípadě vytahovat okénko nebo střechu je zbytečné.

Ve večerních zprávách vždy vysílají reportáž, která se Vás týká, přesně v okamžiku, kdy zapnete televizi.

Zavody v Kewdale 65 / 365

29. března 2009 v 9:06 | rea |  Projekt 365
Nedele dopoledne je u nas v rodine obvykle venovana cyklistickym zavodum, protoze jak jsem uz naznacila predtim, Stevova cela rodina zavodila, zavodi a bude zavodit, i kdyby na chleba nebylo.

Dnes zavodil Steve s Terrym (tchan, 72 let a jezdi jako drak:) v zavodech veteranu v Kewdale, prumyslove casti Perthu, kde v nedeli neni skoro zadny provoz, obcas se tam mihne nakladak, jinak je tam klid. docela rada tam jezdim, protoze to neni daleko od Kalamundy a hlavne se daji pozorovat pristavaci ( nebo startujici) letadla, protoze zavody se poradaji v tesne blizkosti letiste, a ja jsem, co se tyce letadel ( hlavne tech vetsich, boeingu a airbusu) trochu maniakalni .


Steve vyrazil z baraku kolmo, a my jsme ho s Medikem asi po hodine nasledovaly autem.

Prijely jsme lehce pozde, uz po odstartovani Stevovy kategorie....ale to nevadilo, posadily jsme se na zem, Madison si zapustila moje nove MP3 s pisnickami od ABBA.
Za chvili se k nam pripojila Loretta, ktera rovnez prijela na kole,( ( ta jedina uz nezavodi, ale na kole se snazi jezdit porad) tak jsme spolecnymi silami hulakaly, kdykoliv jedna z nasich polovicek projizdela okolo.

Samozrejme ze oba zavodili v jinych kategoriich, nastesti ty nejstarsi, mezi ktere Terry patril, nenechali honit se dokola prilis dlouho (asi 30 min, ale byl desny vitr, takze se asi vsichni museli desne nadrit), takze
byl za chvili jejich utrpeni nastesti konec.....

Steve pokracoval jeste dalsich 15 minut, takze jsem si kratila cas pozorovanim odletajicich letadel, coz je trochu smula, protoze lip jsou videt, kdyz pristavaji, ale to nevadilo, zase clovek se driv pripravil na fotku, protoze napred byl slyset rev motoru a pak teprve bylo videt letadlo.....bohuzel ale zadne OPRAVDU velike, no ale clovek nemuze mit vsechno, ze?

Steve konecne dokoncil zavod, teda spis praskla mu guma ( na kole:) v posledni zatacce, takze mel smulu, a pak pozoroval zavody s nami.

Mezitim se odstartoval posledni zavod, zavodnici krouzili
kolem a pak se najednou z nicehoz nic objevil ohromny nakladak, ktery se rozhodl, ze zajede do jednech vrat u silnice, tak si tam najel a tim zablokoval celou silnici, coz nebyl zrovna inteligentni tah uz kvuli tem zavodum a taky z toho duvodu, ze zabarigadoval vsechny smery hned za zatackou, Steve proto duchapritomne skocil na kolo a jel varovat nic netusici cyklisty, kteri se meli co nevidet vyritit ze zatacky...nastesti to stihl vcas a nikdo neprisel o zivot
Na techto veteranskych zavodech je typicke, ze jsou obvykle velmi dobre zorganizovane, takze maji treba cilovou kameru, prenosny WC, takovy ten suchy ve stanu:) a hlavne BBQ, kde jeden veteran dobrovolnik griloval parky, pak z toho
vytvarel vynikajici hot dogy ( proc se to vubec jmenuje Horkej pes? Me to prijde jako prevzaty nazev z eskymactiny...) s cibuli.
Pristi zavody tady se budou zase konat az na jare, nekdy v listopadu, protoze timto zacina zimni sezona, silnicni a etapove zavody....pokud se Steve vyhrabe v postele vcas, treba se zase nektereho zucastni.......

Konec letniho casu ve WA.....pravdepodobne navzdy

29. března 2009 v 3:23 | rea |  Australie a jeji zajimavosti
Tak nam vcera skoncil letni cas (Daylight savings)....a asi nam uz nikdy nenastane...

Vsechny australske staty si jeste pred 3. lety menily letni a zimni cas....vsechny, krome Zapadni Australie.

Byl a je v tom primo udesnej bordel, protoze kazdy stat si meni cas jinak, takze kdyz u nas je 6pm, v Severnim Territoriu je 7.30, v Jizni Australii je 8.30, v Queenslandu 8pm, a Victoria, Novy Jizni Wales, Tasmania a Capital Territory maji jedini shodny cas 9.00Opm....na jednu zemi 5 ruznejch casu, to je trochu moc...a docela me tam fascinuje ta pulhodinka ....( ze b y akademicka?)

( ted jsem si precetla, ze JENOM Zapadni Australie vraci cas, ty dalsi staty to ceka az 5. dubna....delaj v tom moc zajimavej hokej:)


Predtim se to uz tady zkouselo, ale neuspelo to, tak pred temi 3. lety prisli politici s tim, ze se to vyzkousi znovu, tentokrat po dobu 3 let, a po skonceni toho posledniho, tretiho zkusebniho roku, ze usporada referendum, kde si lidi reknou, jestli souhlasi s tim, ze se bude menit cas, od konce rijna do konce brezna....a to bude definitivni.


To referendum je stanoveno nekdy na kveten, a je povinne...jako vsechna hlasovani a volby.

My, myslim tim nasi rodinu, my v tom mame naprosto jasno, protoze je bezvadny, kdyz je svetlo az do 8.30 - 9.pm, jak je to bezne v Evrope, navic Steve to vyuziva k extra treninku, kdyz na kole vyrazi s Fentonem ( svagr) po praci, kdy uz taky neni takove vedro...

Docela dost lidi ( rozumnych) ma stejny nazor, je vic casu travit s rodinou venku, aktivni den je tim padem delsi.....

Bohuzel je asi vic tech lidi, kteri s tim nesouhlasi, maji takove zajimave blbe uvahy, ze slepice nenesou a kravy nezerou, ze jsou z toho casoveho posunu cele divoke (asi jen ty kravy, ktere nosi hodinky:), pak taky, ze se rozedniva pozde, takze lidi nemuzou rano sportovat....zaimalo by me KOLIK lidi opravdu po ranu sportuje tak, aby ho lehky nedostatek denniho svetla rozhodil tak, ze by se nemohl jit prolitat po parku, pak ze deti nechtej jit spat v 7 hodin vecer, kdyz maj jit druhej den do skoly....v 7 vecer jeste v
cesku neni ani vecernicek, po kterem chodi PREDSKOLNI deti do hajan, a navic maji deti skoro 7 tydnu prazdnin v te dobe...)

Dodnes si pamatuju, kdyz jsem sem priletela poprve pred asi 14 lety a Steve me vzal na plaz abychom mohli romanticky vychutnavat zapad slunce nad oceanem, tak v 7 hodin slunce zapadlo a razem byla tma jako v pytli a a byla v soku, ze v 7.30 uz neni videt skoro na krok a to bylo uprostred leta.....

V kazdem pripade hlasovani bude dost zajimave, zatim to vypada, ze souperi (lidi PROTI zavedeni letniho casu) zvitezi, ale nadeje umira posledni:)


Tak jsem si musela vyfotit pravdepodobne posledni zapad slunce v letnim case v historii statu....v 7.50 pm...

Poradek vs neporadek :)

29. března 2009 v 0:58 | rea |  Vtipy
Před vstupem do místnosti je nutno mít na paměti následující desatero :
- Udržování nepořádku je časově mnohem úspornější než udržování pořádku v pořádku.
- Každý pořádek vzniká z nepořádku a je nestabilní.
- Pořádek zneklidňuje, protože je v něm neustále potenciální nepořádek .
- Nepořádek uklidňuje a dává pocit uspokojení, protože je v něm potenciální pořádek, který si lze bez vynaložení jakékoli fyzické práce kdykoli představit .
- Nepořádek je věčný, životaschopný a je přístupný změnám .
- V nepořádku má člověk možnost vytvořit stabilní harmonii mezi svými potřebami a potřebami svého okolí .
- Hledání předmětů a písemností je činnost produktivní, protože nutí člověka zabývat se předměty a písemnostmi, které by jinak ignoroval.
- V nepořádku se rozvíjí fantazie a schopnost kombinovat a improvizovat .
- Nepořádek naučí člověka mít přehled skutečně jen o těch věcech, o kterých mít přehled je skutečně třeba.
- Jsou důležitější věci než pořádek.

Point Walter 65 / 365

28. března 2009 v 14:58 | rea |  Projekt 365
Dneska jsem naplanovala cestu na Point Walter, misto u reky, ktere je nedaleko kramu, kam pomerne casto jezdime po ceste domu, kdyz je pocasi a nalada jako treba dnes, je to naprosto idealni misto.

Tohle misto je desne oblibeny, protoze je to klidny flek, kam jezdi lidi na pikniky, s motorovymi cluny, widsurfing, jet skies,j e tam velke hriste pro deti, spousta stromu, pisecna plaz, kavarna a hlavne muj oblibeny
" chodnicek"...tak rikam prirodne vytvorenemu uzkemu pisecnemu pruhu, asi 400m
dlouhemu, ktery se tahne doprostred Swan River, ktery musi lodi obeplouvat...
Taky si tu casto davame sraz s ceskejma holkama a piknikujem, je tam teda jen jedno BBQ, o ktere se potom rveme s dalsimi piknikanty, ale jinak to misto opravdu nema chybu.


Je to uzasny kousek prirody, jedno z mych nejoblibenejsich mist tady...zvlast ten chodnicek me desne pritahuje a na ktery se dostanu velmi zridka, protoze Madison je vetsinou ukovana k tomu hristi a na nejakou prochazku ji tudiz nedostanu ( a samotnou ji na hristi nechat nemuzu).

Dnes nastesti s nami sla Andrea, takze pri ceste na konec tohoto
utvaru, kdyz se deti sprajcly, ze chteji jit zpet, tak nevahala a sla s nimi zpatky na hriste, zatimco ja pokracovala sama v zapocate ceste.

Bylo uz asi chvili potom, co zacal priliv, takze chodnicek byl ted rozdelen na nekolik ruzne dlouhych ostruvku ( jinak je to nepreruseny tahly pruh, viditelny i z vesmiru), takze jsem se chvilema brodila po kolena vodou, ale stalo to za to.

Nikde nikdo, klid, jen vitr desne foukal (tam vzdycky dost fouka, ze clovek neslysi, ani kdyz mu v tasce rve mobil nastaveny na nejvyssi hlasitost), prislo mi to strasne uklidnujici, relaxacni, mela jsem strasnou chut tam zakotvit, sednout si do toho pisku, cumet na vodu a oddavat se mym myslenkam, mozna i tem ne moc prijemnym, ktere se mi zatim uspesne dari zatlacit do pozadi. Urcite se sem vratim....sama a velmi brzo.....












































Andrea z Forrestfieldu

28. března 2009 v 13:54 | rea |  Rodina a pratele
Mam kamaradku Andreu, ceska z Moravy, se kterou delam v Colesu a se kterou se casto navstevujem(, nastesti nebydli daleko), se kterou jsme se seznamily pres Health Nurse v Kalamunde, kdyz moje Madison a jeji Devon byli miminka.

Ze zacatku nas spojovalo jen to, ze jsme obe krajanky a samozrejme taky to, ze sdilime stejne jmeno ( v praci jsou z toho divoky, dost casto si nas pletou..teda jsme kazda uplne jina, jen na papirech je Andrea L a Andrea S, + to, ze jsme obe cesky taky k identifikaci moc nenapomuze...proto nas lidi vetsinou rozlisuji podle barvy vlasu, ja jsem Andrea blond (haha), a ona Andrea dark...........ja ale pozaduju, aby se o me mluvilo jako o Andrea No. 1 (samozrejme JEN proto ze jsem starsi....jen o trochu

NO nastesti nase deti se miluji, Medik neustale prudi dotazy, kdy uvidime Devonka, apod..tentokrat jsme jely my dve k Andree do Forrestfieldu, ktery je od nas asi 8km, dole pod kopcem..

Forrestfield je docela hezke misto, ale na rozdil od Kalamundy tam bydli par socialne neprizpusobivych lidi ( obytna ctvrt s temto lidmi se pozna podle ceny baraku v te oblasti.....Prumerny dum ve Forrestfieldu je podstatne levnejsi nez stejny barak v Kalamunde...a to rozhoduje.)
Samozrejme ze jsou daleko horsi ctvrti nez Forrestfield, neco na zpusob Chanova v severnich cechach :)zajimave je, ze casto sousedi s oblasti, kde jsou drahe baraky....proste Forestfield je takovy zlaty stred.

NO a Andrea mela az donedavna bezva sousedy, teda bezva v tom, ze o nich nikdy nevedela, v jednom z tech baracku zil stary pan, ktery se bohuzel odstehoval, a ten barak prodal nejakym TAKOVYM lidem....taticek s asi 3 detmi, nejstarsi kluk je asi 27 lety, dcera se 2 malymi detmi a pak jeste nejaky exot, proste vsichni jsou na podpore a maji se skvele, maji plno casu a tak vymysleji ruzne blbosti, ktere (zatim) nehranici s kriminalni cinnosti, ale znacne zneprijemnuji zivot svym sousedum, zejmena Andree.

Mezi jejich popularni aktivity je hrani kriketu po pulnoci na jinak tiche a tmave ulici, kdy si na to jeste sviti svetlomety svych kraksen, parkujicich okolo, samozrejme nemluvim o tom, co se ji po prohyrene noci u sousedu povaluje po zahrade, nedavno zjistila, ze se jejimu priteli pres noc ztratila krabicka cigaret z venkovniho stolu a plno inkriminuicimi slapotami vedouci k plotu, ktery je mezi jejich baraky...no ma to tam celkem vesele.(Vyfotila jsem jejich " backyard" pres plot, prekvapilo me, ze se tam nepne marihuana, ale mozna ji jenom pestuji v jine casti zahrady :)

Ale je skvele, ze bydli tak blizko, jeji Devonek chodi do skoly kousek od Medikovy, takze kdyz ho vyzvedava, ma nas barak pri ceste, tak se vetsinou zastavi, deti vysiluji na zahrade a my se u kaficka vykecavame....nasledne se potom vidime v praci, kde si zas moc nepokecame, protoze makame jako Bulharky (Bulharky mi odpusti toto prirovnani, ale opravdu se tam neflakame:)

Je to bezva, ze mame vsichni moznost videt se tak casto, jen je skoda, ze nase deti spolu mluvi anglicky.......no snad se nam podari rozmnozit rady ceskych maminek tady a do ty cesky vychovy musime uz poradne slapnout, aby nam deti nemluvily jako Tatari ( Tatari nam rovnez odpusti, ale ta jejich cestina je opravdu pozoruhoodna.....
no treba Medik dneska povida...I'm cleaning my car s timhletim rucem.....preklad - myju auto touhle rukou......).... budu mit co delat...:)

Co se naučíte od svých dětí

28. března 2009 v 13:00 | rea |  Vtipy
1. Brzdová kapalina smíchaná se Savem vytváří kouř - spousty kouře.

2. Šestileté dítě dokáže křemenem založit oheň i přesto, že dospělý tvrdí, že je to možné pouze ve filmu.

3. Lupou lze rozdělat oheň dokonce i za zamračeného dne.

4. Dříve než zapneš troubu, podívej se dovnitř.

5. Umělohmotné hračky nemají rády trouby.

6. Hasiči nikdy nepřijedou dříve než za 5 minut.

7. Lego je schopno projít zažívacím traktem čtyřletého dítěte.

8. Duplo toho schopno není.

9. Slova jako modelína a mikrovlnná trouba by nikdy neměly vysloveny ve stejné větě.

10. Videopřehrávač nevyhazuje sendviče s ořiškovým máslem podobně jako videokazety.

11. Z pytlů do koše nelze vyrobit kvalitní padáky.

12. Kuličky v nádrži auta způsobují za jízdy spoustu hluku.

13. Odstřeďovací režim automatické pračky nezpůsobí žížalám točení hlavy.

14. Avšak kočkám ho způsobí.

15. Ticho vždy neznamená - není třeba si dělat starosti.

Medikuv obrazek 64 / 365

27. března 2009 v 4:48 | rea |  Projekt 365
Madison desne rada kresli, nejcasteji to jsou psi., ktere bezmezne miluje, ale obcas ma i svetlou chvilku a maluje neco jineho....nejradsi mam jeji situacni obrazky, kdy maluje neco, co ji

zaujme....V nedeli se tatinek odpoledne natahl na gauc, kratce na to doprovazen nasi Cat, ktera. protoze tam nemela ani kousek mista (Steve to tam zavalil jako mrak:), tak si vlezla na nej.

Steve hybernoval jako zabitej, takze to snad ani nezaregistroval, Kocka si na nem pohodlne ustlala a blazene privirala oci..nevim, proc jsem je nevyfotila, ale Madison se za chvili vytasila s obrazkem, ktery ani nepotrebuje komentar....je tam vsechno a je to proste skvely :)....


Nova silnicni pravidla :)

27. března 2009 v 0:47 | rea |  Vtipy
1. objeví-li se na semaforu červená, musí na ní velkou rychlosti projet ještě 3 vozy, které mají v křižovatce absolutní přednost před těmi, kteří jedou už na zelenou.

2. dojede-li několik aut překážku či odstavené vozidlo, jako první začne předjíždět ten zadní.

3. při přejíždění z pruhu do pruhu je zakázáno používat směrová světla.

4. 2 jízdní pruhy ve stejném směru byly zřízeny proto, aby mohly kamiony jezdit vedle sebe.

5. pro motocyklisty neplatí žádná omezení rychlosti.

6. pro cyklisty a motocyklisty neplatí jízdní pruhy ani pravidla pro odbočování, jediným kritériem je to, kam se s odřenýma ušima vejde.

7. dodávka skládající náklad smí zastavit kdekoli, na jakkoli dlouhou dobu, čím více jiných aut zablokuje, tím lépe.

8. ve městě je přísně zakázáno jezdit méně, než 60 km/h, mimo město pod 100 km/h, na dálnici pod 130 km/h.

9. pravidlo 8. smím porušit pouze mimo obec na rovné silnici se zákazem předjíždění, v takovém případě musím jet 55 km/h a mít na hlavě klobouk.

10. pokud automobil na dálnici předjíždí v levém pruhu rychlosti 145 km/h kolonu kamionů v pruhu právem, nejbližší řidič následujícího automobilů musí zrychlit, přilepit se 30 cm za něj, blikat, troubit a křičet neslušné nadávky.

11. nemohu-li předjet automobil vlevo, jsem povinen předjet ho vpravo a nesmím při tom blikat.

12. na ulici v obcí parkuji zásadně tak, aby pro jízdu ostatních nezbylo dostatečně místo a v takovém rozestupu od sousedního stojícího automobilů, aby se mezi nás jiné auto už nevešlo.
Čím více při parkování ztížím výhled do křižovatky, tím lépe.

13. dávání přednosti v jízdě / neohrožení účastníka s.p. známé z dřívějších pravidel chápeme tak, že tomu, komu dáváme přednost v jízdě naznačíme, že zpomalíme a pak na poslední chvíli před něj vjedeme, abychom pečovali o jeho bdělost a rychlé reakce.

14. pokud předjíždíme v protisměru a jede proti nám automobil, výstražnými světly mu dáme najevo, aby se klidil do příkopu

15. Cyklisté jsou povinni jet nejméně 3 vedle sebe

16. Cyklista smí odbočovat doleva pouze těsně před kapotou automobilů nic netušícího řidiče

17. Řidič dražšího vozů musí za každou cenu předjet řidiče vozů levnějšího

18. Řidič levnějšího vozů si to nesmí nechat líbit, i kdyby se mu ta jeho popelnice měla na místě rozsypat.

19. Pokud řidič před námi jede podle starých pravidel, jsme povinni mu sprostě nadávat

20. Na křižovatce neodbočuji doleva až poté, co dám přednost protijedoucím vozidlům, nýbrž předtím.

21. Předjíždí se zásadně přes plnou, přes dvě nebo přes žebru.

22. Debily na kolech je třeba vytlačit že silnice.

23. Debily s LPG je třeba vytlačit že silnice.

24. Když vidím cyklistu bez světel, sejmu ho.

25. Když vidím cyklistu se světlem, sejmu ho a ukradnu mu světlo.

26. Nejlepší masáž mozku je čelním nárazem do protijedoucí Tatry.

27. Když se tvoří kolona tak zásadně předjížděj a snaž se vecpat do volného místa. Řidiči ostatních vozidel totiž schválně drží místo pro takové talenty a ne proto, aby měli bezpečnostní odstup.

28. Mlhová světla jsou proto mlhová,aby se s nimi svítilo pořád.

29. Korektor potkávacích světel je v autě proto,aby se nepoužíval - zejména u naložených kombíku.

30. Pokud mám malé autíčko a chci zaparkovat, najdu 2 volná místa vedle sebe a zaparkuji uprostřed.



Ctvrtecni odpoledne... 63 / 365

26. března 2009 v 10:01 | rea |  Projekt 365
..po skole vetsinou travime v mistnim Stirk Parku, maminky deti, se kterejma Medik chodi do skoly
a maji cas, tak se srazime pravidelne po vytazeni deti ze skoly ve 3 odpoledne a kazda z nas neco sebou pritahne k jidlu, (deti se pak na to vrhnou jako sarancata ), dokonce tam vzdycky nekdo donese horkou vodu v termoskach, kafe a caj, proste nam tam nic nechybi a deti se aspon vylitaji z toho skolniho stresu a my mame cas spolu pokecat.

Vetsinou se nas tam schazi tak kolem 10, zalezi na okolnostech, lenosti a jinych zavazcich, ale muzu rict, ze ucast je celkem hojna, kdyz pripocteme jeste vsechny deti, jejichz pocet se take ruzni, podel toho jestli sourozenci navstevuji nejake krouzky a sporty, nebo pokud nejaky dospely rodic nema navic jeste deti nekoho jineho ze skoly, to se to tam potom
docela dobre micha, deti je i 20 a kdyz jsou jeste vsechny navic ve stenych skolnich uniformach, tak najit to svoje dite muze byt docela problem, ale spolehame na to, ze kdyby se neco delo, tak se nam to
za tepla donese.

Uprostred parku je takovy krasny rybnicek, s ostruvkem, na kterem kdysi sedela takova figurina, hocicka s destnickem, pak ten rybnik vypustili (nevim proc, zadny ryby tam nebyly, tak se asi nejednalo o vylov) a tu panenku nekdo ukopl...( dostat toho dotycnyho do ruky asi bych mu taky nakopala.....)

Nicmene rybnicek je oblibenym mistem i pro nase deti a kachny ( ty nejsou nase:)( ty jsou vsude a taky kudy chodej, tak trousej, proto pozdeji, po prichodu domu, smyvame z deti nejen blato ale take kachni trus...). Z rybnicku vede takova strouha, kde se deti desne vyblbnou, obcas tam nektere spadne, takze e na miste sebou vozit v aute nahradni obleceni a pokud mozno vice kusu, pokud clovek planuje, ze se zdrzi, coz se dnes stalo hned dvakrat :)

Soucasti je samozreme hriste pro deti, je tam dokonce i houpacka pro vozickare, ale je zamcena, rekla bych, ze je to kvuli vandalum, protoze jediny misto, kde jsem se s vandalstvim setkala tady je prave
tenhle park.

( Ten stul, u ktereho sedime byl kdysi dreveny, a proste nejakymu idiotovi to zkratka nedalo a cele to podpalil, tak radnice nechala udelat lavicku i se stolem cele vyvedene v krasnem zelezobetonovem provedeni, ale hlavne ze se na to da postavit hrnec kafem a nejaky jidlo a nehrozi, ze by to zase lehlo popelem.


Nase ctvrtecni sezeni se stava pomerne popularni, casto se k nam pridava nejaka nova maminka ze skoly, takhle ma clovek uzasnou moznost poznat rodice deti, se kterymi nase deti chodi do skoly.....a byli to v prvni rade prave tyhle maminky, ktere mi jako prvni nabidly pomoc v tech nejtezsich chvilich......diky holky:)

Muj krkonossky denicek

26. března 2009 v 0:14 | rea |  Vtipy
UPOZORNENI

TENTO CLANEK OBSAHUJE MISTY VELMI JADERNE VYRAZY ;) (ale bez nich by to nebylo ono)


15. srpna
Konečně jsem sehnal vytoužený domek v Krkonoších a prodal nehezký panelákový byt ve špinavé Praze.

12. října
Přestěhovali jsme se do našeho nového domu v Krkonoších. Bože jak ke zde krásné! Už se nemůžu dočkat až majestátné horské vrcholy pokryje sníh. Kotem prostorného domu máme nádhernou zahradu.

20. října
Krkonoše jsou tím nejkrásnějším místem na zemi. Podnikli jsme malý výlet do okolí a přitom jsme viděli několik jelenů a zajíců. Jak byli nádherní. Zdá se mi, že jelen je jedno z nejúžasnějších zvířat na zemi. A ti zajíci tak krásně panáčkovali. Brzy však začne lovecká sezóna. Nechápu, jak někdo může zabít něco tak nádherného. Doufám, že už brzy začne sněžit.

20. listopadu
Minulou noc krásně sněžilo. Probudil jsem se a vše bylo pod jiskřivou sněžnou pokrývkou. Krása jak na vánočním pohledu. Proházel jsem příjezdovou cestu, cestičky okolo domku a uspořádali jsme rodinnou koulovačku. Potom projel sněžný pluh a musel jsem znovu proházet příjezdovou cestu. Prostě to tady miluji.

25. listopadu
Minulou noc připadl další bílý sníh. Sněžný pluh zopakoval žertík s příjezdovou cestou. Nevadí, během chvilky jsem ji znovu proházel, přestože to pěkně udusal.

2. prosince
Další sníh napadl minulou noc. Kvůli zahrnuté cestě jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním. Zkurvenej sněžnej pluh. Navíc přijel až v poledne.

3. prosince
Opět sníh.... zase jsem se nedostal do práce. Jsem úplně vyčerpán prohazováním. Zkurvenej pluh se ani neukázal.

4. prosince
Konečné přijel ten zavšivenej pluh a nechal mi na příjezdové cestě náklaďák toho svinstva.

7. prosince
Včera napadlo ještě víc těch bílejch sraček. Mám na rukou puchýře od lopaty. Jsem přesvědčený, že sněžnej pluh čeká někde za rohem, dokud neproházím cestu. Hajzl jeden.

10. prosince
Sypač posypal cestu škvárou, konečně se dá po ní jezdit. Nechápu ale, že s ní tak šetřil.

15. prosince
Ti svině zajíci nám ožrali všechny stromky na zahrádce.

25. prosince
Veselé zkurvené vánoce. Víc zasranýho sněhu. Jestli jednou dostanu do ruky toho zkurvysyna co řídí sněžnej pluh, tak ho nakopu do prdele. Nechápu proč prosté na tu zasranou silnici nepoužívaj víc soli co by rozpustila ten sajrajt.

27. prosince
Zase napadl vagón těch bílejch sraček. Už tři dny jsem nevystrčil rypák s výjimkou prohazování příjezdové cesty pokaždé, když projel pluh. Nakonec i pluh uvázl v závěji a ten ksindl řidič si přišel vypůjčit moji lopatu. Řekl jsem mu že jsem jich už zlámal šest, když jsem prohazoval zahrnutou příjezdovou cestu a pak sem do něj mlátil tou sedmou, až se dal na útěk.

28. prosince
Konečně jsem se dostal z baráku. Odstranil jsem to bílý svinstvo a vydal se do obchodu pro nějaké jídlo. Při zpáteční cestě mi vběhl do cesty jelen a už se to nedalo ubrzdit. Mám škodu na autě za 50 tisíc. Ty zkurvený bestie by měli postřílet. Že je ti lovci nevymlátili všechny.

10. března
Odvezl jsem auto do servisu ve městě. Člověk by nevěřil jak může za jednu zimu zrezivět od ty debilní soli, co s tím ty hovada sypou tu silnici.

15.března
Uklízím haldy škváry, které mi tu zanechal ten hnusnej sypač.

12. dubna
Odstěhoval jsem se zpátky do Prahy. Bydlíme v útulném panelákovém bytečku. Teď teprve vidím, jak je to nádherné město. Nechápu, jak někdo může žít v takový prdeli, jako jsou Krkonoše.

10. srpna
Konečně jsem prodal domek v Krkonoších jednomu naivnímu Pražákovi.






Hornici leti 62 / 365

25. března 2009 v 4:22 | rea |  Projekt 365
Tady v Australii mame zajimavy ukaz....jsou tu hornici, kteri travi plno casu v dolech pod zemi, ale take ve vzduchu....

Vetsina dolu v Australii je na severu, nebo pomerne daleko od civilizace, takze hornici, kteri se posledni dobou rekrutuji take z rad normalniho obyvatelstva, ktera si potrebuje rychle a hodne vydelat, letaji sem a tam....

V praxi to znamena, ze zhruba 3 tydny travi v dolech a pak tyden s rodinou a tak porad dokola.

MAm nekolik takovych kamaradek, jejichz manzel si uziva v rubanim zlata, niklu, medi, nebo podobnych vzacnych hornin a ony valci pres ty tydny samy s detmi.

Letadel lita ci dal tim vic, dokonce i ted v casech recese, kdy vsechno skomira, u nas se doluje a kuta, nejmin o 306

Procházka světovými ideologiemi a naukami

25. března 2009 v 4:20 | rea |  Vtipy
KŘESŤANSTVÍ: Máš dvě krávy. Jednu dáš sousedovi.

SOCIALISMUS: Máš dvě krávy. Stát ti obě vezme a zavře tě.

KOMUNISMUS: Máš dvě krávy. Stát ti obě vezme a dá ti trochu mléka.

FAŠISMUS: Máš dvě krávy. Stát ti vezme obě a prodá ti trochu mléka.

NACISMUS: Máš dvě krávy. Stát ti vezme obě a zastřelí tě.

EVROPSKÁ UNIE: Máš dvě krávy. Stát ti vezme obě, jednu zastřelí, podojí druhou a mléko zahodí.
TRADIČNÍ KAPITALISMUS: Máš dvě krávy. Jednu prodáš a koupíš si býka. Stádo se zvětšuje
a hospodářství roste. Nakonec vše prodáš a jdeš do důchodu.

ČESKÝ KAPITALISMUS: Na dvě krávy si vezmeš půjčku od banky ve výši 1600 mil. Kč a odstěhuješ se na Bahamy. Banka posléze zjistí, že to nebyly krávy, ale kozy. Rozdíl zaplatí daňoví poplatníci.

AMERICKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Prodáš jednu a nutíš druhou aby dávala mléko za čtyři. Později najmeš konzultanta, aby zjistil proč kráva chcípla.

FRANCOUZSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Jdeš do stávky, protože chceš tři.

JAPONSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Navrhneš je tak, aby byly desetkrát menší a dávaly dvacetkrát tolik mléka. Pak vytvoříš leporelo o chytré krávě nazvané Kravakimono a budeš je prodávat po celém světě.

ČÍNSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. K tomu 300 lidí, kteří je dojí. Vykazuješ plnou zaměstnanost, vysokou produktivitu skotu a zatkneš novináře, který tato čísla zveřejňoval.

BRITSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Obě jsou šílené.

ITALSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Nevíš ale, kde jsou, a tak jdeš na oběd.

RUSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Spočítáš je ještě jednou a zjistíš, že jich máš pět. Spočítáš je ještě jednou a zjistíš, že jich máš 42. Spočítáš je ještě jednou a zjistíš, že jsou jen dvě. Přestaneš počítat a otevřeš další láhev vodky.



FACEBOOK !!!!

24. března 2009 v 8:39 | rea
Zdar ( jak rika Jitka:) lidi !

Technologie dorazila uz i ke me a na ruzne dotazy pratel, kdyz se mame nekde srazit, jestli jsem na Facebooku, tak uz muzu s klidem rict JSEM !!!! Takze kdo chce byt muj kamarad???:)
Jo a jak jsem si delala profil, naskocilo mi tam napred,ze jsem ve vztahu, pak jsem si to predelala na manzelstvi...a ony veskere ty kroky byly zaznamenany na tom Facebooku, takze kazdy muze ted videt, ze jsem behem asi 3 minut zmenila vztah....radsi uz si s tim profilem hrat nebudu...

Raj na zemi 61/ 365

24. března 2009 v 5:36 | rea |  Projekt 365
Jely jsme s Lorettou po odevzdani Medika do skolni instituce okouknout v klidu nase nejblizsi shopping centrum v MIdlandu.
Nakupovat s Medikem, nebo asi vubec se vsemi detmi je
podle me za trest, (ja osobne potom nejvic casu travim v oddeleni hracek a musim neustale s nadsenim prikyvovat, co ktera hracka umi a zaroven vrteti hlavou pri Medikove otazce, jestli to muzeme koupit. S kymkoli dospelym si podobna krcni cvicenicka odpoustim a courani po kramech shledavam pomerne zajimavym, pokud ovsem za rohem necihaji vanoce, nebo podobne desne svatky...)

No a ja tak courame, zapadly jsme do Target a tam jsme TO videly....cela 1/4 obchodaku byla pod zlutymi plakaty, ktere vsechny hlasaly CLEARANCE, to znamena kompletni vyprodej !!!!
Pro nas baby raj na zemi, hned jsme se tam na to vrhly....umlatily jsme tam asi hodinu a ja nakonec obchod opoustela s uplne novym podzimnim kabatkem, ktery navic ve sleve vubec nebyl.......Tomu se rika obchodni strategie....

Vzpominky na Taiwan den 3

24. března 2009 v 5:25 | rea |  Taiwan
Probudil nas budik ve Stevove mobilu ve 4.30 hodin. POte nastal fofr s pripravou na silnicni
zavod s 20km stoupanim. Steve si potaji v koupelne michal nejake lektvary na posilnenou. Snidane se vydavala v 5.00, nastup v hale v 5.30. ( pripomelo mi to zlate casy na pionyraku:)

Paul nam prinesl snidani v pytliku - s horrorem jsme ocekavala, co to zase bude za prekvapko, mozna slepici noha, nebo kus tlusteho praseciho zadku, jak uz je beznym zvykem v cinske tradicni kuchyni, ale kupodivu pytlik skryval sunkosyrovy sandwich a jeden tunakovy a jablecny dzus s obsahem 1% ovoce 99% cukru.

Tak kolem 5.30 jsme se nashromazdili v hale hotelu, trochu se cekalo na Paula (tenhle clovek ma dar byt vsude pozde, porad), ale nakonec prece jen dorazil. Zatimco zavodnici dojizdeli na zavod kolmo, my ostatni, nezavodnici, starci, deti a zraneni jsme byli opetne nalozeni do autobusu.

Na tuto ranni hodinu bylo pomerne teplo, ze jsem i ja mela pouze triko s kratkym rukavem, vsimla jsem si, ze vsichni asiati (asiatky zvlaste) byli nabaleni nebo zahaleni do nekolika vrstev obleceni, kozichu a vyuhrivanych vest.

Kdyz jsme dorazili na start, prekvapilo me, kolik dalsich zavodniku se dostavilo. Dokonce 4 "belosi"..tim myslim lidi s evropskym vzhledem...pozdei jsem se dozvedela ze jsou to Kanadani.
U startu panoval zmatek s vydavanim startovnich cisel (V cine a Taiwanu jsou zmatky takoychto rozmeru docela beznou zalezitosti), jezdci dostavali nejake bile a cervene samolepy ctvercovych rozmeru, ktere si meli priplacnout zepredu na helmu( dotatecne jsem se dozvedela, ze to bylo rozliseni kategorii)


KOnecne se priblizila doba startu, jsezdci se shromazdiloi na startovni care, "bili" (myslim kategorii, ne bili jako evropani:), jezdci vepredu, Vsude byli novinari a policajti. Komentatorka neco ustavicne vykrikovala (netusila jsem, jestli to ma neco spolecneho se zahajenim zavodu a nebo se prave dozvedela, ze ostrov Taiwan obsadila cinska vojska..), clovek vedel kulovy(pozdeji jsme si myslela, ze se z Taiwanu vratim tlusta a hlucha, protoze vsichni vsude rvou na sebe v pratelskem rozhovoru). Najednou mi nekdo vrazil do ruky nejakou vanocni rachejtli a
posunkama naznacil, ze to musim pri odstatovavani bouchnout. Spolu s nejakym cinskym vyrostkem jsem stala u startu, oba v ruce rakety, ja jsem nervozne pozorovala mladikovy ruce, abych vedela, kdy to mam spustit.
Kazdou chvili to vypadalo, ze uz to zacne, policajt zastavoval auta, komentatorcin hlas dosahoval neuveritelnych vysin....a pak policat ty auta zase pustil, pak najednou zase zastava, ozval se vystrel, mladik zatahl za snuru, ja s minutovym zpozdenim taky, pak teprve mohl zavod zacit.

Zavod se jel na cca 75km, z toho 20km se projizdelo rusnym centrem Taipeie, tam se pochopitelne zavodit neda, leda ze by clovek chtel spachat sebevrazdu, takze opravdu zavodit se zaclo az za mestem, i kdyz tech 20km se do zavodu zapocitavalo( proste desnej bordel,,ale to uz je asi v cinske mentalite, delat vsechno hrozne slozite)

Zase jsme prchli do autobusu. Protoze krome popojizdeni, nic jineho se nedelo, tak jsem mela cas na svoje poztrehy. Nechtela jsem zbytecne placat filmem (v te dobe jsem si o digitalnim fotaku s Giga pametovou kartou mohla jen nechat zdat), tak jen popisuju veci, co me zaujaly pri pohledu z okynka...

*Specialni dovoz uzenych kachen a kurat bez jakekoli ochrany a hygieny, proste jen namrskane na sebe v bednach, polozeny na korbu nakladaku a hura do zaprasenych ulic. Ani plachta !

*99 % aut si vozi vsude mozne krabici papirovych kapesniku( pak jsem zjistila, ze je davaji zadarmo u benzinek, asi na otirani oxidu uhliku ze zaprasenech obliceju)

* Policajti zapinaji majaky bez jakekoli zjevne priciny. jedou na majak 40km/h

*Karioka. DESNE popularni u asiatu, problem je v tom, ze drtiva vetsina jich nema ani naznak nejakeho hudebniho sluchu, ale cim min umeji zpivat, tim vic to miluji......bohuzel....i kdyz jsem zjistila, ze cim mizernejsi zpevak, tim vetsi aplaus....jak by tam asi dopadl nas Zlaty Kaja?..to by bylo asi ticho po pesine.....

NAs autobus ma vlastni video s TV, vsude podel autobusu visi mikrofony. Behem nasi cesty nam to pustili, samy cinsky hitovky, ohromny kulturni zazitek. (Musela jsem to poslouchat o neco dele, nez jsem planovala, ale nas autobus se 2x ztratil, nez jsme nasli cestu zpet a vratili se na kurs zavodu, ubehlo dalsi CD tohoto mnoukani .


Zacali jsem postupne dojizdet prvni odpadliky, hlavne, kdyz se zacalo stoupat, vyhlizela jsem Steva, kupodivu jsme na ne dorazili az asi 5km do cile, nez se autobus dohrabal do cile (poslednich 500m bylo asi 40% stoupani, tam nas Steve na kole predjel.....Graham a Paul uz tam byli, Paul skoncil 7, Graham do 20mista, Steve do 50 mista (ze 200 startujicich)

Cil byl v nejakem Narodnim parku, kde sice nebylo takove znecisteni vzduchu od aut, ale zase to byla takova polorozespala sopka a kourilo se ji ze svahu, desne to tam smrdelo sirou, jako v pekle, myslim, ze to muselo byt super, stoupat do kopce, plice skoro na dresu a do toho trocha
osvezujiciho sirnateho koure.
Je 11 hodin a my konecne opoustime Smrdutou horu (jak jsem i duverne nazvala, protoze jmeno v cinstine nejsem schopna uchovat v mozku) a smerujeme rovnou do restaurace, k velke Grahamove potese, protoze si nevzal sebou zadne nahradni obleceni. (nastesti pozdeji zmena planu, jsme odvezeni do hotelu, kde nam dali asi 30 sekund na to, aby jsme se uvedli do uchazejiciho stavu a zase doklusat do autobusu, ktery nas dovezl ony 2 km do nasi zname restaurace (asi tam mel Chang mnozstevni slevu)

Na obed bylo zhruba to same co vcera k veceri s malou roztomilou zmenou a tou byla polivka se slepici, teda spis slepice s polivkou, protoze ta slepice byla kompletni, i s hlavou, paraty, zobakem i hrebinkem, nastesti peri ji
chybelo...jestli se nevyvarilo do ty poBlivky;)

The Boss (sef- jinak take changova maminka) nam na veceri kazdemu dala 200NT (Taiwansky penize asi 250Kc) a dali nam na vecer rozchod, ze si za ty prachy mame neco sami ulovit k jidlu (jedlyho). Za ty penize se da sehnat docela slusny jidlo a nemuseji to byt zrovna oci z ryby:)

Po obede jsme sli zpet do hotelu. Artie (dalsi cinsky prekladatel) nam ukazal cestu do hotelu podchodem. Teda spis uzasneho podzemniho obchodniho centra s hromadou uzasnych obchudku a tisici lidmi. nahore na povrchu zmatek a bordel, nedychatelno, tady klid a mir, svetlo a teplo. koukali jsme jako blazni a tak jsme se rozhodli, ze se sem musime vratit (ja jsem sla na pokoj zkontrolovat, jestli tam mam pas a Paul se rozhodl hodit ucho do 6 vecer) My ostatni se tedy chteli vratit zpet podrobne prozkoumat ten komplex.
Jenomze jsme ho nemohli najit!( vlezli jsme do diry nejakym jinym vchodem), pak jsme sice objevili nejake kramky, ale ty byly zavrene, kazdy ten kramek vypadal jako garaz. Nemohli jsme
se zbavit pochybnosti, ze je to nejake jiny podchod, tento byl kratky (clovek dohledl nakonec) tamten byl dlouhy s mnoha kavarnickami),Proto jsme se vynorili na povrch a zapadli na uplne opacne strrane, ktera nam pripadla znama. Po 30 min chuze po vlakovem nastupisti jsme se zase dostali do stejneho mista (poznala jsme to podle jednoho kramku a a hlavne mi utkvel v pameti nejakej duchodce, ktery tam drepel na zidli, vypadal jak vycpanej a ani se nehnul. Zkusili jsme to jeste jednou obejit z uplne jineho mista. Jeste asi 3x jsme mijeli toho penzistu, ktery zacal projevovat znamky zivota..zmenil pozici na zidli. Ten komplex proste zmizel ze zemskeho povrchu. Zjistili jsme ze uz takhle blbnem bezmala 2 hodiny, tak jsme se cely urvany vratili do holetlu k Paulovi, ktery se vyspal do ruzovoucka a vypadal nadherne odpocate. Rozhodli jsme se ze si na hodinku odpocinem a pak si dame pruzkum nocni taipei, protoze zitra za kuropeni se stehujem jizne do mesta Taichung.

Po 7 hodine konecne vyrazime ven, prsi, ale je pomerne teplo. Smerujeme k pamatniku Chang Kai Cheka, je to konecne trochu udrzovane misto, pobliz naseho hotelu. Odtud si bereme taxika, protoze chceme videt Nocni trh pro turisty. nastupni taxa je 70NT (NT je o trochu vetsi hodnotu nez CZK.....v roce 2001 pozn, aut:), kdyz dorazime na trh, platime 100NT, coz je suprova cena.

O tomhle trhu je znamo, ze tam stahuji zaziva hady z kuze a taky ze jo, hned prvni stanek u
vchodu. Hromada lidi prihlizela, jak chlap hodil smycku kolem krku hadovi, stredne velkymu, pak ho povesil a pod hlavou mu narizl kuzi a vzapeti ho stahl jako kralika. Pak ho uprostred tela rozrizl a vyndal nejaky vacek asi s jedem nebo zluci, pak to rozrizl a nalil do pullitru, pak to s necim smichal a cele to dostalo takovou hnusnou sedivou barvu, neustale do toho neco mlel, asi presny postup, neco na zpusob "stahnete si sveho vlastniho hada".
Pak jsme radsi odesli,a by si nezacal vybirat dobrovolniky na otestovani z nasich rad. Strasne jsem si to chtela vyfotit, ale mel tam ceduli ze se nesmi fotit, tak jsem to radsi neriskovala, nechtela bych dopadnout jako ten had.

Trh obsahoval vsechno jako kazdy jiny trh, hadry, jidlo, to samozremev ypadalo velmi odpudove s milionem kalorii a tuku, Steve si koupil nejaky lektvar z ras (vypadalo to jako bahno), ja jsem si koupila peceny kastany, ktery byly naprosto vynikaici.

pak jsme se rozhodli jit domu, ted to nebyl takovy problem, stacilo jen nasledovat ten veliky
mrakodrap a hned u nej drepi naz hotel Flowers.

Trvalo nam asi hodinu nez jsme k nemu dokulhali, paul s Grahamem si jeste dali zastavku u Burger Kinga (jako Mc Donalds)...tam byla legrace, protoze jim doslo hovezi...tak by me zajimalo, JAKE maso pouzili na ten jejich hambac....no a ja a Steve jsme tradicne zapadli do naseho oblibeneho 7 eleven koupit nejaky proviant, jako jogurty a susenky na preziti do dalsiho dne.

Jeste jsem zapomela na mensi incident, kdy si sel paul vybrat penize do bankomatu, napisy na obrazovce byly cinsky a anglicky, do toho cinsky hlas udelujici pokyny. V pulce transakce nahle anglicke titulky zhasly a Paul mel dost nahnano, co to vlastne macka, nakonec mu vylezl obnos, ktyery tam navolil...ale stejne se asi klepal, nez mu dosel vypis z banky....

OK< do postele a v 10 zitra kriterium v centru Taipei.........