Neuveritelne se stalo skutkem, aneb Bianca ve viru udalosti...

23. února 2010 v 6:37 | rea |  Mimiska
... urcite jste uz nekdy slyseli o nejake matce, jak si zabouchla dvere od auta, s klicema a ditetem vevnitr.... a urcite jste si pomysleli, co je to za slepici, to me by se nikdy stat nemohlo ... totez jsem si presne rikala i ja...... a hle, co se nestalo....


...teda vlastne stalo..stalo se mi dnes totez.....


...Pri odchodu z MDA, plna bezva zazitku, pokecu a skvelych myslenek, co budeme pachat v budoucnosti, jsem zamirila na parkoviste.... otevrela zadni dvere, vzhledem k tomu, ze vedle bylo pomerne blizko zaparkovane jine auto, nesly dvere tolik otevrit, proto jsem manipulovala s tou sedackou tak, abych ji dostala dovnitr auta, bez toho, abych dverma poskodila to vedle stojici auto, a sedackou jsem zrejme za neco zachytila, protoze se ozval takovej jako KLIK..... ale nevenovala jsem tomu moc velkou pozornost ( idiot).... ze zvyku hodila klice od auta na predni sedacku, zabouchla za sebou dvere ( po pridelani Bianky ), obesla auto a hralba po klice, ze si otevru dvere.... HOUBY... dvere byly zamceny.... zkusila jsem jeste jednou, pak obehlal cele auto is kufrem a zkousela jestli se mi neco otevre...ani nahodou.... Bianca spici v sedacce v zamcenem aute se zavvernymi okynky v lete v Australii.....hruza!!! NASTESTI.... jsem parkovala pod stromem ve stinu, takze auto nebylo tak horke, navic ty ztmaveny okna taky nepropustily tolik slunicka.... ALE STEJNE..... moje miminko zavrene v aute, bez moznosti dostat se ven,....



,,zacala jsem panikarit, protoze I MOBIL jsem mela v aute..... nastesti zrovna vycouvaval nejakej pan pobliz me, tak jsem se k nemu rozebehla, mavajici a volajici... nastesti nedelal, ze me nevidi, zastavil a ja jsem mu rychle vyklopila, ze jsem NAHODNE zabouchla klice i s mym miminkem v aute, a jestli by byl tak hodnej a zavolal RAC ( jako zluty andely)... protoze i mobil je uvnitr.....

Byl moc hodnej, a zavolal....pak mi telefon predal, ja litala jak kvocna kolem auta, mlatici na okynka auta, protoze jsem si vsimla, ze se Bianca probouzi.... telefon mi odrikaval ty desny hovadiny, jako jestli chci zmenit pojisteni, zmackni 1... pak ze telefonni hovory se nahravaji a plno dalsich blbosti... aso po 5 minutach, kdy jsem uz vylozene tekla, nervama, konecne nejaky normalni nenaprogramovany hlas se me zeptal co potrebuju, tak jsem rekla ze OKAMZITE potrebuju dostat svoje 5ti tydenni miminko ze zamceneho auta, ktere jsem NAHODNE zamkla i s nim..... ona se me ptala kde jsem , jakou mam SPZ, moje jmeno.... a pak mi rekla, ze posle nekoho jak to bude mozne ( normalne se ceka tak pul hodky, hodku)..ale pokud by se mi to zdalo to cekani moc dlouhe, mam zavolat 000.... a ze se ozve.....( pouzivala jsem toho pana mobil, chudak, pokud nekde musel byt na cas.... mel smulu, mela jsem ho a nehodlala jsem ho pustit..ale on vypadal, ze mu to nevadi, i kdyz jsem se nekolikrat ujistovala, ze nikam nepospicha....).... jak jsem dovolala s tou RAC recepcni, rozhodla jsem se, ze cekani je uz dost dlouhe a nacvakala 000.... zase mi to oznamilo, ze hovor bude nahravan, a pak se ozvak zensky hlas, jestli chci sanitku, policajty nebon hasice... rekla jsem, ze je mi to jedno, hlavne at mi poslou nekoho, kdo mi vysvobodi moje miminko z NAHODNE zamknuteho auta na parkovisti.... tak hlas se me zase ptal na jmeno, prijmeni, auto, druh auta, SPZ ( jmeno SKODA i moje jsem musela hlaskovat..zrejme tu Skodovka jeste neni tak proflaknuta...)a hlavne z jakeho statu a mesta volam,,,,,,000 je celostatni s centralou kdovi kde.... a ja uz zacala bejt lehce vztekla, protoze jsem nebyla schopna si vzpomenout jak se jmenuje ta nemocnice a na jakym parkovisti jsem ... rikala jsme sakra, verejne parkoviste....( to jsem jeste nevedela, ze je jich tam nekolik..tuhle nemocnici vubec neznam.....).... nicmene, zatimco jsem s ni konverzovala a kdyz se me zeptala na telefonni kontakt, tak jsem to predala tomu panovi, protoze samozrejme jsem prd vedela, jaky ma cislo mobilu... a zatimco on s ni mluvil o dost klidnejsim hlasem, ( rekl ji, kde se nachazime, a co je to za nemocnici...)..... v dali jsme slyseli sireny....... pak utichly....a za chvili se po te male ceste, ktera vede na parkoviste a k nemocnicnimu vchodu, prodira velky hasicsky nakladak, a v zavesu doprovodne pozarni vozidlo....zajeli k nemocnici pred vchod a tam zastavili.... zadnej kour jsme nikde nevideli, tak jsme usoudili, ze asi prijeli kvuli nam.... pan se rozebehl s mobilem na uchu k nim, ja chvilema nevedela, jestli ma bezet taky...urcite bych tim besem bezela daleko rychleji, ale zase nechat auto s Biankou kompletne bez dozoru..ani nahodou, takze jsem tam litala na kratke vzdalenosti sem a tam....kouikajici po vhodne cihle nebo sutru, kterym bych mohla pripadne vysklit okno..... pak jsem po cesticce k nemocnici sledovala, jak prijizdi DALSI hasiccske vozy, zase jeden velkej a malej......tak jsem zacala hvizdat jak blazen ( trenink mam z puberty, kdyz jsem navstevovala zapasy CKD Sparta a chodila do "kotle"), takze muj hvizd se stal temer dokonalym a chvilemi i ohlusujicim :)..... takhle se na to MRNAVY parkoviste nasoukala on vsechna 4 hasicska vozidla.... vyskakalo asi 8 nebo 10 hasicu ( moc pekni, mimochodem :) a vyzvidali, co se deje.... rekla jsem jim znovu, ze jsem NAHODNE zabouchla dite i s klicema v aute a vysvetlovala jak se to stalo.....oni rychle omrkli situaci a rozhodli se, ze mi vyskli okno.... a dohadovali se, ktere bude nejlepsi, jak to udelat, aby zabranili litacimu sklu....( ja uz v barvach videla Steva jak se bude tvarit, az mu po TYDNU privezu auto bez skla..delam si legraci, urcite by to pochopil, v ramci zachrany BIBI, ale dost dlouho by mi to daval z legrace sezrat........


...kdyz tu zazvonil mobil u pana v kapse... zrovna, kdyz se jeden z hasicu vybiral, ktere nacini na to rozflaknuti okna pouzije.... uz ho bral do ruky a nesl k autu..... pan nam sdelil, ze RAC pan je na ceste...muj andel se opravdu za chvili objevil na ty prijezdovy silnici, ja se rozebehla k nemu mavala jak blazen..... on si zaparkoval, vylezl a zeptal se co se deje, tak jsem zase prisla se svou histrorkou o NAHODnE zamcenem aute....pan vyndal z auta nejaky maly hydraulicky zvedacek, nacpal to mezi futra prednich dveri, a protahl tam dlouhy silny drat.... ve snaze vytahnout klice, ktere se valely na predni sedacce......



....3x se mu to podarilo, ale tim malym otvorem, kterym roztahl ty futra nesly protahnout, pokazde spadly zpet na sedacku, jednou dokonce i vedle sedacky, tak muj andel musel dratem trpelive lovit, nez je zase vytahl na Bozi svetlo... uz jsem toho mela plny zuby, Bibi jsem slysela i pres ty zabedneny dvere...... rvalo mi to srdce a uz bych nevahala ani kdyby hasici prisli s beranidlem..jen ji dostat na vzduch a ke me do naruce...musela se desne bat, nehlede na to,z e tam bylo vedro a pomalu se to stavalo nedychatelno......


....hasici uz byli pripraveni, rozprazeni a pripraveni uderit, RAC andel ale rekl, posledni pokus..... klice s tema tlacitkama lezely na sedacce, tentokrat andel se nesnazil je vyndat, ale dratem MACKAL na ty tlacitka.... hasici vsichni z kazde strany auta zkouseli, kdy dvere povoli .... a NAJEDNOU, KONECNE, jsem uslysela jejich radostny vykrik, potom se auto najednou zhouplo ( tim, jak se otevrel kufr, jeden z tech hasicu vskocil dovnitr, nejakym zpusobem otevrel zadni dvere a ja konecne mohla ke sve milovane holcicce..... jestli jste nekdy videli v TV ty zachranny akce, jak se tahaj deti ze studny apod, ten jasot a radost..tak tady to nebylo o nic mensi, vsichni byli stastni, ze Bibi je venku, horka, spocena, ubrecena...... ale jinak v poradku.....

( Zpomela jsem se zminit, ze jsme meli pomerne dost divaku, ale oni jen nenacuhovali, oni se snazili pomoct..jedna pani hned prinesla vodu, dalsi se nabizeli, jesli jeste neco nepotrebujem...opravdu uzasny)

Hasici hned zacli Bibinku kontrolovat, radili,m jak ji okamzite ochladit, jeden dobehl do auta pro nejakej cistej hadr, dalsi pritahl LEDOVOU vodu, kterou nalil na ten hadr a macel Biance opatrne hlavicku a vlasky.....chudinka byla stastna ze je u me ( i kdyz by me mela v tu chvili lehce nesnaset, za to, co jsem ji provedla....)

Byla jsem DESNE ale uplane PRISERNE stastna, vsem jsem jim opakovane dekovala a omlouvala se, objimali jsme se, no fakt strasne emocionalni.........

..pak jsme se rozloucili, hasici naskakali do toho vozoveho parku, ktery se tam utvoril, avyjeli zachanovat dalsi zivoty..( mozna tahat nejakou uvizlou kocku ze stromu...)...RAC andel taky odjel, pote, co jsme se pomuchlovali...:) a pan s mobilem taky spechal za svymi povinnostmi.... a ja zustala s Bibinkou, ktere jsem hned dala najist, nemohla jsem si uzit toho pocitu, ze ji zase drzim, chudinku moji.... uz byla klidna, a ochlazena......ja se teda pekne klepala, jeste po navratu domu jsem se trasla jak drahej pes..........

,,,samozrejme jsem mela,jako stara, protrela blogarka, cukani postavit je vsechny do lajny a vyfotit.. ale pak jsem si to rozmyslela,aby si treba nemysleli, ze jsem Bibibnku zavrela v aute schvalne....:)

..protoze cela ta situace byla jako sen, na ppripomenuti, ze se toopravdu stalo jsem vyfotila flasku s vodou a hadr ..pozornost od hasicu....a ten drat od RAC andela ... nedobrovolna pozornost, chudak to zapomel na strese myho auta, kdyz si musel dojit pro delsi....


...proste chybama se clovek uci... a me to naucilo, uz nenecham klice na predni sedacce, predtim, nez se presvedcim, ze mam nekde jinde otevreny dvere......
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | 23. února 2010 v 7:19 | Reagovat

Andreo, dnes je to teda hned po ránu adrenalin, četla jsem to bez dechu s vytřeštěnýma očima. Přiznám se, že jsem se i zasmála při představě kolony záchranných vozidel, jak se motají na malém parkovišti a taky vaší touze je vyfotit! Chápu, že jste si netroufla. Dokážu se vžít do vašich pocitů a tak jsem moc ráda, že to dobře dopadlo a malá je v pořádku. některé věci člověka vůbec nenapadnou, dokud se nestanou a pak nechápe, jak to mohl dopustit. No, jo, chybama se člověk učí, úplně vidím, jak teď klíče nepustíte z ruky. Tak co nejmíň takových stresových zážitků, Lenka

2 Gábina Gábina | E-mail | 23. února 2010 v 7:43 | Reagovat

Tak předně: vím, že ti do smíchu nebylo, ale dopadlo to dobře, tak to můžu říct. Taky jsem se pobavila při představě nájezdu záchranných složek. Musela jsi být pořádně bez sebe - já se taky pořád bojím, že se mi to stane (ale přeci jen u nás nejsou vaše teploty snad ani v létě). Matýskovi budou za chvíli 2 roky a teď máme jiný auto a on dosáhne na zámek u dveří a pořád s ním cvaká. No naštěstí jsem už zjistila, že když ho zamáčkne, tak centrál nefunguje. No ale co kdyby, že jo? Klíče vevnitř, dítě tady, nastartováno a řidič venku.
Jsem ráda, že jste v pořádku a přeju aby to byl takový jediný zážitek :)

3 Diny Diny | 23. února 2010 v 7:55 | Reagovat

No teda ufff ... ale hlavně že to dobře dopadlo!!!

To je teda adrenalinu po ránu!!!;)

4 Blanka Blanka | E-mail | 23. února 2010 v 8:15 | Reagovat

Teda to byly nervy, fuj. Hlavně, že to dobře dopadlo a taky mě to dojalo, ti hodní lidi kolem tebe.

5 Lucka Lucka | Web | 23. února 2010 v 8:18 | Reagovat

no to je mazec - hlavně, že to dobře dopadlo..

doufám, že víc už se nebudete kamarádit se záchrannými složkami :)

6 Markéta Markéta | Web | 23. února 2010 v 8:49 | Reagovat

Teda, to byla akce :-)
Hlavně, že je vše v pořádku.

7 Eva / Kamil / Eva / Kamil / | E-mail | 23. února 2010 v 9:33 | Reagovat

No teda Andy, to byla opravdová hororová situace, četla jsem to, ani nedýchala, děsný ! Jen hlavně, že to dopadlo dobře.....:-)

8 Evík Evík | Web | 23. února 2010 v 10:09 | Reagovat

No tedy Andejo to musel být šrumec....sice se tu řehtám jak blázen ..krásně jsi to napsala, ale vím, že ti asi do smíchu nebylo...já bych asi auto vysklila hned :-))) jsem moc impulsivní .....ale moc díky za to, že jsi mi s Biankou zpříjemnila ráno i když pro vás to asi moc příjemné nebylo..ale moc pěkně se tvůj článek čte :-)) my si jednou takto zabouchli klíče v autě ve Vídni..naštěstí bez dítka, ale i tak to nebylo nic příjemného...všechny pasy uvnitř, telefony taky a hlavně naše jazykové znalosti minimální.... no taky fakt super :-)

9 Iva Iva | 23. února 2010 v 10:23 | Reagovat

Andrej, to teda bylo něco, hlavně že bez následků.

10 pepigaba pepigaba | 23. února 2010 v 15:40 | Reagovat

Hlavně, že jste holky obě v pořádku!Uf ale nervák to musel být neskutečný...

11 Beeuska Beeuska | Web | 23. února 2010 v 17:07 | Reagovat

Andy, no to bylo teda drama! Mi se stalo něco podobného, v zimě, v dešti, Kubík tehdy 2,5letý, já těhotná... Rovněž mobil i s penězi v autě... Z telefonu od kolemjdoucí jsem zavolala manželovi, ten dojel domů pro náhradní klíč (z práce asi půl hodky cesty)a přivezl mi ho. No ale nebylo to nic příjemného, Kubík seděl v sedačce, volal na mě a já ho přes sklo uklidnovala. Takže chápu, jak ti bylo a to jsme byli v lepší situaci. Kubovi nehrozilo přehřátí a byl starší.
Věřím, že tohle se ti už nikdy nestane :-)

12 Marcela Marcela | 23. února 2010 v 18:06 | Reagovat

tak jsi vyzkoušela připravenost záchranných složek v Austrálii. S fotkou jsi zklamala, ale chápu,že ten stres na tebeteprve potom dolehl. Hlavní je dobrý konec...

13 Wlcice Wlcice | Web | 23. února 2010 v 20:22 | Reagovat

Tak tomu říkám drámo! No, celkem originální křest nového vozu ;-)
Tedy, já je orosila jen při čtení- být tam hlavním aktérem-tak mi klepne!
Hasiči bývají OK, takoví chlapi do nepohody- zvyklí na šílené projevy zúčastněných... tak příště rezervní klíče na krku :-) a jedééém :-)

14 Eva Eva | 23. února 2010 v 21:46 | Reagovat

Krásně napsaný, taky jsem se zasmála. Ale jinak...děsná situace.
Hlavně že to dobře dopadlo a Bianka je v pohodě.
Já jsem dítko "zatím" v autě nezamkla, ale zapomněla jsem jí v kočárku ve sklepě a až na rohu baráku (asi 30kroků)jsem si uvědomila, že mi "něco" chybí. Naštěstí stačilo se vrátit a vysvobodit jí ze tmy.
Přeju co nejmíň podobných zážitků.
Auto je krásný :o)

15 Emanka Emanka | 23. února 2010 v 22:09 | Reagovat

ty bláho, tak takhle to je. Já už slyšela o takových případech a nikdy jsem nepochopila, jak můžeš zavřít klíče v autě a až potom zamknout. a ono tedy zamkneš omylem předem a pak jen zabouchneš :-) Hlavně že to dobře dopadlo a žes mi to vysvětlila, taky mám zvyk házet klíče na přední sedačku, když šimona přivazuju.

16 hrdlickaa hrdlickaa | E-mail | Web | 24. února 2010 v 0:07 | Reagovat

Teda, to byly nervy... musí to být hrozný pocit, mrňousek uvnitř, vidím ho, slyším ho, ale nemůžu mu pomoct...musí to být hrozný strach a bezmoc.... tak hlavně, že Váš příběh má Happy End a že je Bibi v pořádku:-).

17 Pegg Pegg | 24. února 2010 v 12:43 | Reagovat

Uf, četla jsem jedním dechem... Moc gratuluju, že jste to takhle dobře zvládli. Můj tehdy 1,5 letý syn bouchnul dveřma, západka se rozlomila,vzpříčíla se ve futrech a syn zůstal zavřený v ložnici. Chtěla jsem rozbít výplň, ale nechtěl se hnout od dveří,asi chudák vůbec nechápal, proč mu matka najednou nechce otevřít:-). Nakonec jsem taky volala hasiče, jak už tu někdo psal - byli úplně v pohodě, rozpáčili zárubně a strachy po... dítko mi skočilo kolem krku:-). Mně museli hasiči občanku z tašky vyndat sami, protože se mi tak klepaly ruce, že jsem toho nebyla schopná:-). Ať se vám podobné zážitky vyhýbají.

18 Jakub Načeradský Jakub Načeradský | E-mail | Web | 3. března 2010 v 1:23 | Reagovat

prosim koukněte na můj web, téma důležité pro každého člověka.
kdo nechce žít ve lži ať se koukne.

19 XRumerTest XRumerTest | E-mail | 4. dubna 2018 v 18:23 | Reagovat

Hello. And Bye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama