Leden 2010

Bushfire v Toodyay........

4. ledna 2010 v 1:51 | rea |  Australie a jeji zajimavosti




Jen pred 4 dny byl dost velkej lesni pozar v Toodyay, asi 60 km od Perthu .......





Bohuzel po zkusenostech z Victorie minuleho roku, kdy se lesni pozary desnou rychlosti, vim, ze zadna vzdalenost neni dost velka........................

Nebezpeci pozaru .....

4. ledna 2010 v 1:45 | rea |  Australie a jeji zajimavosti







...,,pro pristich par dni dosahuje maxima...protoze az do stredy se maji teploty pohybovat kolem 38 -40C ... a dnes navic fouka dost silny vitr .... to pak skutecne staci jeden idiot se sirkama ........


Pozar, kterej ted hori asi 40km od nasich kopcu se znovu lehce vyhnul kontrole, diky tomu vetru .....

......Brigadoon je to misto, kde jsme sledovali ten zavod Avon Descent v srpnu, nadherny misto, v tech kopcich si lidi staveli nadherne residence, protoze z nej je nadherny vyhled na Perth a ocean .... ale tim padem taky zvysene riziko pozaru......

3 tydny do terminu

3. ledna 2010 v 10:49 | rea |  Mimiska
..tak myslim, ze uz vetsi ani byt nemuzu ......
..fotka ze vcerejska ze South Beach ...





..... a dneska, po tom zapalu prace ......

Hnizdeni po druhy ..... 327 / 365

3. ledna 2010 v 10:37 | rea |  Projekt 365
Dnes opet venku silene...39C .... uzasne pocasi na poradny uklid....teda myslim uklid se vsim vsudy, jako napriklad konecne rozmontovat Medikovu postel z IKEA, o ktrerou ma nastesti zajem Lucka, takze ji nemusim ani davat do internetovy aukce...
V IKEA me zaujala jedna silene vysoka postel, pod kterou je plno mista( myslim ze je v nejakem clanku z listopadu nebo prosinci ).... mame trochu problemy s mistem, az mimisova trochu povyroste, budem ji muset osunout k
Medikovi..nebo pod Medika... ( nebo pristavet....nebo se odstehovat :).... no takze tu postel jsme nakonec pres aukci sehnali za polovinu ceny a dotahli domu.... je to jen par prken a sroubu, ale postavena vypada opravdu skvele, jen ji budem muset uriznout nozicky..( ty posteli:)....protoze jinak by se Madison pokazdy flakla do hlavy, kdyby si sedla.....
....ale porad pod ni bude plno mista...... zatim nechame Medika spat na matraci na zemi, nez se do toho pustime ( mam vzdycky takove hnizdici spasmy, jako dneska, litam jak hadr na holi od 10 rano..ted je 5 odpoledne a pro dnesek koncim .... delala jsem si legraci, uprostred toho silenyho bordelu a vsude se valejicich hromad ruznych veci...ze by mi mohla prasknout voda..:)




Medikovi se desne zamlouva jeji nove misto na spani, rikala, ze ji to pripada jako Kmart ....( to nevim kde sebrala)....


NO kdy postavime tu novou postel, jeste nevim, zatim neni zadny spech, cca 2 mesice po narozeni bude mimisova spat s nama... v kolibce, a pak ji nacpu k Medikovi do pokojicku .....

A Medikovi se libi kempovani doma ....

Murphologie úřadu a práce

3. ledna 2010 v 4:17 | komik |  Vtipy



Hechtův zákon:
Není příhodnější chvíle kdy odložit to, do čeho se nám nechce, než právě teď.

Grossmanova věta:
Stojí-li za to něco dělat, mělo se to udělat včera.

Čtyři zásady pracovní dílny:
1.Mezi nářadím chybí právě ten klíč nebo vrták, který potřebujete.
2.Téměř ke každé práci je potřeba mít tři ruce.
3.Zbylé matičky se nehodí ke zbylým šroubkům.
4.Čím pečlivěji si práci naplánujete, tím větší zmatek, když se něco nevyvede.

Pravidlo inteligentního meloucháře:
Zachraň (si) co můžeš.

Jarukův zákon:
Pokud je levnější koupit novou součástku, trvá firma na tom, abyste tu původní opravili.

Devriesovo dilema:
Udeříte-li do dvou kláves na psacím stroji najednou, otiskne se vám vždy chybné písmeno.

Teorie namátkové kontroly:
Ve chvíli, kdy si odsunete židli a začnete se protahovat, vejde do kanceláře váš šéf.

Brintnallův zákon:
Dostanete-li dva protichůdné příkazy, splňte je oba.

Scottův zákon o podnikavosti:
Do chodeb úřadu se nikdy nevydávejte bez kousku papíru v ruce.

Langsamův ornitologický axióm:
Je těžké mít orlí křídla, když pracujete se samými slepicemi.


Pred 7.lety

2. ledna 2010 v 5:09 | rea |  Madison







Madison se narodila pred 7. lety ve Swan District Hospital.... kde pravidelne od te doby rodim :)...teda ja doufam, ze letos je to uz naposledy......

Pamatuju se, ze kontrakce jsem zacala mit uz o silvestrovske pulnoci, kolem 6 rano jsme jeli do porodnice, kde mi diky tomu zatracenymu B Streptokokovi museli dat ATB.......

Pred Medikem jsem naposledy rodila pred 13, lety, takze moje telo zrejme zapomelo, jak se to dela..proto nez se poradne kontrakce rozbehly, dosla jsem si se Stevem pohodlne nakoupit do nejakeho fruit shopu pres silnici...je z obcasnymi zastavkami na potlaceni kontrakci....

Pak konecne nastala doba, kdy uz me bolesti zacaly midwives brat vazne a spolecne s doktorem pomohly na svet Madison....ve 14.13 minut ....

( Madison nebyla prvni dite roku, ktere se toho dne v SDH narodilo... ale byla prvni
holcicka roku v SDH .... to ze je holka bylo prekvapeni i pro nas, cekali jsme kluka, podle UTZ, kdy se pokazdy mazane tocila tak, aby pohlavi nebylo jednoznacne, si doktori spletli pupecni snuru za klucici pohlavi..nerekli nam na 100%. ze to bude urcite kluk, ale ze to jen "vypada"..to pro me bylo smerodatny... zacala jsem skupovat po hrabacich veci s modrym potiskem.... proto jsme taky meli vybrane jmeno jenom na kluka ...... chudinka potom lezela vedle me v tom pojizdnem kontejneru, bezejmenna, Steve mi nosil vytiskle seznamy jmen z internetu .... Nakonec jsme vybrali Madison, coz jako jmeno bylo hezke, jibi se mi rikat ji Maddie a Medik po cesku, coz vymyslel deda Kamil :)...a taky se tak jmenuje jeden cyklisticky drahovy zavod....... Madison totiz pochazi z cyklisticke rodiny ..;)

Bylo to uzasne, nemuzu verit, ze je to uz 7 let .....

Preju Ti Mediku ( na blogu s jednodennim zpozdenim, promin....ale vcera toho bylo moc....) Hodne zdravicka a stesticka ..... a at Ti vsechno v zivote vychazi tak, jak si prejes

Tvoje mamka a tata xxxxx


Medikova party 326 / 365

2. ledna 2010 v 4:19 | rea |  Projekt 365





Jen co jsem se vratila z meho ranniho rozjimani.... vlezla jsem zpatky do postele, abych byla vzapeti probuzena Madison, ktera nemohla dospat.... prvni na co se zeptala, kdy dostane darky...to jsem myslela, ze po ni neco hodim ...... v klidu jsem ji vysvetlila, ze je jeste brzo, at se jde divat na pohadky.... nicmene o spanku se uz nedalo mluvit.....

kdyz se Lot vratila z jeji pravidelne obchuzky s cokly, presunuli jsme se nahoru, kde uz cekala rozklepana Madison nad horou darku...


Po jejim rozbaleni jsem sla dolu dodelat v rychlostu blog a pripravovat veci na odpoledni party, kterou kazdorocne poradame v Garvey parku.... je to bezvadny misto, neni to daleko od domova ( ani od nemocnice :), je tam bezvadny hriste pro deti, plno mista na litani, reka.....


Pravidelne se tam setkavame s celou nasi ( teda myslim Stevovou) rodinou a letos jsem pozvala i nase ceske holky s rodinama ....

( Predtim jsme poradali jeste jednu party, ciste pro Medikovy kamarady, ale
vzhledem k okolnostem, ze me muzou kazdou chvili odvezt do nemocnice, Steve se zrejme zhrozil, ze by mel sam na starosti hordu rozjivenych deti i s jejich rodici, tak tento napad zmitl uz v zarodku... ;)..


Byla jsem strasne moc rada, ze prisly vsechny, krome Martiny, ktera uz neco mela, takze Madison tam mela s kym si hrat.....

Dokonce me napadlo, ze by jsme jim ten pobyt mohli zprijemnit nejakymi party games... takze jsem z domova natahala nejaky material a predtim nakoupila nejake nezbytnosti v Red Dotu.....

Prvni hru, kterou deti hraly byl beh s vajickem... to byla desna sranda, deti svindlovaly jak se dalo, Madison utikala co ji nohy stacily s vajickem prikrytym rukou, apod... hra se musela nekolikrat opakovat... az nektera uvarena vajicka byla lehce " na hnilicko"........

( nevim, koho z deti pozdeji napadlo mrsknout vajickem po Stevovi, aby se vzapeti rozpoutala vajickova bitva...tim padem muj napad udelat posleze vajickovou pomazanku vzala za sve ..... roztriskana vajicka si potom s chuti dali rackove..)


dalsi hra byla okusovani visicich koblih, bez pomoci rukou.... jako napad uzasny a jednoduchy, clovek jen si musel
pripomenout, ze zdejsi koblihy co do kvality nic moc, zvlast kdyz byly zakoupeny den predem....


Prvni provazek, kterej jsem ne jejich podvazani pouzila, byl jako ziletka, proste jimi projel.... dalsi byl uz celkem OK, ale do ty koblihy se nesmelo moc strkat, jinak se podobne rozpadla.... proste soutez byla komplikovana, nevedely jsme komu dat medaili...tomu komu se kobliha rozpadla driv a nebo tomu, kdo se snazil poctive ukusovat z tech zbytku, ktere jeste plapolaly na provazku??/ nakonec dostali medaili vsichni zucastneni, protoze soutez byla skutecne velmi komplikovana.....


Posledni hra, ktera se dala v parku hrat, byla limbo...to vymyslela Madison, hrala to na nejake predchozi party.....

To byl docela dobry napad ..... deti musely podlezat neustale se snizujici svihadlo :) .....deti se plazily ruznymi smery a nic se nestaraly o to ze vetsinou zadrhly o ten natazeny provaz ..... ale hlavne ze se pobavily....











..Loretta vzala sebou do parku kanoe, vyuzila ji jenom ona na rece, deti si pak zacaly hrat zrejme na Boat people :)......

















a pak nasledoval dort, ktery kazdorocne pro Madison pece Elaine, Janettina dcera ....... letos vymyslela zabu ...byla desne dobra, my jen pokazdy zapomeneme, ze sfoukavat svicky na otevrenem prostranstvi ..... oprava.... ZAPALENI svicek na verejnem prostranstvi je tady takrka nemozne, takze jsme ten proces zapalovani se kazdej snazil nejakym zpusobem kryt vsim co bylo po ruce, dekly, krabicemi, viky..... stejne nam vsechny nehorely ani nahodou.......


.....kdyz se zacalo stmivat, hledala jsem mesic, chtela jsem videt Lexikovu hvezdu....ale byli jsme kryti stromu, Mesic jsem uvidela az kdyz jsme se balili domu, z parkoviste .....vynoroval se odnekud smerem od oceanu, opet obrovsky, jak byl blizko Zemi........


Zrejme byl tak jasny, ze zadne hvezdy v jeho blizkosti videt nebyly..


presto byl uzasny, magicky .....


Tento den byl nakonec naprosto bezvadny, uzili jsme si legraci, ja mela moznost byt ve spolecnosti lidi, ktere mam rada ... napadlo me, jestli to Lexik takhle naplanoval ........ poradne me zamestnat .....abych se nemusela utapet ve svych myslenkach ???? .... vsechno je mozne ........

Návštěva šéfa ;)

2. ledna 2010 v 1:32 | komik |  Vtipy




Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje.


Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni zastaví jeho šéf.
ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí žádnou chybu.
A taky jsem se chtěla vytáhnout...

Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým
vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů.

Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění, že je to manžel, houkla přes rameno: "Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu." Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku. "Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela."

Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jako rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu, a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal.

Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první myšlení naskočilo, bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to stát a tupě zírat na stůl před šéfa.

Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých
stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu "Nejvyššímu", byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl. Tou polévkovou lžící tu "šlichtu" snědl a ještě zdvořile poděkoval.

Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela.

Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech stavbách v širokém okolí. Šéf prý to líčil na poradě takhle: "Zazvoním,otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd. Chlapi, jámyslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání - asi abych paní domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš abych si
příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až
půjdete k Martinovi!

Oznameni v dnesnich novinach .....

1. ledna 2010 v 7:54 | rea |  Lexik a SMA 1


Nastesti i dnes vychazeji noviny...vcera jsem poprosila Lorettu, jestli by do redakce West Australian zavolala aby nase oznameni vytiskli v dnesnich novinach...... mela jsem strach, aby nebylo pozde ... nastesti nebylo ......

Novorocni svitani...............

1. ledna 2010 v 5:56 | rea |  Lexik a SMA 1

















Po pulnoci, kdy jsem si ( musim priznat) pripila sklenickou piva ( 9 z 10 gynekologu a neonatologu vrele nedoporucuji)..jsem si sla lehnout, protoze jsem si naplanovala, ze kolem 4.30 vstanu, abych stihla svitani, svitani v den, ktery pro me tolik znamena... a vzdycky bude znamenat...

Po zazvoneni budiku, jsem se rychle oblikla a vyklouzla z baraku...chtela jsem byt uplne sama, jen se svymi myslenkami... naplanovala jsem si kratkou cestu na ZIG Zag, ze ktereho je krasny vyhled na Perth, za nim je za dne videt ocean..proste je tam klid, idealni misto na relaxaci....


Uz ta cesta autem byla zvlastni..... dokonce mesic byl asi velmi blizko zemi, byl strasne veliky....nez jsem dojela na Zig Zag, pripadalo mi, ze se zmensil..presto jsem si ho vyfotila

Bohuzel svitalo na uplne opacne strane....ta zare ale zajimave osvecovala mesto ...


Vsude byl klid, myslim nikde nikdo, jen vitr dost silne foukal, udelala jsem dobre, ze jsem si vzala fleecovou bundu..........


Sedla jsem si na velky kamen

a snazila se soustredit na svoje myslenky.... premyslela jsem, o tom, co se delo pred rokem..... a citila jsem zvlastni ulevu, ulevu nad tim, ze se muj broucek netrapil, ze nikdy nemusel poznat " radosti" spojene s dychanim pres kyslikovou bombu, ze byl tak malicky, ze se vlastne nelisil od ostatnich miminek..... prozil s nami jen 11 tydnu, ale zato kvalitne, bez vetsich problemu... za to jsem moc vdecna, a doufam, ze i on by souhlasil s tim, ze jsme ho nechali rozhodnout, kdy chce odejit.....ze si k tomu vybral zrovna narozeniny jeho sestry mi prijde strasne zvlastni, to jak cely den se drzel, jak na ni cekal, az mu bude na blizku ....a az teprve potom v klidu usnul naveky .......


Sedela jsem zabrana do svych myslenek, slzy mi tekly, az se probrala mimisova a zacala me strasne okopavat, jako by mi davala najevo, ze smutneho vzpominani uz bylo dost.... mela bych taky myslet, na to co me v nejblizsi dobe ceka ... v jak nejblizsi dobe...to si zase rozhodne ona :) ... podle dokorky to muze uz byt kazdym dnem .......

Slunecnice pro Alexe 325 / 365

1. ledna 2010 v 3:23 | rea |  Projekt 365






Na datum Alexova narozeni, 8. rijna jsme s Madison zasadily slunecnicova seminka, slunecnice jsou moje oblibene kytky, mela jsem je na svatbe a taky na Lexikove pohrbu....... vypadaji tak optimisticky, dokazi i pochmurne misto pekne rozzarit......


Zasadily jsme je, a ja jsem byla hrozne zvedava, jak budou vypadat za 11 tydnu, v den Lexikova odchodu........

....protoze jsem je zrejme zasadila blbe, teda seminka jsem nedala hloubeji do hliny, vyrazily pomerne brzy, ale stonky maji diky me zahradnicke chybe desne slabe ..... stejne jako byl Lexik....


....ale co me strasne mile prekvapilo, ze zacinaji KVEST !!!!

Prvni kvitky se objevily pred dvema dny.......

Zase takova symbolika ... jen doufam, ze ty symboliky nebude dnes az prilis a ja dneska neporodim ..... ...zase nemusim mit vsechno..... ode dneska mam presne 21 dni pred sebou...mozna....

Lexickuv odchod.....

1. ledna 2010 v 2:35 | rea |  Lexik a SMA 1



Porad jeste je Silvestr, posledni den v roce a ja se snazim dodelat Lexickuv pribeh..... Musim to dokoncit dneska, protoze zitrek bude narocny, nejen, ze to je jeho rocni vyroci, ale navic ma Madison narozeniny...uz 7let...... a ja musim stihnout zavzpominat na Lexicka, chci na nej vzpominat sama, tak abych mohla dat pruchod vsem svym citum..... mit takovou chvilku pro sebe, jen on a ja....... a na odpoledne planujeme malou rodinnou party v Garvey Park, kam prijde i par ceskych holek s detma...letos to nebude nic velkeho, jako loni, kdy jsme meli oslavu pro asi 60 deti...byla to planovana party, ktera mela krome Madison oslavit i Lexika.....pri rezervaci jsme ale netusili, ze tou dobou uz tu Alex nebude.....ale o tom bych se zminila v jinem clanku..az zase budu vzpominat.....


.....Posledni noc byla lepsi nez ty predesle, urcite to bylo taky tim, ze byl neustale udrzovan ve spanku.....tak nejak jsem ocekavala, ze nam odejde behem noci...... byly jsme s mamkou tak utahane, ze jsme okamzite zalehly...hned potom, co odesla Debbie s manzelem a Stevem..... pozadala jsem ji, jestli by nemohla odvezt i Lexikovu autosedacku, vedela jsem ze uz ji nikdy nebudeme potrebovat...a pohled na ni vypadal neskutecne.... nepatrila tam, protoze v ni uz Lexik nikdy sedet nebude, nikdy s nami uz nepojede autem, uz nikdy se nebude ze sve sedacky koukat na tu opici, ktera visela pridelana na operce, aby ze sve pozice aspon na neco videl.....

Rano jsme se probudily dost brzo, stejne jsme spaly jen tak na pul, porad usi nastrazene, jestli je
vsechno v poradku..teda tom relativnim...nechtela bych propasnout TEN okamzik....chtela jsem byt s nim........

Vrchni sestra Beth, ktera mela dnes sluzbu, nam prinesla snidani ( jidlo pro rodice se v nemocnici samozrejme nepodava, od toho je tam kantyna)ale jak jsem psala, my jsme byli zvlastni pripad a takze jsme meli narok na ruzna privilegia....rikala, ze prinesla od vseho neco, aby jsme si vybraly, na co mame chut.....bylo to hrozne mile, s mamkou jsme snedly uplne vsechno a zazdily to kafem....

Pak zacala vizita....uz od vcerejska, kdy jsme stravili nasi prvni noc v nemocnici, jsem si vsimla, ze doktori nas pokoj uplne presli......stejne jako dneska....nas pokoj minuli....docela to chapu....na co kontrolovat miminko, ktere tu uz za chvili nebude? Na co rozdirat rany rodicum? Vzpominala jsem na Lakshmi, jak asi stravila Silvestra, zastavila se za nami nekolikrat i tesne predtim, nez odesla domu se rozloucit....protoze dalsi sluzbu nastupovala az za par dni....bylo jasne, ze tou dobou my uz tam nebudem..... co poprat rodicum jejiho maleho pacienta, ktery umira??? Lakshmi moc
nemluvila, objala nas vsechny, rikala, ze na nas bude moc myslet, slibila jsem ji, ze zustaneme v kontaktu....rekla jsem ji ze i kdyz pokazde, kdyz jsem ji videla, mela pro nas spatne zpravy, vzdycky ji rada uvidim.... protoze ji mam rada a vazim si ji....chudak mela slzy v ocich.... asi necekala takovou reakci od rodicu, ktere cekal hrozny osud........

Pak prijel Steve s tim, ze Madison budeme drzet dal od nemocnice, ma narozeniny, at si uziva sveho dne, usoudili jsme,ze by nebyl dobry napad, aby videla sveho maleho bratricka umirat.....

Loretta s Medikem obrazela vsechny mozne zname a kamarady, vsude dostavala nejake darky, dokonce se byla i nekoilkrat koupat, loretta nam pravidelne posilala MMS.....byla jsem rada, ze je o ni tak postarano a doufala jsem, ze ma aspon trochu hezky den........

Lexicka jsme tradicne umistili na jeho polstar, sestra Beth dokonce prinesla ovci kuzi, aby se brouckovi pohodlne lezelo......... a zase chodilo procesi lidi, prisla i Deb s Fentonem.......

Cele odpoledne se tak nejak vleklo.....po poledni Lexikuv tlak zacinal zase trochu
zlobit.....informovali jsme o tom Lorettu....chtela jsem Medika videt na JEJI velky den, prece jen je to den, ktery je nezapomenutelny pro nas obe....... tu masinku, ktera neustale kvilela, kdyz se tlak a kyslik dostal pod caru nam sestry vyply, teda jen ten zvuk.....ony se zeptaly, jestli chceme vypnout celej ten pristroj....ale nechtela jsem..chtela jsem PRESNE vedet, kdy nastane TEN okamzik...kdy Lexik odejde......chtela jsem byt u TOHO, drzet ho za rucicku, aby pri tom odchazeni nebyl sam....

Kdyz se blizila 19 hodina, usoudili jsme, ze DNES se TO jeste nestane...Lexikuv pristroj vypadal celkem stabilizovane, krivky se nijak moc nepropadaly.... tak jsme dali Lorette vedet, at priveze Medika, ze je vsechno v pohode, nic se nedeje a asi ani jeste dit nebude.......

.....a Loretta rekla, dobre, ze prijede, ze u nas bude tak za 20 minut.....

.....a po par minutach se Lexikuv stav zacal prudce zhorsovat.....tlak mu padal, kyslik byl na minimu.....i kdyz zapnuty byl na absolutni maximum...... sestra Beth byla s nami, moc si nepamatuju, co momentalne delala, ale vim, ze tam byla, jak jsme si vsimli, co se zaclo dit, uvedomili jsme si, ze nastava TEN okamzik.. ten okamzik, ktery jsem si za zadnou cenu neumela predstavit... ten se ted odvijel pred myma ocima.....myslim, ze muj mozek byl uz natolik vystresovanej, ze se prehodil na SURVIVAL MODE ..... proste jsem zacala fungovat automaticky, uvedomila jsem si ze mMdik je na ceste sem....a to co jsme nechteli, aby byla svedkem toho, co se prave delo......

.....Lexikovy zaznamy na masine byly poklesle na minimalni hodnoty...obcas jeste
povyskocily...aby se vzapeti propadly...... my tam vsichni sedeli okolo...ja si nepamatuju, co kdo delal, jak kdo vypadal, vim, ze jsme vsichni breceli, oci stridave na Lexickove pokojne tvaricce, a na te masine, ktera neuprosne hlasila blizici se konec....a do toho vrazila do dveri Madison..... Debbie vyletela z postele a zatarasila Medikovi v ceste a vystrkala ji ven na chodbu..jeste jsem uvidela Loretty udiveny oblicej....prece jsme ji pred chvili rekli, ze se nic nedeje....... Fenton a Steve nasledovali Medika a Debbie...do mistnosti pro rodice, kde jsme planovali, ze si vsichni na chvili sednem a poprejem ji Happy Birthday....vim ze Steve to snasel obzvlast spatne, je to proste typ chlapa, ktery se s necim takovym nedokaze lehce vyrovnat....proto jsem se nezlobila, kdyz odesel, aby se postaral o Medika... bylo to jednodussi....zustala jsem tam ja, sedici vedle mamky, ktera mela na polstarku Lexika..ja jsem mu chtela drzet rucicku, a pusinkovat ho, az TO prijde.... vedle se posadila Loretta, Kamil stal ( jediny chlap, moc ho za to obdivuju!!!!) a Debbie sedela po strane.....sedeli jsme se slzami v ocich, ja jsem si s Lexickem povidala.....najednou vim, jak mamka vykrikla/......a s vytrestenyma ocima se divala na monitor.....cary, ktere byly predtim lehce zvlnene, se stavaly cim dal rovnejsimi..........vsichni jsme zacali hystericky brecet.....ja si uvedomovala, ze Lexika PROSIM aby odesel, aby se uz netrapil, rikala jsem mu, ze ho miluju a nikdy neprestanu milovat....ze navzdycky bude muj jediny chlapecek.....a ze jeho jmeno bude zit porad, ze se o to postaram...... a najednou byl pryc..... cary byly rovne, na monitoru svitily nuly...to byl konec...... a ja jsem prestala brecet...najednou jsem nemohla, neslo to.....mozek mi to nedovolil..... Prevzala jsem telicko Lexicka, drzela ho na tom polstarku, koukala mu do obliceje, ktery se tak strasne zmenil..byl tak strasne bily a vubec nevypadal jako ON...uz netrpel, uz mu nic nechybelo....uz byl stastny......Bylo presne 19.43 hodin...1.ledna 2009


Co jsem si najednou uvedomila, bylo TICHO!!!!! Mrtve ticho....nemocnice, kojenecke oddeleni, kde vzdycky je slyset nejake to miminko plakat......ted bylo ticho primo hrobove......trvalo to nekolik minut, nez se vse pomalu zacalo vrcet k normalu....zase byly slyset placici miminka.....a normalni chod nemocnice...

Prisel doktor, ktery zkontroloval, ze zivotni funkce kompletne vymizely, ze vse v tom drobouckem telicku utichlo..( Steve se predtim ptal, jestli muzeme dat Lexikovo telo k darcovskym ucelum.....ale protoze jeho telicko vazilo sotva 3,5 kg.....a na darcovstvi by musel mit aspon 5 kg, tak to zamitli......musim se priznat, ze ac jsem PRO darovani organu....byla jsem moc a moc rada, ze ho nevzali, nesnesla bych tu predstavu...).......prislo mi, ze se vsechno deje mimo me, jsem tam....ale vlastne nejsem..... poprosila jsem Beth, aby mi prinesla nuzky, chtela jsem Lexikovu visacku, kterou mel kolem zapesti..tu originalni, Beth mi rekla, ze mu da jinou.....a taky jsem si ustrihla Lexikovy vlasky, takove ty, co mu trcely nahoru, ktere jsem mu vycesavala, protoze vypadal tak legracne...po ustrizeni vypadal jeste min nez ten starej Lexik, jak jsem ho znala......

Prevlikla jsem ho do dupacek, s vanocnim motivem, ktere dostala jeste Lenka pred 19 lety od me sestrenice z Kanady, nosila je i Madison, prisly mi takove symbolicke....ze je nosily jeho sestricky....a o vanocich je mel taky Lexik na sobe..........

Pak nastal okamzik, kdy mel byt premisten do marnice, ktera patri k nemocnici...napred jsem premyslela o tom, ze to udela doktor....ale samozrejme bych to nedopustila, aby ho odnasel nekdo jiny nez ja.....prisel zrizenec, ja jsem Lexickovo telicko zabalila do prikryvky, dala si ho na prsa, a vydala se se Stevem za nim....na jeho posledni cestu s nami.....cestou jsme mijeli par lidi, nekoukala jsem se na ne, oni asi netusili co se deje..proste prochazejici maminka s nemocnym miminkem, ktera nema naladu, nikdo nemohl tusit, ze moje miminko uz nezije....ani ten pan ve vytahu, ktery se na me usmal.....

Vysli jsme zadnim vchodem z nemocnice.....podivala jsem se na oblohu, kde primo naproti me vysoko zaril mesic.......a hned vedle nej prvni hvezda......v tu chvili jedina na obloze...jako znameni...bylo mi jedno, jestli se jmenuje Venuse, nebo nejak jinak, od teto chvile je to hvezda Lexikova...naporad........

Marnice je takova mala budova, strasne malicka...zrizenec se prosacovaval, nemohl najit klic.....to mi prislo jako parodie......ja stojim a cekam se zabalenym Lexikem.........asi 5 minut, nez se vratil s klicema, omlouval se. povidal, ze tohle misto se skoro nepouziva....nastesti.....

....Prisla nejaka pani, neco nam povidala, ja jsem predala Lexika, kteremu jsem na cestu dala jednu jeho hracku, aby nebyl tak uplne sam......a pak jsme se se Stevem chytli za ruce a odchazeli.......do mistnosti pro rodice SLAVIT Medikovy narozeniny...kdo tohle nezazil..nepochopi.......

Vesli jsme do dveri, pokyvali hlavou, Medik koukala na SpongeBob squarepants...desna
kravina,...ale od te doby jeji nejoblibenejsi cartoon... a my ji predali darky, ktere privezla z domova Loretta.....ja nevim, jak se citili ostatni, ale ja byla trochu mimo...dokonce jsme pred Medikem dokazali predstirat jako ze se nic tak moc nestalo.....a obdivovali ty dary...co me strasne mile prekvapilo, ze se dostavil VESKERY zdravotnicky personal z toho oddeleni.....vsichni zazpivali Medikovi Happy Birthday....a dokonce ji nekde sehnali zmrzlinovy dort!!! (ona totiz samozrejme nikomu nezapomela rict, ze ma narozeniny.......) a pak nas zase nechali o samote....nemohla jsem se dockat, az z te nemocnice vypadnem.....potrebovala jsem PRYC.... takze jsme se brzo sbalili, ja jeste sla osobne vsem pritomnym podekovat a pak jsme odchazeli..... predtim jsem ale poprosila Debbie, jestli by nemohli z nasi loznice odnest Lexikovu postylku.... (Deb je uzasna, pomohla mi strasne moc tehdy i potom......)

Pred nemocnici jsem zase koukala na oblohu, ukazala Medikovi, ktera hvezdicka je Lexika....ptala se me, jestli jsem videla, jak se Lexik zmenil v andelicka a jak odletel...rekla jsem ji, ze jsem to nevidela, ale ze jsem citila ty kridla, kdyz odlital......

Potom jsem sedla za volant a vezla mamku a Kamila domu....ano, nedelam si legraci, po tom vsem jsem dokazala naprosto pragmaticky ridit auto....

Doma jsme se napred zastavili nahore u Loretty, cekala jsem az Deb s Fentonem vyklidi postylku....... a pak jsme se vratili domu, po 2 dnech bez Lexika....Deb udelala dobrou praci, vse, co by mi ho mohlo pripominat,....tedy veci jako postylka, kolotoc...... byly pryc....najednou tollik mista.....sla jsem hned spat..usnula jsem bezesnym, tvrdym spankem..... byl to tezky den.....a byl to zacatek Noveho roku 2009......pamatuju se, ze jsem se sama sebe tazala, co mi prinese dobreho......... jak budeme zit?



A dnes je zacatek nejen Noveho roku.....ale hlavne NOVE DEKADY...jak symbolicke......dodatecne znovu VSEM do nej preju vsechno jenom to nejlepsi........ a nadeji pro vsechny, jejichz rok 2009 neskoncil podle jejich predstav...... rok 2010 MUSI byt rokem NADEJE ....